Tomáš Kaiser: Drakonický trest za každou cenu

11.11.2020 9:20

Když první český prezident ve snaze posílit soudcovskou nezávislost prosadil princip neodvolatelnosti soudců, zřejmě netušil, že tím zvedá stavidla i u některých z nich pro projevy libovůle a arogance projevující se nejen nerespektováním obecně závazných norem, ale i přirozené logiky, obecného pocitu spravedlivého rozhodování.

Tomáš Kaiser: Drakonický trest za každou cenu
Foto: hns
Popisek: Fotokoláž.
reklama

Smutným příkladem takového postupu je příběh Ing. V.R., který byl odsouzen senátem Krajského soudu v Českých Budějovicích pobočka v Táboře (sp.zn. 9 T 6/2019) pro spáchání trestného činu obecného ohrožení, kterého se měl dopustit tím, že si objednal zapálení ruiny zámku v Podkrkonoší. Připomínám, že podmínkou pro užití této přísné právní kvalifikace je úmyslné způsobení obecného nebezpečí tím, že vydáte lidi v nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví, nebo cizí majetek v nebezpečí škody velkého rozsahu. V daném případě se jednalo o desítky let neužívanou nemovitost, takže právní kvalifikace byla postavena na posledním z uvedených znaků, tj možnosti způsobení škody na cizím majetku ve výši přesahující tehdy 5 milionů korun. Tato hranice je velmi důležitá pro právní kvalifikaci jednání a s ní spojenou trestí sazbu, která je u obecného ohrožení v tomto případě 8 až 15 let odnětí svobody, nedojde-li k naplnění uvedené hranice potenciální škody, jedná se o trestní čin poškození cizí věci s možným trestem v rozmezí 6 měsíců až 3 roky.

Policie, když objednala u znalce ocenění požárem dotčené nemovitosti, tak mu zapomenula sdělit, že nemovitost je desítky let neužívaná, že ji spolu s rozsáhlými pozemky ruský podnikatel zakoupil 13.12.2011 za půl milionu dolarů, což podle tehdejšího kurzu bylo 9.712.000 Kč. Znalec tak ocenil funkční udržovanou zámeckou stavbu, neboť ji před požárem nikdy neviděl a ani si neopatřil informace o jejím stavebně technickém stavu před požárem.

Je nesporné, že nikdy do této nemovitosti vlastník nic neinvestoval, nepojistil ji, nezabezpečil proti vnikání zejména bezdomovcům, kteří ji devastovali. V roce 2013 se rozhodl nemovitost včetně pozemků prodat, dne 30.9.2013 za tím účelem vyhotovil jím vybraný soudní znalec ocenění budovy zámku a části přilehlých pozemků, přičemž zámek ocenil na částku 6.476.533,30 Kč. Ačkoliv se již desítky let nejednalo o zámek, ve kterém by pod mosaznými svícny byly pojídány zvěřinové paštiky, tak znalec vybraný policií díky nedostatku prakticky veškerých informací ocenil ruinu na 16,5 milionů korun.

Při stvrzování svého znaleckého posudku před soudem se znalec poprvé dozvěděl, že zámek vč. pozemků se stal předmětem koupě. V rezervační smlouvě z 13.12.2017 byly veškeré převáděné nemovitosti mezi prodávajícím a kupcem oceněny na částku 12 milionů korun, v srpnu 2018 došlo k požáru, nicméně kupec (Ing. V.R.) od koupě neodstoupil a dle znění kupní smlouvy z 22.11.2018 zakoupil pozemky pod nemovitostí a v jejím okolí za částku 10 milionů korun. Ponechme stranou tvrzení soudu, že si požár objednal z důvodu snížení kupní ceny, když vzápětí po požáru investoval do zajišťovacích prací částku téměř 3 miliony, která zjevně překračuje získanou slevu – pro tento text není podstatné, že obžalovaný svou účast (byť ideovou) vehementně popírá.

Policií vybraný znalec po předestření informace o rezervační a kupní smlouvě v souladu s § 492 odst. 1 obč. zákoníku, který je podpůrným hmotně právním ustanovením pro stanovení výše škody, při hlavním líčení uvedl, že škoda způsobena požárem zjištěná „trhem“ mezi nespřízněnými subjekty odpovídá skutečné škodě, ceně obvyklé.

Tento názor znalce soud neakceptoval a s odvoláním na text zákona o cenách, jež však byl k 31.12.2013 zrušen § 3080 občanského zákoníku, rozhodl tak, že požárem byla způsobena škoda zhruba ve dvojnásobné výši, než byla hodnota celého léta devastovaného zámku. Připomínám, že převáděná ruina zámku byla tvořena kromě zničené střechy takřka výlučně nehořlavými materiály (kámen, pevné cihly), přičemž z posudku statika je zřejmé, že ke statickému narušení objektu požárem nedošlo.

Kdo se domnívá, že kuriozní rozhodnutí krajského soudu spočívající v přesvědčení, že lze způsobit na věci dvojnásobnou škodu, než je celá její hodnota, bylo napraveno odvolacím soudem, tak se mýlí. Odvolací soud navíc rozhodoval za účinnosti zákona č. 333/2020 Sb., který zvýšil hranici škody velkého rozsahu z 5 na 10 milionů korun.

Vrchní soud v Praze (sp.zn. 7 To 70/2020) původně předvolal k veřejnému zasedání policií vybraného znalce, ale pak si zřejmě uvědomil, že jeho výslech by nutně vedl k tomu, že by zopakoval to, co uvedl před krajským soudem, že ocenění zámku vycházelo z nesprávných informací a že škoda zjištěná trhem je správná. Zjevně z tohoto důvodu odvolací soud od výslechu znalce upustil, rozhodl tak, že akceptuje samotným znalcem zpochybněnou cenu, která byla vyvrácena nejen cenami, za které byla nemovitost s rozsáhlými pozemky opakovaně prodána a koupena a po celou řadu let (2013 až 2017) marně nabízena a odvolání Ing. V.R., které směřovalo do užití nesprávné právní kvalifikace zamítl.

Nelze učinit jiný závěr než ten, že soudy se rozhodly velmi přísně potrestat (krajský soud 12 a půl lety odnětí svobody, vrchní soud 9 lety odnětí svobody při současném uložení miliónového peněžitého trestu) člověka, byť dle znaleckého posudku z odvětví klinická psychologie, který objednal krajský soud vyplynulo, že u obžalovaného je sociální chování zpravidla realistické a konvenční, často vede k pozitivním, adaptivním a nekonfliktním interpersonálním vztahům, ze znaleckého zkoumání nevyplynulo že by posuzovaný všeobecně uplatňoval manipulativní vzorce chování ve větší míře než většina lidí a prognóza dalšího vývoje osobnosti označil znalec za spíše příznivou a bude-li uznán vinným, tak se nejednalo o projev jedince všeobecně inklinujícího k protispolečenskému jednání. Takže ani závěry psychologického vyšetření nevysvětlují uložení drakonického trestu, a to bez ohledu na logiku a zákon.

Rozhodování soudu má být přesvědčivé, spravedlivé, takže za existence nesporných skutečností, za které lze nepochybně pokládat kupní cenu z roku 2011, hodnotu nemovitosti zjištěnou znaleckým posudkem vypracovaným za účelem nabídkové ceny k prodeji z roku 2013, sjednanou cenu v rezervační smlouvě z roku 2017 a kupní cenu dle smlouvy z roku 2018, která se však týkala dle dikce smlouvy již jen pozemků, lze těžko připustit absurdní tvrzení, že by ohrožené hodnoty v případě ruiny zámku mohly přesahovat nově, tj zákonem č. 333/2020 Sb., stanovenou hranici škody velkého rozsahu, když hodnota celé nemovitosti musela být nižší než 6 milionů korun a za ohrožené hodnoty jsou pokládány v případě požáru hořlavé části nemovitosti.

Nelze ani pominout princip ochrany legitimního očekávání vyjádřený např. v nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV ÚS 176/05 z 26.4.2005, ze které vyplývá, že tento princip je pevně svázán s principy právního státu. V tomto případě lze legitimně očekávat, že nelze způsobit na věci škodu, která výrazně překračuje její opakovaně objektivně zjištěnou celkovou hodnotu.

Popsané rozhodnutí je tak učebnicovým příkladem soudcovské libovůle, snahy za každou cenu někoho přísně potrestat bez ohledu na ekonomickou realitu a zejména platná zákonná ustanovení. Jak vyplývá i z prestižních komentářů k trestnímu zákoníku (Šámal, P a kol. či Draštík, A., Fremr, R., Durdík, T., Růžička, M., Sotolář, A. a kol.) tak v podmínkách tržního hospodářství a liberalizovaných cen, kdy cena je určována vztahem nabídky a poptávky, je třeba vycházet z ceny, za kterou se věc v době a místě činu obvykle prodává, lze-li vyjádřit hodnotu věci v penězích, tak to je její cena, jinými slovy, pokud trh v rozhodnou dobu stanovil cenu věci měla by být pro soudy závazná, neboť se jednalo o cenu obvyklou.

Veřejnost by neměla respektovat absurdity typu tvrzení možnosti způsobení dvojnásobné škody, než je prokazatelně hodnota celé věci před poškozením. Když si zakoupím housku za 4,- Kč, týden ji nechám tvrdnout a po týdnu mi kus housky někdo odcizí, tak mi přece nemůže způsobit škodu 8,- Kč…

Soudcovská nezávislost je nepochybně pilířem spravedlivého rozhodování, nesmí však být bezbřehá, své limity by měla nacházet v platném právu a elementární logice. Pokud tomu tak opakovaně není, pak by se mělo jednat o vážný signál pro úvahy o správnosti principu neodvolatelnosti soudců dovedené ad absurdum.

Autor je advokát

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama
autor: PV
reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Jiří Paroubek: Když Petříček řádí

21:37 Jiří Paroubek: Když Petříček řádí

Protibabišovská média, ať už se jedná o ta veřejnoprávní (v tom posledním případě Český rozhlas) neb…