Předesílám, že z veřejně dostupných informací vůbec nepochybuji o protiprávnosti jednání obou obžalovaných, Víta Bárty a Jaroslava Škárky. Šottův rozsudek přesto považuji za nespravedlivý. Byl totiž vynesen přesně tak, jak si přála většina veřejnosti a rozhodně v něm neplatí zásada „padni komu padni“.

 Cituji pana Jana Šotta: „Obžaloba byla podporována lživou výpovědí pana Škárky a mimořádně nevěrohodnou výpovědí paní Kočí. Na druhou stranu verze pana Bárty nebyla vyvrácena žádným přesvědčivým důkazem a naopak ji podporovala dlouhá řada svědectví.“ (iDNES, 13. dubna 2012). Jestliže obviněný soudu lže, nebo předkládá zfalšované důkazy, je to jistě přitěžující okolnost, proto je správný přísný trest. Jsme si však jisti, že u soudu lhal jen pan Škárka? Pan Vít Bárta mluvil pravdu a nic než pravdu?

 Pan Jan Šott totiž uvádí: „Rozhodujícím důkazem pro výrok o vině pana obžalovaného Bárty byla jeho výpověď, kterou soud posoudil jako doznání. Tedy že nabízel půjčky, jejichž smyslem bylo zabránit svobodné debatě poslanců o možné nové zákonné úpravě. Rozhodně nejednal v dobré víře, že chtěl prostě přátelům půjčit peníze, ale chtěl si je naklonit. Primárně to skutečně směřovalo k ovlivnění postoje poslanců k jednomu konkrétnímu zákonu.“ (iDNES, 13. dubna 2012).

 Nezdá se Vám, jako by se pan předseda senátu chtěl zavděčit většině veřejného mínění a jako by se zároveň Víta Bárty bál? Proto pro Víta Bártu jen podmíněný trest. Na druhou stranu Jaroslav Škárka takový vliv nemá a není nebezpečný, a tak si má jít sednout natvrdo. Vít Bárta může být poslancem, Škárka jím být nemůže… U Víta Bárty šlo o jednání kolem jediného návrhu zákona, u Škárky ne…