Tyhle volby nám byl čert dlužen. Místo svátku demokracie připomínají její pohřeb, a zaživa. Poslouchal jsem Superdebatu na TV Prima a nakonec jsem nevydržel s odhodláním, že tentokrát to vydržím až do konce. To se prostě nedalo. Jediný, kdo občas nemluvil z cesty, byl extrémista Tomio Okamura (SPD). Poukazoval třeba na potřebu potravinové soběstačnosti, neboť masový dovoz brambor, zelí nebo mrkve je nesmysl. Žádal zrušit exekuce jako podnikatelský obor. Podporoval návrhy na zvyšování mezd. Samozřejmě, že to musel vyvažovat, aby o svou pověst extrémisty nepřišel, a tak do toho zaběsnil proti Evropské unii, zeleným obzorům a migrantům.
Jestli myslel, že si tím uhájí své místo na politické mapě, tak to se dost mýlil. Proti EU a zeleným obzorům běsnili také šéf opozice Petr Fiala (ODS) a dokonce i premiér Andrej Babiš (ANO). Předseda české vlády se snažil divákům nastínit, jak zatočí s tím evropským nesmyslem Geen Deal, a při té příležitosti neváhal nazvat přítomného Ivana Bartoše za udavače, který v Bruselu „políbil prsten“ a teď slouží proti nám. Dal tak jasně najevo, že v Česku se nevyplácí vyjádřit se pozitivně k evropské rodině. Doma je doma a máme to pod kontrolou.
Jenže v Británii se zase hrubě nevyplácí někdejší hlasování proti EU. Spojené království (jak dlouho ještě?) má teď největší problém s nedostatkem levných zahraničních řidičů pro rozvoz pohonných hmot. Částečně proto, že řidiči chybí všude, a ti, co jsou, byli přeplaceni maloobchodními řetězci. Vláda uvažovala o nasazení armády, ale převoz cisteren s benzínem je dost nebezpečná záležitost, pokud by se k tomu pustil někdo bez speciální kvalifikace.
Fronty u britských pump se začaly zkracovat, ale hlavně proto, že pumpa je daleko, a kdyby benzín neměli, zásoba v nádrži už nestačí, aby se auto mohlo vrátit domů. Jako kdyby se vrátily časy, které jsem kdysi vídal v Rumunsku. Tam stála fronta opuštěných aut u každé pumpy, protože bylo jedno, jestli je auto k ničemu doma nebo jinde. Lidé si vyměňovali tipy, kde je to nejnadějnější, až benzín dovezou jen někam. Jen ti zkušení věděli, že správná byla ta fronta, kde stálo v čele auto okresního náčelníka policie.
Premiér Boris Johnson se věnoval tématu nedostatku řidičů v zahajovacím projevu na konferenci Konzervativní strany. Rovnou vyloučil, že by sáhl po nejpohodlnější páce, kterou je „nekontrolovaná imigrace“. To, co teď Británie prožívá, považuje za zlomovou dobu: „Když lidé hlasovali pro změnu roku 2016 /Brexit/ a znovu pak roku 2019 /volby/, volili konec padlého modelu britského hospodářství, který byl postaven na nízkých mzdách, nízké kvalifikaci a chronicky nízké produktivitě.“
Doprovodné britské komentáře poukazují na to, že součástí té změny má být větší soběstačnost v potravinách a vyšší míra hospodaření na krátkou vzdálenost, takže by těch pohonných hmot nebylo třeba až tolik. Obchodní řetězce závislé na dovozu laciného zahraničního zboží to tvrdě postihne, ale to je chápáno jako úspěch nového modelu, protože zatím se museli všichni podřizovat jejich diktátu. Chcete změnu? Bez oslabení řetězců a dalších monopolů to nejde.
Samozřejmě, britskou laťku si nastavují Britové, u nás můžeme kvalifikaci a produktivitu posuzovat jinak, ale nízké mzdy byly osou i dosavadní české hospodářské strategie. Byla tak hluboce zakořeněná, že nebýt rozhodné akce odborů („konec levné práce“) a podpory ministerstva práce (ČSSD), téma by vlastně ani neexistovalo.
I ten nepatrný pokrok, který jsme za Babišovy vlády se sociální demokracií udělali, se teď Babišovi zajídá. Premiér na ministryni Janu Maláčovou útočí tvrzením, že „nedělala nic“. Zřejmě nic pro onen model laciné práce. Příště by si proto vymínil ministerstvo pro ANO. Maláčová to komentuje, že Babiš má o ministerstvo práce zájem jen proto, aby mohl do Česka dovézt 300 tisíc cizinců.
Babiš pak na TV Prima zopakoval podivení, že máme plno lidí, kteří chodí na pracák pro podporu, a přitom firmám chybí pracovní síly. Nereagoval na námitku, že bez práce jsou kvalifikovaní a práce je jen pro nekvalifikované. A nikdo nevznesl argument, že se pohybujeme na pracovním trhu, kdy firma musí nabízet tolik, aby uchazeči o práci zabrali. Nebo snad po třiceti letech, kdy jsme se mohli s tím trhem přetrhnout, máme z trhu vycouvat?
Pochopitelně, že s tím trhem je to složitější, ale vláda by měla hledět trochu dopředu a vytvářet podmínky pro obory, které nabídnou práci i zítra. Babiš se však v poslední velké debatě na Primě choval, jako když zítřek neexistuje. Naše auta nedáme, postavíme další jaderné elektrárny, lacinou práci musíme zajistit, nikoliv překonat. Green Deal je nesmysl a budeme bojovat i o zastropování (spíše zrušení) trhu s emisními povolenkami. Už píše všem premiérům v EU dopisy, kde jim to vysvětlí, a oni ho pak jistě podpoří.
Držme se chvíli těch aut, je to naše klíčová průmyslová disciplína. A protože spolu se Slovenskem máme největší koncentraci automobilového průmyslu na obyvatele na světě, dá se mluvit o automobilové monokultuře. Co budeme dělat, když si auta se spalovacími motory nedáme vzít, ale nikdo je od nás nebude kupovat?
Poučný je letošní vývoj na trhu, kdy odbyt klasických aut v pandemii prudce klesal, ale těch elektrických bez ohledu na karantény a zákazy vycházení raketově stoupal. Podle LMC Automotive, roku 2020 se v Evropě prodalo 734 tisíc aut na baterky, to je dvakrát víc než roku 2019 za vrcholné konjunktury a víc než za tři předchozí roky dohromady. Zatímco roku 2018 se prodalo v celé Evropě jen 198 tisíc elektrických aut, letos už to má být 1,17 milionu.
Jestli se čekalo na obrat, je tady. Uplynou čtyři roky, a v Číně bude čtvrtina prodávaných aut elektrická. A v Německu? Podle BloombergNEF dokonce 40 procent. Myslí si snad někdo, že Voklswagen, kterému patří většina české automobilové výroby, bude české dceři trpět něco jiného? A kam se to bude prodávat? Do Afriky? A za kolik? Co když malá elektrická auta s dojezdem, který stačí, auta, která se uživí z elektřiny na střeše, začnou být podstatně levnější?
V Británii všechno vázne, ale testovací jízdy elektrických aut jsou obsazeny daleko dopředu. Bodejť ne, je to naděje na konec fronty u pumpy. Když se to zkombinuje se soláry na střeše domu, je to taky cesta ke kontrole nákladů v čase divokých cenových skoků.
Trendu odpovídá i ocenění automobilových výrobců na kapitálovém trhu. Americká Tesla má pětkrát větší tržní kapitalizaci než největší světový výrobce aut Volkswagen. Čínský NIO, který se orientuje na segment elektrických luxusních aut, má daleko k ziskovosti, ale přesto je na burzách hodnocen dvakrát výše než superziskový Ferrari, konstatují Financial Times. List věnuje elektromobilitě sérii „velkých čtení“, dlouhých analytických příspěvků plných zajímavých údajů. Nejvíc mě zaujal fakt, že na Munich Motor Show, tedy na jednom z prvních velkých autosalónů po pandemických omezeních, byla jen elektrická auta a prakticky žádná novinka se spalovacími motory.
Podobně je to s decentralizací energetické výroby. Babiš a Havlíček tvrdí, že obnovitelné zdroje nás neuživí a musíme postavit ne jednu, ale několik jaderných elektáren, a všechny od stejného výrobce. Zesiluje to mé podezření, že hlavním produktem těchto projektů mají být arbitráže, až se ukáže, že to je předražený a neužitečný nesmysl.
Z Bartošových poznámek v Superdebatě byla nejvíc k věci ta, která poukazovala na neochotu Babišovy vlády garantovat termín a cenu výstavby nového jaderného bloku (o dalších se začalo mluvit až minulý týden). Bodejť by něco garantoval, to přece nejde. Všechny dosavadní stavby trvaly dvakrát tak dlouho a stály násobky původního rozpočtu.
Současné vysoké ceny elektřiny přitom lidem usnadňují rozhodnutí, zda se raději neorientovat na vlastní zdroj doma a k tomu usilovat o obecní řešení, které by mohlo výrobu stabilizovat třeba větrníkem. Kam to dospěje za 15 let, kdy má být nová jaderka hotova? Kdo na ni bude čekat? Jak dopadne česká energeticky náročná výroba, kvůli které se to staví, když bude celou tu dobu mučena vysokými cenami z centrálních dodávek, aby se pak dočkala ještě vyšších?
Českou politickou debatu pár dní před volbami jsem poslouchal se stejným zoufalstvím, s jakým jsem s Pavlem Bezouškou na začátku listopadu 1989 natáčel – s trochou konspiračních opatření - Televizní klub mladých o hospodářských vyhlídkách tehdejšího Československa. Tenkrát také vedoucí strana nechtěla žádné změny, i když v sousedství by k vidění něco bylo.
Proč ne?, řekli jsme si. Oploceno už to je, tak ještě velké cedule o skanzenu doby minulé a u vchodu vybírat vstupné. Dnes by se ten zapomenutý koncept mohl oživit. O výstavbě českého plotu se stejně znovu uvažuje. Migranty by zastavil, ale zájemcům o průmyslový pravěk, samozřejmě jen s platnou vstupenkou, posloužíme s nadšením.
Zbyněk Fiala
Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
