Jen namátkou z jejich posledních intelektuálních výtoků: Chtěli v Praze napojit asi tři tisíce elektrických dobíjecích stanic pro elektromobily na lampy pouličního osvětlení – přitom každý studentík prvního ročníku učňovského oboru elektrikář, a též normálně myslící člověk, tedy oba vědí, že to je nebetyčná krávovina odporující elementárním bezpečnostním předpisům. Nebo jiný výron mysli: Chtěli zjišťovat volné, tedy neobsazené čili k bydlení nepoužívané pražské byty tak, že by sledovali odběr elektřiny u jednotlivých bytů - a majitele volných, tedy těch s malým odběrem by pak nějak daňově postihovali.

Otka Nový z bývalého Ústavu pro filozofii a sociologii Akademie věd, s níž jsem mnohou číši vypil, který se jako jeden z prvních u nás začal odborně zabývat ekologií na filozofické úrovni, říkával, že do ekologie dneska (dneska to bylo v sedmdesátých letech minulého století), tedy že do ekologie dneska kecá každý, kdo má do prdele díru (cituji prosím); já bych si jeho přímočarou maximu vypůjčil s obsahovou změnou, že takto dnes každý s uvedeným otvorem kecá do daní. Je to případ politických reprezentantů politické strany Piráti.

Aktuálním výplodem je návrh, předložený předsedou Pirátů Ivanem Bartošem a poslancem Mikulášem Ferjenčíkem (ZDE) zdanit milionáře za prodej firmy. Jejich argumentace počíná chybným tvrzením: Když prodáte byt za tři miliony, stát dostane na daních něco přes 100 tisíc korun. Když prodáte firmu za tři miliardy, stát dostane nula korun. Především jde o míchání jablíček a hruštiček. V prvním případě by šlo o zdanění převodu nemovité věci ve výši čtyř procent, tedy při základu daně tři miliony činí daň sto dvacet tisíc korun – v tomto případě je spíše otázkou, zda má převodová daň z nemovitých věcí vůbec existovat, protože převodce (majitel) nemovitost nabyl za své (daní z příjmů) zdaněné peníze (v případě půjčky ji svými zdaněnými penězi tvrdě splatil) a nabyvatel ji kupuje za stejně tak zdaněné peníze. Při prodeji firmy nelze paušálně tvrdit, že stát dostane nula korun. Stát dostane nula korun pouze v případě, že prodávající nesplní spekulační test, který je pětiletý; viz § 4 odst. 1 písm. s) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů; pokud přesahuje doba mezi nabytím podílu v obchodní korporaci a jeho prodejem pět let, je příjem z takového úplatného převodu od daně z příjmů fyzických osob osvobozen. Uvedené daňové zacházení je podporou podnikání – stát tak vyjadřuje zájem na tom, aby se podnikatelé maximálně a co nejdéle snažili kultivovat svou podnikatelskou činnost v obchodní korporaci; proto daňově sankcionuje úplatné převody (prodeje) podílů na obchodních korporacích uskutečněné do pěti let od jejich nabytí a daňově zvýhodňuje jejich případné prodeje uskutečněné po uvedené době; je to snaha daňově limitovat pouze spekulační koupě a prodeje korporací. (Při prodeji obchodních podílů, obchodních korporací, je jiný problém, který by bylo dobré daňově rozklíčovat: Při prodeji obchodní korporace se někdy převádí nemovitý majetek této korporace, který však není nijak daňově postižen; přitom pokud se nemovitý majetek jinak prodává samostatně, je dani z převodu nemovitých věcí podroben – zde existuje za současného znění daňových zákonů daňová nespravedlnost, a utíkají tu státu daně.)