Vážená paní předsedkyně, vážení členové vlády, dámy a pánové, paní poslankyně, páni poslanci, dovolte, abych i já se připojil ke svým předřečníkům. Dovolte mi, abych úvodem poděkoval vládě za rozpočet, který nese znaky /dle mého názoru/ zdravého rozumu, to znamená, že v dobách ekonomické recese je úsporný, reaguje na nikoliv optimistickou aktuální ekonomickou situaci celé České republiky a samozřejmě i celé Evropské unie.
Dovolte mi, abych se jako předřečníci pozastavil na chviličku u kapitoly 333, rozpočet Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy.
Mám ještě jedno ocenění. Oceňuji, že tento rozpočet i v poměrně složitých podmínkách ekonomické recese nese znaky rozumu a nese i znaky ochoty vlády České republiky /a já doufám, že i této Poslanecké sněmovny/ investovat do oblasti terciárního vzdělávání, do oblasti vysokých škol, a tudíž do oblasti, která asi jako jediná může nějakým zásadním způsobem ovlivňovat v budoucnosti konkurenceschopnost České republiky, schopnost našich vysokoškoláků uplatnit se na globálních trzích práce. Možná, že to je klišé, ale je zřejmé, že investice do vzdělání je investicí do ekonomiky, do budoucnosti této země. A není náhodou, že znalostní ekonomika je dnes nekonečně skloňovaným termínem, který se uvádí jako základní stavební kámen pro konkurenceschopnost jakékoli země.
Dovolte ještě třetí ocenění. Rád bych poblahopřál panu ministrovi školství, že se mu podařilo významným způsobem posílit finanční prostředky na platy pedagogických pracovníků v oblasti regionálního školství. Nepochybně je to dobrý krok ke zkvalitnění českého základního a středního školství.
Ale tím to také končí a v tuto chvíli bych se rád chviličku věnoval svému pozměňovacímu návrhu a problému, který vidím v podkapitole, která se věnuje vysokým školám.
Moji kolegové z jiných politických stran zde před chviličkou upozornili na skutečnost, že podkapitola vysokých škol je v návrhu rozpočtu na rok 2012 ve srovnání s rokem 2011 nižší o 1,2 mld. Kč. Nerad bych znovu opakoval možná že až někdy prázdná klišé o znalostních ekonomikách, ale je jasné, že cílem každé rozumné vlády musí být - bez ohledu na to, které politické strany tuto vládu nebo takové vlády reprezentují - investice do vysokého školství.
Není náhodou, že v této chvíli také připravujeme nový vysokoškolský zákon a celou reformu terciárního vzdělávání, jejímž hlavním smyslem je a musí být zvýšení kvality vysokého školství a impuls pro jeho další rozvoj, který jest a bude impulsem pro rozvoj ekonomiky České republiky.
Argumenty, které stojí za pozměňovacím návrhem, jehož smyslem je posílit podkapitolu vysoké školy v kapitole 333 o 1,2 mld., a tedy srovnat ji na úroveň roku 2001, jsou velmi jednoduché a troufnu si tvrdit přesvědčivé. Meziroční pokles výdajů na vysoké školy o 1,2 mld. Kč představuje téměř 6 % rozpočtu vysokých škol. Je jasné, že to musí nějakým způsobem ovlivnit finanční stabilitu především veřejných vysokých škol. Je jasné, že to nějakým způsobem musí ovlivnit jistotu, či spíše vyvolat nejistotu ve vysokoškolském prostředí.
Když se podíváme na výdaje, které Česká republika investuje prostřednictvím státního rozpočtu na jednoho vysokoškolského studenta a uděláme srovnání mezi rokem 2010 a 2012, tak zjistíme, že mezi lety 2010 a 2012 došlo k poklesu o celých 7 %. Čili tento trend není trendem posledního roku, nebo příštího roku a příštího návrhu státního rozpočtu, ale bohužel je patrno, že se jedná o vývoj střednědobý posledních možná tří nebo čtyř let. Když se dokonce podíváme na mezinárodní srovnání, země OECD v roce 2008 v průměru investovaly na vysoké školství 1,49 %. Česká republika v tom samém roce 1,19 % hrubého domácího produktu. Z toho lze učinit jednoduchý závěr, že samozřejmě ve srovnání se zeměmi OECD Česká republika investuje do oblasti podpory vysokého školství podprůměrně.
Problém finančních nestabilit vysokých škol, který může nastat, nebo bude určitě spojen s poklesem státních výdajů, je dán i prostým faktem, že vysoké školy tím, že přijímají studenty do prvních ročníků, a tím si samozřejmě vytvářejí závazky na tři, čtyři, pět let /myslím tím finanční, ekonomické závazky, následné výdaje/, jsou ve složitějším postavení než například dopravní podnik nějakého města. Ten, když se prostě sníží výdaje nebo příjmy v rozpočtu, tak sníží přepravní objemy. Snížením přepravních objemů ušetří.
Vysoké školy tuto možnost nemají, protože studenti, které nabraly loni, předloni a předpředloni, právě vytvářejí ekonomické náklady, se kterými se každá rozumná škola musí vypořádat, a jak jinak než tak, že umožní studentům, pokud studují řádně, dostudovat.
Rád bych požádal Poslaneckou sněmovnu - nejsem velkým přítelem zásahů do tak složitého organismu, jako je státní rozpočet; vím, že tím připravujeme panu ministru Kalouskovi i panu premiéru Nečasovi složitou chvilku, ale přesto bych rád představil dva své pozměňovací návrhy. Jeden zvyšuje kapitolu Ministerstva školství o částku 1,2 mld. Kč, a to v části výdajového bloku B, vysoké školy, a to na vrub kapitoly 396, státní dluh, obsluha státního dluhu, úrokové výdaje na vnitřní státní dluh.
V modifikaci toto usnesení bylo schváleno - jak už bylo řečeno mými předřečníky - školským výborem.
Dávám ale ještě jeden pozměňovací návrh, který by mohl být akceptovatelný pro širokou politickou podporu uvnitř Poslanecké sněmovny, protože je motivační i dovnitř struktury rozpočtu ve vlastní kapitole rozpočtu 333, tedy v kapitole Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, a to tak, že navrhuji navýšit kapitolu o částku nikoliv 1,2, ale 0,6, tedy právě 50 % té chybějící částky, taktéž na vrub kapitoly 396 obsluha státního dluhu, úrokové výdaje na vnitřní státní dluh. Zároveň navrhuji doprovodné usnesení: Poslanecká sněmovna žádá ministra školství, aby posílil výdajový blok kapitoly 333, podkapitoly vysoké školy, o částku 0,6 mld., a to úsporou jiných výdajů v rozpočtu kapitoly 333.
Není žádným tajemstvím, že převod finančních prostředků ve vnitřní struktuře rozpočtu Ministerstva školství na oblast regionálního školství a platy učitelů byl způsobem právě přesunem finančních prostředků, které byly původně určeny na vysoké školy.
Já v tuto chvíli navrhuji, abychom se zamysleli nad oběma možnostmi. Ta první samozřejmě zatěžuje státní rozpočet více, ta druhá nutí ministra k tomu, aby restrukturoval rozpočet Ministerstva školství a hledal vnitřní úspory a státní rozpočet a obsluhu státního dluhu zatěžuje pouze padesáti procenty té chybějící částky, tedy částkou 0,6 mld. Kč.
Děkuji za pozornost.
Dále čtěte:
Ministr Kalousek: Rozpočet není o okrádání, to si vyprošuji
Skopal (ČSSD): Ministr financí zase obral české zemědělce
##PROFIL 300##
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PSP ČR
