Je to vzácná chyba, když varovný systém, který chrání před jaderným útokem, vydá falešný signál? Že se upískne jako teď na Havaji, když vyzval k okamžitému vyhledání úkrytu s mrazivým „tohle není cvičení“? O současném stavu jaderné připravenosti vám nikdo nic neřekne, ale víme, jak tomu bylo v minulosti. Mezi lety 1977 a 1984 vznikalo takových poplachů v průměru 2 598 ročně. Rok co rok skoro tři tisíce falešných poplachů před raketovým útokem s případnou jadernou náloží. Nechce se věřit, že nikdo neodpověděl jako na opravdový útok.
Pět procent těchto signálů – ani to není málo! - vyžadovalo hlubší vyhodnocení, píše Bruce Blair, autor, který tato fakta shromáždil. Uvádí to v knize o tom, jak snadno může vzniknout náhodná jaderná válka ( The Logic of Accidental Nuclear War). Cituje jej časopis vědců pracujících v jaderném oboru (Bulletin of Atomic Scientist), který každoročně nastavuje hodiny jaderné zkázy na hrozivých pár minut před dvanáctou. Má za to, že havajský poplach by nás měl probudit právě proto, že byl falešný.
https://thebulletin.org/reminder-hawaii11437
Podle zmíněného časopisu, o jehož kvalifikaci nelze pochybovat, jsou jaderné systémy plné chyb, avšak to, co se tam děje, patří k nejhlouběji ukrývaným tajemstvím. Havajský případ je proto výjimkou nikoliv v tom, že rakety neletěly, jen někdo zmáčkl špatný čudlík, ale v tom, že se o takové chybě lidé dozvěděli.
Nedávno nám jeden takový protiraketový systém Američané nabízeli, a tak víme, že je složen z radarů a satelitů, které mají včas zpozorovat hrozící útok. Pokud je hrozba dostatečně věrohodná, je na řadě bezprostřední obrana s pokusy útočící objekty zničit, a samozřejmě i odveta, která má především znemožnit pokračování útoku. To se pak mačkají ty správné čudlíky a rakety letí doopravdy.
Systémy včasného varování jsou nesmírně komplexní a zahrnují tisíce komponent, varují jaderní vědci. Jejich provozu a údržbě se věnuje obrovské množství lidí. Komponenty mohou selhat, lidé se mohou splést. Kdyby třeba bdělé oko družice někdo ve výrobě pomatlal rukama od svačiny, čidla mohou reagovat na něco, co neexistuje, a za chvíli je tu jaderná válka, která vznikla sama od sebe. Ruce od svačiny jsou možná moc, ale konstrukční a softwarové chyby v čipech jsou mnohem reálnější, a těch si nevšimne ani nejpozornější kontrolor.
Taky pro chyby v čipech je teď vrcholící sezóna. Svět panikaří nad zprávou, že většina počítačů a mobilů má v procesorech chybu, která umožňuje ovládnutí přístroje cizí osobou. Taková cizí osoba by samozřejmě nejprve musela přijít na to, kde ta chyba je a jak ji využít, pomyslí si některý z klidnějších čtenářů. Jenže kdyby se to nevědělo, tak by se o tom nepsalo.
Vyprchává naděje, že chyby jsou jen v některých procesorech, jak o tom mluvil IBM. Nyní společnost Apple oznámila, že má chybu ve všech přístrojích. Dokud jsme o tom nevěděli, byli jsme v klidu. Teď už to víme, ale jen o zmíněných zachycených chybách. Kdy se dozvíme o dalších? A kde všude budou? Že by se radarům a raketám chyby vyhnuly? Už se mluvilo o softwarových záplatách, které problém odstraní, ovšem za cenu pomalejší reakce. O co pomalejší však bude reakce radarů a raket, o to rychleji musí letět ruce k červeným čudlíkům. Čas na opatrné ověření signálu by byl o to kratší.
Informace o velkém počtu selhání systémů včasného varování před 30 lety taky nezůstávaly bez povšimnutí. Systémy se zdokonalovaly a modernizovaly. Během let byly mnohé odstaveny a nahrazeny zcela novým zařízením, ale to generuje zase jiné chyby. Jak však jaderní vědci informují, všechno staré haraburdí nezůstává v klidu. Něco bylo znovu oživeno, protože vzrostla potřeba poté, co Severní Korea vyvinula rakety schopné útoku na USA. Systém včasné výstrahy se musel zahustit, a tak lehčí posty obslouží i technologický invalida. Příležitostí, že se někdo upískne, tak přibylo. A napjaté nerv mohou jednou povolit.
Časopis jaderných vědců zdůrazňuje, že systém reaguje na signál hrozby, nikoliv na potvrzení konfliktu. Času je v každém případě strašně málo. I kdyby rakety letěly přes půl zeměkoule, stihnou to na Havaj dřív než za 38 minut, které tam teď obyvatelé prožili ve falešném poplachu. Mnohem rychleji by to pak přilétlo z nějaké bližší jaderné ponorky. Závěr je jasný: Lidstvo by si nemělo dopřávat ten luxus, že o zničení světa může rozhodnout nějaká nepodložená polekaná reakce. Stále slyšíme politiky, jak kladou bezpečnost na to úplně první místo. Bylo by úžasné, kdyby pro to taky něco udělali. Někdo by měl být tím hrdinou, kdo znovu začne mluvit o jaderném odzbrojení.
Zbyněk Fiala
Vyššlo na vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
_profil_top.jpg)
