Bárta (VV): Pošlapaná demokracie

Vážená paní předsedkyně, dámy a pánové, já myslím, že smysl obstrukcí byl právě naplněn. Pošlapání debaty, demokraticky vedené debaty na půdě Poslanecké sněmovny samo o sobě stačí k tomu, aby ne Sněmovna, ale Ústavní soud rozhodl o tom, jestli to, co tady v tuto chvíli probíhá, je či není, je či není v souladu s tím, jakým způsobem se mají schvalovat zákony České republiky. Já myslím, že smysl možná díky vám, paní předsedkyně, i oněch 130 mld. je tím vlastně zachráněn a myslím, že Věci veřejné už v tuto chvíli naplnily to, co chtěly, a já vám za to velmi a velmi děkuji.

Co se týče církevních restitucí, myslím si, že je zapotřebí v prvé řadě začít tím, že v tuto chvíli jestliže církve tady měly nějaký nárok na církevní restituce, tak je zapotřebí říci to, že ona atmosféra toho, kdy církevní restituce navrhl a bezesporu i prosadil vůbec až sem především Miroslav Kalousek, je samo o sobě velmi medvědí službou duchovním obcím v České republice, protože to, že církve dostanou peníze jako špinavý peníz vydírajícího Miroslava Kalouska, člověka, který narušuje ústavní pořádek České republiky, který vyhrožuje orgánům činným v trestním řízení, a to jak dramaticky a jak zásadně to dokáže, nám tady předvedl dneska ráno Petr Skokan konkrétními citacemi toho, jak uvažuje Miroslav Kalousek, tak to samo o sobě je tak zásadní a tak dehonestující, že upřímně církví v České republice lituji. (V sále je hluk, neklid.)

Druhou věcí je, a to je velmi zásadní a vážená paní předsedkyně, mě velmi zajímá, jak se k tomuto postavíte, že koaliční poslanci zjevně narušili chování...

Zjevně narušili chování a při projevu Michala Babáka a tímto způsobem podruhé z tohoto hlediska se Ústavní soud bude muset zabývat tou podstatou, kterou tady řešíme.

Za třetí, a v tomto směru možná nejzávažnější věcí je, jak nyní v tuto chvíli dále probíhá diskuse k církevním restitucím. Já zpochybňuji to, že mám právo na desetiminutový projev v okamžiku, kdy v tuto chvíli tímto způsobem probíhá jednání v Poslanecké sněmovně! (Předsedající: Pane poslanče, promiňte, prosím všechny, aby...) Žádám o nových deset minut! (Hovoří vzrušeně a důrazně!)

Já žádám, paní předsedkyně, o dalších deset minut a konstatuji, že v tuto chvíli dnes Poslanecká sněmovna České republiky zažívá jedno pošlapávání Ústavy za druhým. Nejdřív tady Miroslav Kalousek vyhrožuje policejnímu prezidentovi! (Hovoří vzrušeně, hlasitě.) Dokonce tady v Poslanecké sněmovně slyšíme to, že mají odstoupit oba! Šéf orgánů činných v trestním řízení, Policie České republiky. V duchu tom, že když pan premiér se zlobí na svého ministra, tak ten ministr stojí na stejné úrovni jako policejní prezident. Toto je jasné pošlapání Ústavy! Stejně jako je pošlapávání Ústavy svoboda projevu!

To, co se tu děje, je hanba. Je to velká hanba a mě velmi mrzí, že vy, která jste byla v tomto směru vzorem dodržování demokratických principů v této zemi, nyní řídíte takovýmto způsobem tuto schůzi. Je velkým projevem demokracie, když i pan premiér je instruován předsedkyní Poslanecké sněmovny o tom, že by si měl jít povídat do kuloárů.

Já si myslím, že je velmi zásadní připomenout to, že Řád německých rytířů, který žádá o dvě miliardy korun a jasně vyčíslil své požadavky, není zahrnut do církevních restitucí. A jednoznačně z tohoto hlediska hrozí, že Řád německých rytířů bude arbitráží uplatňovat tyto peníze po České republice. Zákon o církevních restitucích je z tohoto hlediska jednoznačně velmi rizikový pro státní kasu, a proto je jednoznačně zapotřebí jej vrátit do druhého čtení a vyřešit tato zásadní rizika, která tento zákon má.

Stejně tak je zapotřebí se vrátit k protikorupčním rizikům tohoto zákona a je zapotřebí se ptát, proč v rámci ještě koaličních jednání bylo jasně řečeno, že bude na vládě hlasováno o jednotlivém majetku po jménech v souladu s jednacím řádem vlády České republiky, a proč Karolína Peake tento požadavek bez ohledu na to, že byla u toho, když se tato věc dojednávala, vzdala, nedodržela a tím zákon o církevních restitucích vytváří zásadní korupční riziko špatné dohledatelnosti a prokazatelnosti individuální odpovědnosti za negativní, za neoprávněné vydání církevního majetku.

Vzhledem k tomu, co jsme tady v tomto směru zažili dneska dopoledne s panem ministrem Kalouskem, ve středu s panem ministrem Kalouskem a s paní Parkanovou k tématu individuální odpovědnosti a toho, že se stačí schovat za nějaký posudek konkrétního ministerstva a na základě toho pan ministr Kalousek začne zastrašovat pana doktora Mazánka stejně jako policejního prezidenta, tak jednání o vydávání konkrétního majetku po jménech je dle mého názoru naprosto namístě.

A i to je další důvod, proč by se měl tento zákon vrátit do druhého čtení a zapracovat tato protikorupční rizika do textu tohoto zákona. Dále si myslím, že je zapotřebí připomenout to, že pokud by Řád německých rytířů začal tuto arbitráž uplatňovat, nelze vyloučit, že náklady budou mnohem vyšší než ony 2 mld. Je zapotřebí si připomenout to, že v rámci oné arbitráže zde hrozí to, že budou uplatněny i další sankce s pozdním vydáním tohoto majetku. (Velký hluk a neklid v sále.)

A aby někdo mě neosočoval z toho, že já vystupuji apriori proti církvím, tak mám potřebu připomenout to, že Řád německých rytířů v tomto směru žádá majetek, který je naopak velmi prospěšný, kdyby z tohoto hlediska byl vydán, jako jsou školy, jako je nemocnice, což je pro církev jaksi mnohem užitečnější funkce i pro společnost než vydávání majetku Lesů České republiky, které z tohoto hlediska jsou pravděpodobně výhodnější pro pana ministra Kalouska, pro pana Hávu a kdoví ještě pro koho. V tomto kontextu je zapotřebí uvést, že když jsem si včera na aktuálně přečetl, že firma Omnipol platí úředníky Ministerstva obrany, tak si kladu otázku, jestli stejným způsobem již dnes někdo neplatí úředníky Ministerstva kultury, obzvláště v situaci, kdy toto ministerstvo je v kompetenci TOP-09.

Stejně tak je zapotřebí se i ptát, a to je zcela nejpodstatnější, jakým způsobem je zde možné uplatňovat etický princip toho, že vydáme majetek církvím, že jim budeme platit obrovské finanční částky v situaci, kdy krátíme důchody, v situaci, kdy nejsme schopni přidat na platy učitelů, v situaci, kdy nedodržujeme sliby, které politikové České republiky dávají profesním obcím, jako kupříkladu lékařům. Jak je možné, že pravicové strany, které říkají, že jsou tady od toho, aby bránily iniciativně občana, toho, který se nejvíc podílí na prosperitě státu a chránily Českou republiku proti příživníkům atd., atd., v této logice nepodporují ty, kteří opravdu pracují, jako jsou lékaři, jako jsou učitelé a radši vydají další miliardy církvím přednostně oproti jiným profesním skupinám.

Ve stejné logice je zapotřebí v tomto směru znovu připomenout, a to považuji za velmi zásadní, že ať jakýmkoliv způsobem budeme o církevních restitucích nyní jednat, tak musíme vzít v potaz i celé nejzásadnější připomínky dotýkající se vyčíslení jednotlivého majetku tak, jak je na různých serverech, jako kupříkladu na Parlamentních listech zveřejňován, a už dnes na základě oněch připravených podkladů je patrné, že zde existují zásadní nesrovnalosti na úrovni úředníků, kteří to připravovali. Jestliže se v tisku objevují zprávy o tom, jak Omnipol platí úředníka Ministerstva obrany, jak je málo nebo více pravděpodobné, že stejným způsobem Omnipol neplatí úředníky na Ministerstvu financí, když synové dobrého přítele pana Kalouska tuto společnost ovládají.

Ve stejné logice je zapotřebí se ptát na morálku všech těchto věcí, které tady v tuto chvíli projednáváme. Jestliže vláda České republiky se nachází na dně důvěry a při té příležitosti chce provést největší majetkový transfer za dlouhá, dlouhá léta, kde je politický mandát? Kde je morální mandát? Kde je síla této vlády obhájit pochybnosti nad církevními restitucemi? (V sále je stále hluk!) Jak máme tímto delegováním, tímto schváleným zákonem dát této zkorumpované, netransparentní, přeběhlické vládě kompetenci provádět tak obrovský finanční transfer. Jak můžeme zatížit i vlastní církve oním morálním bahnem této vlády, že jim bude vydáván majetek skrz tuto zkorumpovanou, netransparentní strukturu? Jak můžeme provádět vydávání církevního majetku v situaci, kdy i tady v Poslanecké sněmovně jsou narušovány elementární principy demokratické debaty v této Sněmovně? Jak můžeme věřit této vládě, když si nyní tato vláda má zvolit svým koaličním hlasováním šéfa Nejvyššího kontrolního úřadu, který logicky bude netransparentnost dále podporovat? Jak bude kontrola ze strany NKÚ prováděna objektivně nad tímto obrovským finančním transferem, když tato netransparentní koalice bude nám tady diktovat nového šéfa Národního kontrolního úřadu?

Já považuji za naprosto zásadní si uvědomit ekonomické dopady církevních restitucí, morální dopady, které když srovnáte z hlediska oněch 100 miliard, o kterých tady v tuto chvíli rozhodujeme, v porovnání s CASA, kde šlo o půl miliardu, v porovnání s ProMoPrem, kde se ztratilo 260 mil. podle slov samotného ministra financí. Jak v této situaci, kdy Karolína Peake projednávala církevní restituce s tím, že o nich bude po jménech rozhodovat vláda a v momentu, kdy se odpoutala od programu Věcí veřejných, od usnesení grémia strany Věcí veřejných, kdy se odpoutala od všeho, co jí do Sněmovny doneslo a vyneslo a v této souvislosti dnes prosazuje netransparentní princip vydávání onoho státního majetku ve prospěch církví, to všechno je jednoznačné pošlapání, jednoznačné znevěrohodnění, jednoznačné korupční riziko, kterému protikorupční vicepremiérka, kterému ministr financí, kterému čistý premiér Petr Nečas asistuje a pomáhá. Pryč je čistota Petra Nečase. Pryč je protikorupčnost protikorupční vicepremiérky Karolíny Peake, pryč je zbytek důvěry v tuto vládu. Pryč je základní důvěra v demokracii, která tady byla v kontextu toho, co za dnešní den zažíváme. Od vystoupení policejního prezidenta, od reakce premiéra na vystoupení policejního prezidenta, od reakce ministra vnitra na vystoupení policejního prezidenta, od vystoupení Karolíny Peake k čemukoliv, jenom ne k tématům, které se dotýkají její odpovědnosti. Jenom a jenom se vyhýbat této odpovědnosti. Jenom a jenom mlčet na zásadní pochybení, na zásadní otázky, které tady zaznívají. Jenom tichý a nebo hlasitý výsměch tomu a všem, kteří na konkrétní pochybení upozorňují, je to, co tady zažíváme.

A já myslím, že z tohoto hlediska je velmi smutné, velmi nešťastné, že v pátek 13. července roku 2012 v zásadě v polovičce volebního období tato koalice a vláda dopadá na samé dno, kam vůbec dopadnout může. A já se ptám. Jak je možno zajistit, jak je možno naplnit, jak je možno dále pokračovat v takovéto situaci, kdy se odmítá nejdříve jednat o zřízení vyšetřovací komise, která se bude zabývat narušováním ústavního pořádku České republiky Miroslavem Kalouskem, kterému minimálně verbálními projevy asistuje premiér Nečas, který v této situaci dál zarputile mlčí k celé záležitosti s výjimkou toho, že má ambici srovnávat policejního prezidenta se svým ministrem. Jak vůbec je možné takovéto srovnání? Je to stejné, jako kdybychom řekli, že má odstoupit šéf Ústavního soudu a zároveň premiér této republiky, protože se na něčem nemůžou dohodnout.
Jak je možné srovnávat ministra Kalouska s policejním prezidentem? Policejní prezident je orgán činný v trestním řízení (z pléna: není!), jeho špička. Jeho špička orgánu činného v trestním řízení. A jestliže budeme zpochybňovat to, že toto je nezávislá instituce a budeme ji srovnávat s odvolatelností jednoho ministra a politické odpovědnosti, která tady je, a budeme předřazovat vydávání špinavého penízu nad ústavní pořádek ČR, nad vše, co z tohoto hlediska zde stojí, nad Ústavu ČR, potom se dostáváme do situace, kdy tato Sněmovna, tato vláda nemůže prosazovat už vůbec nic. V tomto směru rozumím sociální demokracii, kdy vyvolává důvěru vlády, nicméně důvěra vlády s ohledem na strach řady přeběhlických poslanců bezesporu projde, a v tuto chvíli je proto mnohem důležitější než důvěra vlády ono zřízení vyšetřovací komise, která zajistí to, aby policejní prezident, pan doktor Mazánek a řada dalších nebyla jednoznačným způsobem... (Předsedkyně M. Němcová: Čas, pane poslanče!) ...ovlivňována typově tím, že tady kupříkladu budou prováděny jejich odposlechy... (Předsedkyně M. Němcová: Čas, pane poslanče!) ...a GIBS bude vytvářet nátlak, který z tohoto hlediska není kompetentní. A co se týče onoho času, předsedkyně, (projevy nesouhlasu v pravé části sálu, bouchání do lavic) já znova říkám, že jste mi nedokázala zajistit pořádek k tomu, abych mohl vyčerpat svůj řádný čas ke svému projevu, já trvám na tom, že ve svém projevu dále budu pokračovat, dokud nevyčerpám onen čas, který jste mi nebyla schopna zajistit! Já jsem přesvědčen, že je zcela jednoznačné, že v tuto chvíli minimálně tuto ústavní svobodu zde dále uplatňovat budu. A nebojím se říci, že za každou cenu. To mi za to stojí. Já chci dotáhnout tuto věc k maximálnímu cíli. Těším se na to, abyste pořídila další důkaz pro Ústavní soud, jak bude rozhodovat o tom, jak se zpochybní celé církevní restituce. Možná, že je to to nejlepší, co můj malý osamocený poslanecký hlas může dokázat. Jen s chutí a vervou do mně! Těším se na to!

Já bych byl rád, aby vypršel čas této koalice... (Předsedkyně se jej snaží přerušit.) ...a promiňte, vy jste jednoznačně porušila pravidla této Sněmovny a ústavu tím, že pan Michal Babák nemohl dále reprezentovat ustanovení a usnesení poslaneckého klubu Věcí veřejných, nemohl obhájit stanovisko klubu Věcí veřejných a já v tomto duchu, když jsem šel za tento pultík a musel jsem reagovat na odejmuté slovo Michala Babáka a dál se snažit vysvětlovat tuto zásadní situaci, tak místo toho, abych měl prostor k tomu tady vyčerpat aspoň svůj řádný dvacetiminutový čas, tak místo toho tady v Poslanecké sněmovně exhiboval pan premiér a řada dalších poslanců tak zásadním způsobem, že nebylo možné jednoznačně využít svůj dvacetiminutový čas. Proto já, promiňte, paní předsedkyně, dále budu pokračovat v argumentech proti církevním restitucím. (Potlesk několika poslanců VV.)