Je to vzácná chyba, když varovný systém, který chrání před jaderným útokem, vydá falešný signál? Že se upískne jako teď na Havaji, když vyzval k okamžitému vyhledání úkrytu s mrazivým „tohle není cvičení“? O současném stavu jaderné připravenosti vám nikdo nic neřekne, ale víme, jak tomu bylo v minulosti. Mezi lety 1977 a 1984 vznikalo takových poplachů v průměru 2 598 ročně. Rok co rok skoro tři tisíce falešných poplachů před raketovým útokem s případnou jadernou náloží. Nechce se věřit, že nikdo neodpověděl jako na opravdový útok.

Pět procent těchto signálů – ani to není málo! - vyžadovalo hlubší vyhodnocení, píše Bruce Blair, autor, který tato fakta shromáždil. Uvádí to v knize o tom, jak snadno může vzniknout náhodná jaderná válka ( The Logic of Accidental Nuclear War). Cituje jej časopis vědců pracujících v jaderném oboru (Bulletin of Atomic Scientist), který každoročně nastavuje hodiny jaderné zkázy na hrozivých pár minut před dvanáctou. Má za to, že havajský poplach by nás měl probudit právě proto, že byl falešný.

https://thebulletin.org/reminder-hawaii11437

Podle zmíněného časopisu, o jehož kvalifikaci nelze pochybovat, jsou jaderné systémy plné chyb, avšak to, co se tam děje, patří k nejhlouběji ukrývaným tajemstvím. Havajský případ je proto výjimkou nikoliv v tom, že rakety neletěly, jen někdo zmáčkl špatný čudlík, ale v tom, že se o takové chybě lidé dozvěděli.