Václav Klaus: Základní obrysy naší polistopadové změny

27.10.2014 14:02 | Zprávy

Po listopadu 1989 u nás neproběhla pouhá změna režimu či výměna zbankrotované a nenáviděné politické garnitury, nýbrž hluboká systémová transformace.

Václav Klaus: Základní obrysy naší polistopadové změny
Foto: Hans Štembera
Popisek: Exprezident ČR Václav Klaus

Tento abstraktně znějící termín jsme si zvykli užívat jako souhrnný výraz pro tehdy uskutečněnou systémovou změnu, pro proces přechodu z komunismu do systému parlamentní demokracie a tržní ekonomiky. Tato společenská změna, resp. její první „horká“ fáze, jejích prvních tři-pět let, byla v naší zemi provedena s nesporným úspěchem. Různé, záměrně šířené katastrofické scénáře, které se ji snažily zdiskreditovat a zastavit (milion nezaměstnaných – Valtr Komárek), se nerealizovaly.

Proběhla rychle, klidně, lidsky únosně. Nedošlo při ní k sebemenšímu násilí. Proběhla v naší režii, nikdo zvnějšku – ani z Východu, ani ze Západu – do ní nezasahoval. Šlo o evoluční, v mnoha ohledech spontánně vyvolaný a spontánně se utvářející proces, který nikým nemohl být plně organizován. Role mužů listopadu 89 byla nutně omezená. Fakticky byl tento proces dotvářen aktivitami milionů svobodně se rozhodujících lidí.

Různé dílčí prohry a nezdary, které každou takovou složitou společenskou změnu nevyhnutelně doprovázejí, nedávají právo dnešním paušálním kritikům tehdejší doby, aby tento náš úspěch, úspěch milionů lidí žijících v České republice, znevažovali.

V našem veřejném prostoru – po faktickém rozpadu naší politické scény, ke kterému v průběhu posledních let došlo – zůstávají výroky tohoto typu bohužel bez adekvátní odezvy. Politické strany prakticky vymizely. Jednotlivci nemají šanci – ve své osamocenosti, bez institucionálního zázemí – cokoli výrazně ovlivnit. Generace pamětníků už na to nemá dostatečnou chuť či sílu. Dnešní čtyřicetiletí tehdy chodili do základní školy, tato debata je moc nebaví a navíc ji – většina z nich – málo chápou.

Každá revoluce s velkým R chce měnit lidi, chce vytvářet „nového člověka“, a to jsme tehdy nechtěli. Na rozdíl od všech elitářů, intelektuálních celebrit či aktivistů kulturní sféry si lidé jako já na „lidi“ nikdy nestěžovali. Stěžovat si navíc není komu (snad jen světové komunitě stejně elitářsky uvažujících) a stěžovat si vlastně znamená vydělovat se, povyšovat se nad „obyčejnými lidmi“, považovat se za mimořádné.

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: klaus.cz

Proč by se Ukrajina měla vzdát svého území?

Jde přeci o princip, proč ustupovat agresorovi? A proč vám taky píšu je, že nechápu, jak jste to myslel, že bude Ukrajina válčit o své zájmy do posledního Čecha či Slováka. Vždyť přeci ČR žádné vojáky do boje na Ukrajinu nevysílá, co vím, tak tam šlo válčit jen pár lidí dobrovolně a vláda ani vojáky...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Jan Zavřel: „Prospěšnost“ dotací aneb amatérská ekonomie

16:00 Jan Zavřel: „Prospěšnost“ dotací aneb amatérská ekonomie

Ekonom Frédéric Bastian napsal již v roce 1850 příběh, který je stále velmi moderní.