Prohrát obrannou válku je tragédie, prohrát útočnou válku je dárek lidstvu. Je dobře, že se nevyplatí zapomínat na základní závazky mezinárodního společenství, obsažené i v prvním a jediném závazném článku ustavující smlouvy NATO, že „smluvní strany se zavazují, jak jen uvedeno v Chartě Spojených národů, urovnávat veškeré mezinárodní spory, do nichž mohou být zapleteni, mírovými prostředky“. I Česko zapomnělo, proč v NATO je, a končí proto mezi poraženými.

Války nemaj bejt. Přemítání nad tím, proč v Afghánistánu Američané se svými spojenci tak drtivě prohráli, pomíjí fakt, že tam neměli co dělat. Ano, 11. září 2001 al-Kaída podnikla neuvěřitelný teroristický čin čtyřmi uneseným i civilními letadly na New York, dokonce také na Pentagon, a to čtvrté se zřítilo po statečném souboji cestujících s teroristy v Pensylvánii. Ano, výcvikové tábory al- Kájdy, kterou vytvořil, byly umístěny v hornatém afghánském vnitrozemí, v oblastech, které byly předtím i potom mimo jakoukoliv kontrolu. Útočníci al-Káidy však pocházeli ze Saúdské Arábie. Příbuzní bin Ládina (saúdští naftaři z přátelského okruhu tehdejšího prezidenta George W. Bushe) byli po útoku na dvojčata urychleně evakuováni z USA. Bylo to snad jediné letadlo, které se zvedlo, když byla veškerá letecká doprava na území Spojených států zablokována.

Připomeňme také, že pozdější teroristé byli předtím „bojovníky za svobodu“ proti sovětské invazi, mudžahedíni, kteří byli částečně verbováni, vycvičeni a financováni americkou CIA, pákistánskou ISI a za saúdské a další naftové peníze. Ve skutečnosti měli ten „boj za svobodu“ vyprovokovat, jak se později ukázalo, protože americká podpora vznikla už roku 1979, v době, kdy se kábulský režim zmítal v občanské válce a opakovaně žádal Moskvu o pomoc.

Tady je nutná historická odbočka. Chudý Afghánistán dlouho patřil mezi nezúčastněné země, nepatřící k žádnému z bloků, i když se tvrdívalo, že Hnutí nezúčastněných je pod sovětským vlivem. Roku 1973 byl svržen afghánský král Záhir předsedou vlády (a bratrancem) Daúdem. Konstituční monarchie se změnila na republiku, ale parlament vystřídala (spíše kmenová) rada Loja džirga. Důležitou roli v převratu hráli vojenští velitelé, kteří studovali v Moskvě. Daúd usiloval o kombinaci socialismu a islámu. Zrušil dědičné dluhy, znárodnil banky, ale hledal podporu i u proamerických režimů („zapaloval si americké cigarety sovětskými sirkami“).