Zbyněk Fiala: Umřou dřív a nemocné budou i děti dětí

Krátce před klimatickým summitem v Paříži, na kterém se bude jednat o co nejrychlejším ústupu lidstva od fosilních paliv, česká vláda rozhodla, že těžbu hnědého uhlí naopak uvolní i za stávajícími limity, aby ji prodloužila o dalších 50 let. Po jednání vlády, které bylo pojato jako výjezdní a odehrávalo se v Ústí nad Labem, premiér Bohuslav Sobotka argumentoval, že jde o zajištění dostatku uhlí pro teplárny a domácnosti a svou roli hrála i otázka udržení zaměstnanosti. V debatě, která se nad limity rozhořela, jsou však oba argumenty zpochybňovány. K hygienickým problémům, které tím vzniknou, se ještě musí vyjádřit ministerstvo životního prostředí.

Stroje se mají posunout zatím jen na dole Bílina, který patří ČEZ. V sousedním dole ČSA, jehož vlastníky jsou finančníci Jan Dienstl, Tomáš Foehler a přes kyperskou firmu Pavel Tykač, rypadla ještě nepůjdou na prodlouženou, ale co není, může být. Uhlobaroni už mají botu mezi dveřmi, když dosáhli toho, že o limitech se dá jednat.

Limity přitom představovaly nabídku jistoty ohroženým obcím Mostecka a Litvínovska, protože za to severočeští občané bojovali na demonstracích roku 1989 dřív, než se probudili studenti v Praze. Jedním z prvních vládních kroků po obnově demokracie proto byl vládní slib, že utrpení severočeského pekla skončí, až stroje dojdou k linii, za kterou už se nepůjde.

Se stejnou argumentací se obhajovala i dostavba Temelína, aby byla náhrada za ukončenou těžbu uhlí. Temelín stojí, elektřina se vyváží a limity se mají prolomit. Z toho je vidět, jak jsou podobné argumenty důvěryhodné.

Nyní tedy mostecké obce vyfasovaly dalších 50 let s dírou v zemi, která kraj mění v marginalizované prašné území, jehož obyvatelstvo předurčuje omezené množství podřadných pracovních příležitostí a zkracování věku dožití. Nikoho nezajímá, že se devastuje někdejší nejžádanější evropské lázeňské území, kam jezdil Johan Wolfgang Goethe nebo car Petr Veliký.

Varování Akademie věd

Vládu před prolomením uhelných limitů už před časem varovalo mimořádně ostré stanovisko Komise pro životní prostředí Akademie věd ČR. Je nesmírně závažné, ale čte se těžko, vědci udrží v hlavě delší věty než běžní čtenáři. Proto se pokusím ujasnit klíčový obsah grafickou úpravou:

„Hygienicko – epidemiologické práce a výzkumná porovnání s oblastmi nenarušeného životního prostředí v ČR,

prováděné v Severočeské hnědouhelné pánvi (SHP) od počátku 90. let minulého století dodnes

prokázaly, že

znečištění ovzduší, vody a půdy v SHP spolu s narušenou sociální skladbou, vnuceným způsobem života a životosprávy, stresem a nedostatky v příležitostech k regeneraci sil

vedly u obyvatel SHP nejen

k výrazně zvýšené nemocnosti, vyšší úmrtnosti, ke sníženému věku dožití, zpomalenému vývoji dětí a k dalším negativním důsledkům pro tehdejší populaci postiženého území, ale

propsaly se do jejich genetické výbavy a ovlivňují negativně i charakteristiky potomků postižených obyvatel do dalších generací.“

Krátce mými slovy: Umřou dřív. Nemocné budou i děti dnešních dětí. Rozumný člověk uteče.

Otevřený dopis premiérovi

Nyní tuto argumentaci připomíná otevřený dopis předsedovi vlády Bohuslavu Sobotkovi, pod kterým je plejáda nejvýznamnějších organizací, které k tomu mají co říci.

Píše se v něm, že povrchová těžba uhlí s ohni, zápary, prašností a hlukem a navazující energetikou a chemickým průmyslem jsou dodnes hlavním zdrojem znečištění ovzduší, půdy i vod.

„Toto znečištění po výrazném, ale přechodném poklesu v 90. letech po odsíření elektráren a dalších velkých zdrojů znečištění ovzduší, začíná stagnovat a někde znovu růst. Hrozí nebezpečí, že pokud bude zátěž území a jeho obyvatel pokračovat, tyto charakteristiky se nejen nezlepší, ale mohou se ještě zhoršovat synergickým a kumulativním působením,“ píší premiérovi zkušení zdravotníci jako předseda Komise životního prostředí Akademie věd ČR MUDr. Radim Šrám, DrSc., nebo zástupci signatářů výzvy severočeských lékařů MUDr. Petr Končel a MUDr. Adrian Javorek. Premiérovi prostě píší lidé, kteří vědí, o čem mluví.

Hygienické limity

Naštěstí však vláda nepřistoupila na původní záměr, že se prolomí i hygienické limity. Těžba se nemá přiblížit k obcím více než na 500 metrů. V tomhle otevřený dopis premiérovi uspěl.

Původně mělo prolomení limitů těžby na Bílině těžbu přiblížit na pouhých 170 metrů k obci Braňany a 330 metrů k obci Mariánské Radčice, zatímco limity těžby z roku 1991 důsledně dodržují vzdálenost 500 metrů od obytné zástavby. Jak pisatelé premiéra upozornili, v případě kratší vzdálenosti než 500 metrů totiž není možné dodržet platné hygienické limity pro hluk a imise prachu ani při použití dodatečných protihlukových a protiprašných opatření.

„Posunutím hranice limitů a hrany dolu na 170, resp. 330 metrů k obytné zástavbě by vláda otevřela cestu k porušení platné legislativy,“ varoval dopis premiéra. Zároveň by vláda vytvořila riskantní precedent.

Pod dopisem premiérovi dále najdeme podpisy zastřešujících a nejvýznamnějších ekologických organizací Zelený kruh, Klimatická koalice, Greenpeace ČR nebo Společnosti pro trvale udržitelný rozvoj, ve kterých pracují špičkoví odborníci. Proto nejde o banální konflikt s hloučkem ekoteroristů, ale o souboj vlády s dostupnou znalostí a skutečnou společenskou potřebou.

Argumenty pisatelů si žádají odpověď:

Škody

„Prolomení limitů pouze na Bílině by způsobilo dle studie Univerzity Karlovy pro Ministerstvo průmyslu a obchodu zdravotní a další externí náklady vyčíslené na 10 miliard korun pouze na území ČR (a dalších 130 miliard korun na území ostatních členských zemí EU).

Podle této studie dosahují externí náklady na tunu vytěženého uhlí až 890 Kč.

V současnosti tyto náklady nesou především veřejné rozpočty, zdravotní pojišťovny a občané; firmy těžící a spalující hnědé uhlí se na jejich úhradě podílejí v zanedbatelném rozsahu.

Férové zahrnutí externích nákladů do ceny uhlí (tzv. internalizace) by pak zvýšilo jeho cenu přibližně na dvojnásobek oproti nynějšímu stavu.

Jako premiér byste měl dopady na zdraví a kvalitu života obyvatel, stejně jako uvedenou zátěž pro veřejné rozpočty, ve svém rozhodování zohlednit.“

Emise

„Spálení hnědého uhlí, které leží pod zemí za limity těžby, by způsobilo emise asi 1 350 milionů tun CO2. To by odpovídalo více než desetinásobku všech ročních emisí skleníkových plynů České republiky, která je už nyní jedním z největších producentů skleníkových plynů na obyvatele v rámci Evropské unie.“

Je to zbytečné

„Ani jasná potřeba uhlí, které se nachází za limity velkolomu Bílina, není prokázána. Dle Státní energetické koncepce ČR, kterou Vaše vláda schválila, bude potřeba hnědého uhlí v roce 2040 o 73 procent nižší než dnes. Propočty dostupnosti této suroviny, které provedlo Ministerstvo průmyslu a obchodu, ukazují, že v roce 2040 bude i při úplném zachování limitů těžba vyšší než potřeba dle Optimalizovaného scénáře Státní energetické koncepce.“

Jsou proti

„Konstatování, že nikdo není proti prolomení limitů na velkolomu Bílina, neodpovídá skutečnosti. Petice severočeských lékařů a lékařek, stanoviska vědců a ústavů AV ČR, rozvojových, humanitárních a ekologických organizací s desítkami tisíc členů a podporovatelů, aktivity občanských iniciativ, ale hlavně vyjádření obyvatel Mariánských Radčic a Braňan jasně dokládají, že silné hlasy proti prolomení (zejména pak v konkrétní podobě nyní navrhované Ministerstvem průmyslu a obchodu) zde jsou. Stejně tak silné jsou i argumenty pro úplné zachování limitů.“

Kdo na tom vydělá?

Tématu se ujala jiná skupina autorů, tentokrát ekonomů, sociologů a politologů.

„Pokud by platilo, co slýcháme od uhlobaronů a hornických odborů, byl by Ústecký kraj díky těžbě nejbohatším regionem v Česku.

Možná by to i byla pravda, pokud by utržené peníze zůstávaly v kraji. Astronomické zisky, ze kterých stát a horníci dostávají naprosté minimum, jsou ale z regionu vysávány do kapes uhlobaronů.

Zatímco v letech 2009 až 2012 vyvedli pánové Tykač, Dienstl a Fohler mimo region na dividendách přes 16 miliard, za stejnou dobu zaplatili za mzdy všech svých 1598 zaměstnanců pouhé 2,5 miliardy korun.

Stát za své vlastní nerostné bohatství za stejnou dobu dostal na poplatcích z vydobytého nerostu směšných 0,4 miliard korun.

Na každou korunu, kterou za těžbu svého uhlí stát dostal, připadlo více než 42 korun do kapes uhlobaronů.

Stát si navíc ze svého již tak nevýhodného podílu musí odpočítat prostředky na placení škod ve výši minimálně 51 miliard korun ročně, které produkují uhelné elektrárny.“

Tuhle argumentaci obsahuje dopis předsedům a předsedkyním parlamentních stran, který zvyšoval o zvýšení poplatků z vydobytého uhlí. Tady byli signatáři sociolog prof. Jan Keller, socioložka Tereza Stöckelová, ekonomka doc. Ilona Švihlíková, novináři Petr Uhl a Jan Májíček. Plus iniciativy Idealisté.cz, Alternativa zdola, Generace Z, Nesehnutí a Socialistická solidarita.

Z uvedených čísel je přitom jasné, že desetinásobek, který pisatelé požadují, není nic přehnaného. Konkrétně požadovali:

(1) zvýšení poplatků z vydobytého uhlí na desetinásobek dnešní hodnoty, tedy 15 procent z tržní ceny vytěženého hnědého uhlí;

(2) spravedlivé a smysluplné využití takto získaných prostředků – čtvrtina z nich by měla být určena na řešení problematiky nezaměstnanosti v severních Čechách, a to formou zřízení zvláštního fondu pro bývalé zaměstnance těžebních společností a aktivní politiku zaměstnanosti;

(3) další alespoň čtvrtina uvedených prostředků by pak měla zůstat příjmem obcí negativně postižených těžbou.

Jan Keller je europoslancem za ČSSD, a tak se nedivím, že dopis vyjadřuje to, co bych očekával od levice zastoupené sociální demokracií. Třeba se jednou taková najde i v Praze.

Nakonec dávám text stanoviska zmíněné komise Akademie věd celý, i když je to obtížné čtení. Pomůžu jen častějšími odstavci a občasným zvýrazněním. Vystihuje však problém nejkomplexněji. Zahrnuje i obavy z prolomení limitů na dole ČSA, které zatím schváleno nebylo.

(Chápu toto stanovisko zmíněné komise jako postoj aktivistické vědy, nového světového fenoménu, který je reakcí na bezmocnost vlád vůči prostinkým ekonomickým úvahám. Ty zajímá jen to, za co se dají utržit peníze. Podle prostinkých ekonomů, kteří světu vládnou, tak život má cenu jen jako tržby farmaceutického průmyslu, voda jen zpoplatněná a vzduch jen na Seychellských ostrovech, kde ho dýchají akcionáři a manažeři. Příští generace je nezajímají, ať si poradí samy.)

Stanovisko Komise pro životní prostředí Akademie věd ČR k problematice tzv. „územních ekologických limitů těžby“ v Severočeské hnědouhelné pánvi (SHP)

Tzv. „Územní ekologické limity těžby v SHP“ byly vyhlášeny usnesením vlády ČR č. 444 v roce 1991 jako povrchovou těžbou nepřekročitelné linie chránící zbytky osídlení, památek, přírody, krajiny, dopravní a technické infrastruktury a obyvatel pánevních okresů tehdejšího Severočeského kraje před pokračováním několik desítiletí trvající bezprecedentní devastace povrchovou těžbou uhlí a jejími důsledky na lidské zdraví a krajinné ekosystémy, vč. lesů Krušných hor.

Vláda v usnesení uložila vrátit se k tomuto tématu do roku 2005 znovu v souvislosti s přípravou Státní energetické koncepce, připravované Ministerstvem průmyslu a obchodu ČR v letech 2003 – 4.

Učinila tak s předpokladem, že oněch zhruba 14 let umožní jednak zahladit rekultivacemi krajiny a regenerací sídel nejhorší jizvy způsobené těžbou, jednak že se mezitím česká legislativa a správní praxe pro řešení podobných střetů zájmů a respekt k soukromému majetku dostanou na evropské standardy, a konečně, že také technologická úroveň těžby, energetiky a racionalita využití energií v průmyslu, zemědělství i u drobných spotřebitelů za ta léta dostanou na úroveň, která dovolí šetrnější přístup těžby i využití uhlí na krajinu i osídlení.

Protože se tyto optimistické předpoklady do roku 2003 nesplnily, vydalo MŽP ČR na přelomu let 2003 – 4 k připravenému znění Státní energetické koncepce MPO ČR, která prosazovala prolomení územních ekologických limitů těžby na Velkodole Čs. armády, spojené s likvidací Černic a Horního Jiřetína již před rokem 2020, záporné stanovisko o vlivech na životní prostředí (SEA) a vláda ČR schválila Státní energetickou koncepci v modifikované podobě bez prolomení limitů před rokem 2030.

V současnosti se toto téma znovu otevírá v souvislostech s úvahami o řešení hospodářské krize, o konkurenceschopnosti a energetické bezpečnosti hospodářství ČR, rostoucí nezaměstnanosti, aniž byl uplynulý čas od vyhlášení limitů využit pro výraznější změnu orientace našeho hospodářství od těžby a vývozu surovin a energie, a v tom i životního prostředí, od těžkého hutního, chemického a strojírenského průmyslu k sofistikovanějším výrobám s větším množstvím zhodnocení vstupů, vyšším podílem lidského umu a práce.

K úvahám o nutném prolomení limitů vedou paradoxně i zjednodušené interpretace závěrů tzv. „Pačesovy komise“ k dalšímu zaměření české ekonomiky a energetiky, tedy práce, na které se spolupodílela i pracoviště AV ČR.

Za této situace považuje Komise životního prostředí Akademie věd ČR (KŽP AV ČR) za důležité, aby připomněla občanům a rozhodovacím místům nejen v dotčených obcích, v Ústeckém kraji, ale i v ústředních orgánech státní správy některé další důležité okolnosti a souvislosti, které s rozhodováním o zachování nebo prolomení územních ekologických limitů těžby souvisejí, jsou neméně důležité, a nelze je proto ignorovat:

Hygienicko – epidemiologické práce a výzkumná porovnání s oblastmi nenarušeného životního prostředí v ČR, prováděné od počátku 90. let minulého století v SHP dodnes prokázaly, že znečištění ovzduší, vody a půdy v SHP spolu s narušenou sociální skladbou, vnuceným způsobem života a životosprávy, stresem a nedostatky v příležitostech k regeneraci sil vedly u obyvatel SHP nejen k výrazně zvýšené nemocnosti, vyšší úmrtnosti, ke sníženému věku dožití, zpomalenému vývoji dětí a k dalším negativním důsledkům pro tehdejší populaci postiženého území, ale propsaly se do jejich genetické výbavy a ovlivňují negativně i charakteristiky potomků postižených obyvatel do dalších generací.
Povrchová těžba uhlí s ohni, zápary, prašností a hlukem jsou spolu s navazující energetikou a chemickým průmyslem dodnes hlavním zdrojem znečištění ovzduší, půdy i vod.

Toto znečištění po výrazném, ale přechodném poklesu v 90. letech po odsíření elektráren a dalších velkých zdrojů znečištění ovzduší, začíná stagnovat a někde znovu růst.

Hrozí nebezpečí, že pokud bude zátěž území a jeho obyvatel pokračovat, tyto charakteristiky se nejen nezlepší, ale mohou se ještě zhoršovat synergickým a kumulativním působením.

Podobně i kontaminace půdy v celé SHP a v blízkém okolí, především v Krušných horách, způsobují i po letech obtíže s obnovou lesních porostů a jsou příčinou opakovaných neúspěchů u pokusů o reintrodukci původních dřevin, rostlinných i živočišných druhů, dříve zde hojných.
Také zde lze očekávat zlepšování až po desítkách let, a jen za předpokladu, že zátěž již nebude pokračovat.

Je prokázáno, že těžba pod úpatím Krušných hor až po výchoz sloje, odlehčující patu jejich svahů, na delším úseku představuje geologicko-stabilitní a bezpečnostní riziko, ohrožující důlní provoz, těžební mechanismy i pracovníky lomů, ekosystém bučin na těchto svazích, tvořící zejména po rozvratu smrčin ve vyšších polohách hor důležitou a nenahraditelnou součást územního systému ekologické stability tamní krajiny. Rovněž nutností odvedení vod stékajících z hor mimo těžební jámy mění odtokové poměry do té míry, že to hrozí místním nedostatkem vody v některých oblastech podhůří.
Ve vztahu ke globálním souvislostem změn klimatu a k celosvětové snaze omezit emise CO2, k ekonomickému profilu kraje a nezaměstnanosti, je další orientace jen na těžbu uhlí jako vyčerpatelného zdroje energie či chemické suroviny nesprávná.
V dalších desetiletích přijde nutně další útlum uhelné energetiky a uhlí získá ve stále větší míře charakter cenné chemické suroviny pro inteligentnější využití, než masivní pálení s nízkou účinností a vývoz elektřiny, a tím i životního prostředí kraje do zahraničí.
Zachování zásob uhlí za liniemi územních ekologických limitů pro další generace je nanejvýš žádoucí.

Z tohoto pohledu KŽP AV ČR nepovažuje za systémově správné a logické trvat na úplném odpisu zásob uhlí za těmito územními limity, ale doporučuje jejich převod ze zásob bilančních do zásob nebilančních, a to z důvodů převahy jiného veřejného zájmu, než je jejich okamžité vydobytí a využití jen jako paliva.
Orgány veřejné správy by naopak měly podporovat jako protikrizové opatření vznik nových pracovních míst v jiných oborech podnikání, které v budoucnu místa v doznívající těžbě postupně nahradí a vytvoří onen žádoucí nový, dlouhodobě udržitelný ekonomický profil kraje, bez negativních vlivů na životní prostředí.

K tomu je nutno přispět mimo jiné i výraznou modernizací zdrojů a soustavy zásobování teplem pro obytnou a občanskou sféru, která je na rozdíl od elektroenergetiky výrazně zaostalá, poruchová, vykazuje obrovské ztráty v rozvodech a v místech konečného užití.
Je při tom třeba využít kromě vlastních prostředků majitelů a správců i podpor z veřejných zdrojů včetně fondů EU, neboť jde o svrchovaně veřejný zájem.

Kromě stránky materiální je třeba vzít v potaz i dlouhodobé synergické a kumulativní negativní působení zhoršeného životního prostředí, ohrožení majetku a existenční nejistoty lidí v ohrožených obcích, z nichž někteří se před těžbou museli za život stěhovat i několikrát a kteří potřebují konečně klid a jistotu dožití ve své obci, ve své občanské komunitě, v důvěrně známém prostředí.
Lze očekávat, že odklad využití těchto zásob za liniemi územních ekologických limitů vytvoří časový prostor nejen pro zahojení jizev na krajině a osídlení, pro nalezení šetrnějších způsobů těžby a lepší využití uhlí, ale i pro zahojení jizev na duších dnešní generace tamních obyvatel.

Další generace, které budou žít v již „uklizené“ krajině a regenerovaných sídlech, mohou pak být vstřícnější pro hledání kompromisů mezi potřebou těžby a ochranou prostředí za těmito limity, pokud rozsah a způsob těžby uhlí, jeho doprava a následné využití budou podřízeny požadavkům ochrany životního prostředí, přírody, krajiny i lidského zdraví, jak tomu musí být v civilizované společnosti.

Dlouhodobě devastované území neposkytuje obyvatelům Ústeckého kraje ani životní jistotu, ani pocit domova. Důsledkem je odliv vzdělaných mladých lidí a zhoršující se sociální struktura obyvatelstva.
Viditelné zlepšeni životního prostředí tak stále není na pořadu dne.

Všechny tyto argumenty mluví v současné době jednoznačně ve prospěch zachování územních ekologických limitů těžby v SHP přinejmenším v následujících dvou desetiletích a pro jejich zakotvení v územně plánovací dokumentaci Ústeckého kraje i obcí, na území kterých se zbývající zásoby uhlí nacházejí.

Pro budoucnost kraje a jeho obyvatel je žádoucí, aby stát konečně naopak výrazněji podporoval diverzifikaci ekonomického profilu kraje, aby se z jednostranného, pro ekonomickou a sociální stabilitu i pro životní prostředí nevhodného zaměření, postupně dostal do pestřejší nabídky pracovních příležitostí v oborech, využívajících jiné jeho přednosti než konečné a neobnovitelné zdroje surovin a energie, jako je uhlí.

MUDr. Radim Šrám, Dr. Sc., předseda Komise životního prostředí Akademie věd ČR

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.