Petr Pavel byl vždy ambiciózní a cílevědomý člověk, věřil jsem, že má zásady, které nemění. Přitom názorový vývoj je samozřejmě pochopitelný, možná.

Byl jsem velice překvapen, když jsem v tisku objevil, že by se Petr Pavel obětoval pro funkci prezidenta, aby zachránil demokracii. To by byla opravdu velká oběť. Takový novodobý Jan Hus. Bral jsem to spíše jako bonmot, protože nikdy nehýřil vtipem. Co mě ale šokovalo, byl popis pobytu prezidenta Zemana v Afghánistánu a jeho zesměšňování. Jsou to soukromé záležitosti. Důstojník je od slova důstojnost a toto by žádný důstojník neměl vypustit z úst. Kdyby byl takový hrdina, řekl by to přímo prezidentovi v daném čase. Je jasné, že pomlouváním a zesměšňováním si nikdo obdiv nezíská. Když byl prezidentem Roosevelt, byl na invalidním vozíku s absolutním servisem kvůli své nesoběstačnosti a bylo nemyslitelné, že by jeho stav někdo karikoval. Když byl později Winston Churchill také nemohoucí, nikdo z Britů by nevypustil ze svých úst jedovatý posměšek.