Václav Klaus: Základní obrysy naší polistopadové změny

27.10.2014 14:02 | Zprávy

Po listopadu 1989 u nás neproběhla pouhá změna režimu či výměna zbankrotované a nenáviděné politické garnitury, nýbrž hluboká systémová transformace.

Václav Klaus: Základní obrysy naší polistopadové změny
Foto: Hans Štembera
Popisek: Exprezident ČR Václav Klaus

Tento abstraktně znějící termín jsme si zvykli užívat jako souhrnný výraz pro tehdy uskutečněnou systémovou změnu, pro proces přechodu z komunismu do systému parlamentní demokracie a tržní ekonomiky. Tato společenská změna, resp. její první „horká“ fáze, jejích prvních tři-pět let, byla v naší zemi provedena s nesporným úspěchem. Různé, záměrně šířené katastrofické scénáře, které se ji snažily zdiskreditovat a zastavit (milion nezaměstnaných – Valtr Komárek), se nerealizovaly.

Proběhla rychle, klidně, lidsky únosně. Nedošlo při ní k sebemenšímu násilí. Proběhla v naší režii, nikdo zvnějšku – ani z Východu, ani ze Západu – do ní nezasahoval. Šlo o evoluční, v mnoha ohledech spontánně vyvolaný a spontánně se utvářející proces, který nikým nemohl být plně organizován. Role mužů listopadu 89 byla nutně omezená. Fakticky byl tento proces dotvářen aktivitami milionů svobodně se rozhodujících lidí.

Různé dílčí prohry a nezdary, které každou takovou složitou společenskou změnu nevyhnutelně doprovázejí, nedávají právo dnešním paušálním kritikům tehdejší doby, aby tento náš úspěch, úspěch milionů lidí žijících v České republice, znevažovali.

V našem veřejném prostoru – po faktickém rozpadu naší politické scény, ke kterému v průběhu posledních let došlo – zůstávají výroky tohoto typu bohužel bez adekvátní odezvy. Politické strany prakticky vymizely. Jednotlivci nemají šanci – ve své osamocenosti, bez institucionálního zázemí – cokoli výrazně ovlivnit. Generace pamětníků už na to nemá dostatečnou chuť či sílu. Dnešní čtyřicetiletí tehdy chodili do základní školy, tato debata je moc nebaví a navíc ji – většina z nich – málo chápou.

Každá revoluce s velkým R chce měnit lidi, chce vytvářet „nového člověka“, a to jsme tehdy nechtěli. Na rozdíl od všech elitářů, intelektuálních celebrit či aktivistů kulturní sféry si lidé jako já na „lidi“ nikdy nestěžovali. Stěžovat si navíc není komu (snad jen světové komunitě stejně elitářsky uvažujících) a stěžovat si vlastně znamená vydělovat se, povyšovat se nad „obyčejnými lidmi“, považovat se za mimořádné.

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: klaus.cz

MUDr. Ivan David, CSc. byl položen dotaz

Nerostné bohatství na Ukrajině

Na CNN jste tvrdil, že Ukrajina již nerostné suroviny, které jsou na jejím území nevlastní, že je vlastní někdo jiný. Jak to víte? Myslíte, že tak na USA šije nějakou boudu, a proto došlo i k vyhrocení oné schůzky, kde se měla smlouva podepsat? A kdo je tedy podle vás vlastní?

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Petr Brandtner: První sněm slovenských svobodných médií

15:31 Petr Brandtner: První sněm slovenských svobodných médií

Minulý týden se sešlo několik desítek zástupců nejdůležitějších slovenských médií, která se označují…