Jak začaly pochybnosti:
1) Sliboval mi nový křest, přímo ve Svaté zemi v řece Jordánu, abych přestoupil na pravoslaví - já jsem od narození křtěný římský katolík. Ale později jsem se dověděl, že katolíci a pravoslavní si křest vzájemně uznávají, a proto se koná jen obřad přestoupení bez druhého křtu. Kryštof však stále tvrdil, že nový křest z jeho rukou na svatých místech bude lepší, aby došlo k jakési obnově platnosti a že to nebude moc drahé, protože mi tu cestu do Svaté země zařídí.
2) Velmi stál o profesorský titul, který nakonec získal v Prešově. Já mu pomohl zařídit zvanou přednášku u nás na fakultě a udělal mu prezentaci a zařídil plnou posluchárnu. On se z ní chtěl na poslední chvíli vyvléknout, ale nakonec se konala. Řečnický výkon byl velmi slabý, kolegové byli zklamáni, protože jsem je natěšil na velký výkon. Takových propadáků bylo víc, například přednáška v Ruském domě vědy a kultury, kde jsem opět dělal prezentaci, a on to slabě odvykládal ... Postupem času jsem se od různých lidí dozvěděl, že mnoho jeho publikací ve skutečnosti napsali jiní lidé, kteří mu sloužili podobně jako já. Seznam jeho odborných publikací a citací v dostupných domácích a zahraničních akademických databázích, ať je jejich skutečným autorem kdokoliv, je ve srovnání s jinými českými teology velmi slabý a podle mého názoru neodpovídá postavení univerzitního profesora nebo docenta.
3) Během minulých let jsem se naučil trochu řecky. Podobně jsem se naučil staroslověnsky. V obou jazycích dokážu konverzovat a umím číst a psát. Tak jsem začal číst různé věci a postupně jsem zjistil, že jeho znalosti jsou ve skutečnosti chatrné. Dokonce, moje znalosti začínaly překážet, když jsem si dovolil tu a tam opravovat a doplňovat některé nepřesnosti, kterých se na veřejných vystoupeních dopouštěl.
4) Slepou víru ve svatost jeho osoby také narušil jeho sklon k alkoholismu. Například jsem neplánovaně přišel na arcibiskupství předat vánoční dárek, ale tam se konal divoký mejdan ve stylu víno, ženy, zpěv a pan arcibiskup se sotva držel na nohou.
Nakonec jsem to panu Pulcovi napsal a to byl můj konec:
Otevřený dopis vladykovi Kryštofovi
Co si myslíte o místní pravoslavné církvi?
Poznal jsem tam mnoho dobrých a upřímně věřících lidí, kteří jsou nešťastní ze současného obrazu církve před českou veřejností. České novodobé pravoslaví má kořeny v národním obrození - první čeští pravoslavní na konci 19. století patřili k elitě národa a měli velmi solidní vzdělání. Tak tomu bylo i za první republiky.
Bohužel po druhé světové válce došlo k infuzi bolševického primitivismu. Samozřejmě, jiné pravosalvné církve ze zemí bývalého komunistického bloku byly také prolezlé korupcí, agenty státní bezpečnosti a přisluhovaly ideji takzvaného proletářského internacionalismu. Ale dnešní bulharská, rumunská, a dokonce i albánská pravoslavná církev se dokázaly očistit a vrátit se ke svému původnímu duchovnímu poslání, kterým je kultivovat občanskou společnost země, kde působí.
U nás však tato duchovní obnova zvolením pana Pulce do vedení církve přestala. Místní pravoslavná církev se chlubí cyrilomětodějskou tradicí. Jenže svatí Cyril a Metoděj k nám přišli, aby učili ve srozumitelném jazyku. Asi by se hodně divili, kdyby viděli a slyšeli dnešní české pravoslavné, jak drmolí poruštělá slovíčka v přesvědčení, že to je tak "lepší a Bohu milejší", jak tvrdí pan Pulec. Připadá mi to stejně hloupé, jako když naši předkové neznajíce ani slovo řecky a latinsky drmolili "krleš krleš rámus orámus ...", což je přesně to, co Cyril s Metodějem kritizovali a změnili.
Místní pravoslavná církev se od místní kultury a občanské společnosti odděluje. Znovu se zavedl juliánský kalendář, v chrámech se ozývá ruština nebo církevní slovanština s těžkým ruským přízvukem, čeští konvertité jsou nuceni nosit ruské oblečení a jíst ruská postní jídla ... Není už žádné české pravoslaví.
Místní pravoslavná církev má problém: postavila se do opozice proti české kultuře a české občanské společnosti, pan Pulec se nechává podporovat lidmi naplněnými protizápadním sentimentem a vzpomínajícími na zlaté časy SSSR. Pulcova sekta se opírá o problémovou makedonskou pravoslavnou církev, kterou pravoslavný svět neuznává. Pan Pulec je hlavním ideologem několika údajných všeslovanských pokrokových a vlasteneckých spolků, ve skutečnosti však před pár lety založenými novými politicky zaměřenými organizacemi parazitujícími na tradici slovanské vzájemnosti. Naposledy byl internet zaplaven fotografiemi pana Pulce z údajné mezinárodní vědecké a odborné všeslovanské konference v Ochridu v Makedonii, která se konala v celkovém počtu asi pěti důchodců na místní soukromé ruské vysoké škole G. R. Děržavina (to byl osobní tajemník ruské carevny Kateřiny a ministr justice) s podporou problémové makedonské pravoslavné církve. Je toto chování zdravé? Jak to, že tohle chování současné vedení místní pravoslavné církve toleruje? Kolik podobných fotografií pana Pulce z údajných mezinárodních vědeckých všeslovanských konferencí ještě uvidíme? Uvědomuje si pan Pulec, že svojí otevřenou podporou falešných kozáckých plukovníků a generálů, jak se dnes maskují komunisté v důchodovém věku, velmi poškozuje obraz ruské krajanské menšiny v ČR?
Proč se stará o mezinárodní politiku, ale dodnes nevznikl alespoň jeden občanskou veřejností respektovaný český pravoslavný monastýr?
Namísto obnovené duchovní tradice tady máme trapnou symbiózu zpolitizovaného slovanství a zpolitizovaného pravoslaví. Proč se duchovním, kteří byli oblíbení ve své obci a kteří dokonce svoji odbornou způsobilost osobně prokázali před Cařihradským patriarchou, hážou klacky pod nohy a jsou nahrazováni neschopnými duchovními z bývalého SSSR, kteří podnikají v nemovitostech, starožitnostech nebo ojetých autech? Jak to, že v 21. století se na místo arcibiskupa pražského nenašel ani jeden český kandidát a byl zvolen cizinec, jehož žijící manželka byla dokonce přítomná intronizačnímu obřadu? To není prosím nic osobního, já se panu arcibiskupovi za svoje příkrá slova omlouvám a prosím ho, aby už konečně začal řešit skutečné problémy, když už tu svoji nevděčnou funkci přijal. Myslím si, že jak český, tak i slovenský národ jsou natolik kulturními a vyspělými, aby na metropolitním stolci v Čechách byl Čech a na metropolitním stolci na Slovensku byl Slovák.
Máme české biskupy i kandidáty na biskupa, kteří jsou skutečnými mnichy, mají solidní vzdělání a žijí spořádaným církevním životem, ale tito lidé dnes nemají šanci, přežívají v ústraní a čelí pomluvám, protože místní pravoslavnou církev ovládá několik vzájemně propojených rodinných klanů samozřejmě spřátelených s panem Pulcem, které obsazují svoje členy na místa různých tajemníků a dalších vlivných osob. V důstojných církvích tyto funkce zastávají vzdělaní a respekovaní duchovní, ale u nás to jsou protekční laici. Laici mohou být poradci, ale nemohou církev řídit. Pro zajímavost: východní církve jsou mnohem více různorodé než západní. Jednotlivé proudy se mezi sebou hádají a jeden druhého obviňuje z hereze. Ale jeden takový rodinný klan imigrantů z bývalého SSSR usídlený v Čechách má svoje členy asi pro jistotu, aby jim nic neuniklo, zároveň v Ruské pravoslavné církvi patriarchy Kyrilla, Ukrajinské pravoslavné církvi patriarchy Filareta a uniatské řecko-katolické církvi loajální římskému papeži. Tyto podezřelé osoby mají rozhodující vliv na duchovní i ekonomickou činnost církve, ale nenesou žádnou zodpovědnost. Zodpovědnost totiž mají jen loutkoví biskupové, kteří mnohdy ani nevědí, co podepisují.
Největším problémem místní pravoslavné církve je nepřetržité vměšování pana Pulce, který má svoje věrné lidi na pražském i olomouckém arcibiskupství. Pulec využívá své znalosti řečtiny, která ostatním českým biskupům chybí, volně cestuje po různých českých a moravských kostelech, posiluje svůj vliv, slouží, dává svátosti a zpovídá... Vlastně se mu žije lépe než před abdikací: užívá si svého vlivu, ale bez zodpovědnosti, což mu velmi vyhovuje. Avšak Pulcovi lidé umístění po celé církvi stále věří v jeho návrat do oficiálních řídících struktur církve. Například během letošního eparchiálního shromáždění se tajemník pražského arcibiskupství pokusil pana Pulce jmenovat členem církevního soudu ve snaze naplnit formulku z Pulcovy abdikace v roce 2013: "Samozřejmě, pokud mě církev požádá, jsem vždy ochoten pro ni pracovat, protože církev miluji." Skutečnost je však taková, že pan Pulec se do čela církve vrátit nemůže, protože se v roce 2013 pod tíhou obvinění unáhlil a sám se doživotně vzdal své služby arcibiskupa pražského a metropolity Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku. (link zde: http://www.sul-zeme.cz/www.christofor.cz/dokumenty/abdikace/index.html) Kdyby ten člověk svoji církev opravdu miloval, tak by jí přestal dnes škodit.
Nenávidíte pana Pulce?
Ne, ale raději bych byl, kdybych toho člověka nikdy nepotkal. Můj případ je učebnicový případ odpadlíka od sekty, který odmítl sloužit svému guru. Možná vidím některé věci příliš kriticky, samozřejmě nemám patent na rozum. Nicméně já jsem pouhý laik a pan Pulec byl biskupem a stále platí jeho svaté pomazání, která mu udělili jeho světíci biskupové, kteří svoje posvěcení dostali od svých předchůdců, což je nepřetržitá linie až ke svatým apoštolům. Neumím se představit, že by skutečný biskup, učedník Ježíše Krista, reagoval na kritiku tím, že by na dotyčného plivnul, označil ho za posedlého ďáblem, obvinil ho z nedostatku pokory a poštvával na něj svoje ovečky, aby ho odstranili.
Když jsem se se svými pochybnostmi o svém konání svěřil lidem, kterých si vážím pro jejich vzdělání a duchovní moudrost, dostal jsem poučení z jednoho příběhu svatých otců: Blažený Nifon (http://www.hristospanagia.gr/?cat=794) ve svém životopise píše: Byl jeden velice zbožný člověk, který učinil mnoho dobrého lidem ze svého okolí a miloval je jako anděle boží. (takto by se pan Pulec rád viděl) Ale našli se lidé, kteří ho ze závisti začali pomlouvat. On děkoval Bohu: Pane, projev svoji milost těmto lidem, kteří mě nenávidí a odsuzují mě a prosím Tě, Bože, aby nikomu z těchto bratrů se kvůli mě hříšnému nic zlého nestalo. Ale Bože, tak jak jsi se nikdy neodvrátil ode mě, posvěť také tyto lidi a dej jim milost jakou dáváš mě...
Věříte v Boha?
Dobrá otázka, protože nyní jsem v očích Pulcovy sekty osoba horší než dábel, ateista, agent NWO, nepřítel Slovanů, který pohrdá pravoslavím atd atd. Kryštofovy ovečky jsou pro svého guru ochotny a schopny udělal cokoliv špatného a zjednodušují si to tím, že o nepřátelích svého guru mluví jako o zlých a pomýlených bytostech, kteří přestali být lidmi a jen musí být zlikvidováni, aby nepřekáželi.
Samozřejmě, uvědomování si existence Boha je jednou z nejdůležitějších věcí v životě civilizovaného člověka, je to součástí kultury každého z nás. Ale musím k tomu dodat:
Nevěřím v boha Pulcova a jemu podobných lidí, protože jejich božstvo je jen nenasytné a panovačné zlaté tele, které si oni sami uplácali ze svých vlastních představ a ambicí, aby ovládali svoje ovečky. Pro lidi uvnitř místní pravoslavné církve strašné a pro lidi mimo místní pravoslavnou církev směšné.
Ježíš Kristus učí: „Království nebeské je na dosah ruky, je ukryté jako poklad v poli zde na tomto světě.” Opakem Nebeského království je Peklo, které je pro člověka zdrojem bolesti a utrpení. Peklo je nedostatek Boží přítomnosti. Peklo je nedostatek Božských vlastností stejně jako je tma nedostatek světla. Peklo je nedostatek naděje, víry, lásky, moudrosti, pořádku, spravedlnosti, soucitu, pravdomluvnosti, … Pokud se člověk chová v rozporu s Božím řádem, tak žije na úkor ostatních bytostí jako parazit, má pocit ohrožení a nebezpečí, obviňuje svoje okolí a chce se mstít. Takový člověk je vnitřně rozkládán svými primitivními pudy, i když si před ostatními pokrytecky hraje na věrného křesťana a na mučedníka a předstírá, že se za svoje nepřátele “modlí” ...
Lidé se naštěstí nehodnotí podle svých vlastních slov a přání, ale podle výsledků svých činů. „Po jejich ovoci je poznáte ...”
Peklo totiž také může být každému člověku na dosah ruky stejně jako Nebeské království. Každý člověk je obdařen rozumen a proto má možnost volby, čeho se jeho ruka bude dotýkat. Každý člověk má možnost volby, jestli ze svého pozemského života udělá pro sebe a své bližní Království nebeské anebo Peklo.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Názory, ParlamentniListy.cz
