Posilovny, do kterých od pondělí smíme, jsou bezvadná věc. Já se raději rozcvičuju u ledničky – ještě čtrnáctkrát se vyspíme a pustí nás i do hospody. To mohou být docela silné signály návratu k normálnímu životu. Ale na jak dlouho? A jak dlouho nám ty hospody vydrží?

Strašidelná ekonomická čísla z času karanténních opatření by nás nemusela tak lekat, kdyby šlo jen o jednorázovou událost, jako když si člověk po bujarém večírku protřepává prázdnou peněženku. Pro jednou to přežiju. Jenže tohle se může vrátit. Tentokrát lze souhlasit s tím klíčovým, co zaznělo v neděli od ekonomů u Moravce – druhá vlna kovidu-19 může nemilosrdně dorazit spoustu firem, které teď dostávají příležitost k nadechnutí. A to se nebavili o tom, že drtivých problémů je víc.

Aktuální čísla z Českého statistického úřadu informují, že průmysl v březnu klesl oproti únoru skoro o devět procent. Nouzový stav byl vyhlášen 12. března, takže postižena byla jen polovina měsíce. Duben přinese větší ránu. Avšak za všechno opravdu nemůže jen virus. Nezapomínejme, že průmysl ztrácel i předtím. Třeba v prosinci, kdy jsme ještě o koronaviru nic nevěděli, průmyslová produkce poklesla meziročně o 3,4 procenta. V průběhu roku 2019 měla skoro polovina měsíců průmyslovou produkci nižší než před rokem, v červnu dokonce o 6,1 procenta. Trend snižování růstového tempa v průmyslu začal na podzim 2017.

Vzpomeňme si, co všechno se dělo. Dosavadní ekonomický model, který vládne ve světě už přes třicet let, se začal otřásat, protože Spojeným státům přestával posluhovat. Už nemohli těžit ze své dominance nejen v běžných výrobních oborech, ale ani v řadě nastupujících technologií jako je 5G nebo umělá inteligence. Pokusy zabrzdit Čínu prostřednictvím obchodních dohod kombinovaných se sankcemi vyzněly dost naprázdno. Podobná sada amerických výhrůžek mířila i na EU. Výhody čínského prostředí ukázal Elon Musk, když v Šanghaji otevřel další obrovskou základnu elektromobility.

Tvrdý úder dostal také americký ropný průmysl, a to zrovna krátce poté, co se znovu probil na pozici největšího světového exportéra. Jenže dosáhl toho s náklady, které by bylo možné obhájit jen s perspektivou dalšího zvyšování břidličné těžby, a to už není možné. Neuspěly pokusy vnutit Evropě přechod z levného ruského zemního plynu v trubkách na drahý americký zkapalněný zemní plyn z tankerů. Ropná cenová válka, kterou v prostředí přehlceného trhu spustily Saúdská Arábie a Rusko, měla nakonec nejtvrdší dopad právě na americké těžaře.