Soukromě jsem přesvědčen, že vyvolání trestního řízení proti šéfovi nejsilnější politické formace v předvečer parlamentních voleb bylo účelové, a že tedy došlo k dalšímu zneužití nástrojů trestního práva k politickým účelům, jež je bohužel již po řadu let součástí českého politického „folkloru“. Nicméně, jsme-li právním státem, orgány vynucování práva se nemohou zastavit ani před majestátem nejmocnějšího muže státu. Vyvolané řízení musí doběhnout až do konce, nechť bude výsledek jakýkoli. Dobrým vysvědčením pro stát je skutečnost, že vyšetřovatel a dozorující státní zástupci vykonávají svou úlohu bez obav z postihu. Pokud mluvím o výsledku, mám na mysli nejen pravomocný rozsudek nebo usnesení o zastavení trestního stíhání, ale i dopad na politický život země, jenž se určitě dostaví.

O obsahu obvinění proti předsedovi vlády a nejsilnějšího politického hnutí se až dosud nevědělo téměř nic. Bylo to výhodné pro všechny, kterým tento útok na Andreje Babiše vyhovoval, protože mohli donekonečna zpochybňovat morální únosnost jeho působení ve významných funkcích, mlčky naznačujíce, že jeho provinění je tak závažné, že jistě skončí „na hradě“, nikoli však na pražském. Kdyby se z obsahu obvinění dalo usuzovat, že řízení skončí zproštěním nebo pokutou, účinek politického zužitkování trestního stíhání by byl nepatrný. Protahování nejistoty tak nesporně vyhovovalo protibabišovské opozici.

Kauza ale neměla na mínění voličů podstatný vliv a v posledních týdnech zájem o její využívání k útokům na Andreje Babiše padl až k nule. Ve sdělovacích prostředcích ji zcela zastínily zprávy o jeho zahraničních misích i mediálně vděčných vnitropolitických akcích. Jeho obraz v nich vycházel velmi příznivě a představa, že muže, jehož poplácávají po ramenou významní evropští státníci, brzy uvidíme s pouty na rukou a ve vězeňském stejnokroji, se stávala mlhavou. Vypadalo to, že se na trestní stíhání zapomnělo a možná se nechá vyšumět do ztracena.