Analýza pana Šnobra vypadá na první pohled velmi věrohodně. Obchodování s emisními povolenkami upadá, cena elektřiny a poptávka po ní klesá a dostavba Temelína může být velmi riskantní záležitost. Na druhý pohled situace již nemusí být tak jednoznačná. Pan Šnobr reprezentuje významnou finanční skupinu, která by zjevně ráda stavěla úplně jiné energetické zdroje než jadernou elektrárnu. Situace sice v tuto chvíli není příznivá, ekonomika EU není v nejlepší kondici, poptávka po elektřině klesá, ale to se může za tři až pět let rychle změnit. O delších časových obdobních ani nemluvě. Dostavba Temelína by mohla být keynesiánským impulsem pro českou ekonomiku – a to bez potřeby rostoucího zadlužení veřejného sektoru! A významně by mohla pomoci rozvoji českého průmyslu. Jinými slovy jediné, co nakonec zbude ze „silných“ argumentů pana Šnobra, je argument časový. Vzhledem k velké míře nejistoty by neměly být Nečasovou vládou udělány žádné zásadní kroky, které by učinily dostavbu Temelína nevratnou. A v případě, že by příští vláda zjistila, že ekonomika dosud nevychází a je třeba projekt o nějaký rok odložit, tak by neměla čelit riziku mezinárodních arbitráží a jiných nepříjemností. 

 

Na straně druhé mít připravenu dostavbu pro případ jiné ekonomické situace má smysl. S konečným rozhodnutím však není vhodné spěchat.