Milý kolego, milý Mirku,

Nejsi sám, kdo si dělá o naši ODS starost. Je nás ještě dost, kdo jsme v ní plných 21 let. Už z tohoto titulu mi snad náleží nárok komentovat Tvoji výzvu i z trochu jiného úhlu. ODS pro mne byla a zůstala jedinou stranou, do které jsem kdy vstoupil. Po pravdě řečeno, dělal jsem to proto, že po létech totality byla nová, nadějná, skutečně občanská a demokratická. A hlavně jsem chtěl, aby moje děti vyrůstaly konečně ve svobodné, spravedlivé a prosperující zemi. To mne motivuje dodnes. Všechny ty řeči o  liberálně-konzervativních idejích, teoriích a ismech, nemají váhu, pokud je káží lidé, o jejichž bezúhonnosti, dobrých úmyslech a mravech nejsme přesvědčeni.

Oba víme, že politika je záležitost navýsost veřejná. Velkou váhu v ní má charisma, osobní příklad a důvěra. Klesá-li popularita naší strany, není příčina v tom, že dnešní ODS nic nenabízí, ale v tom, že čím dál méně lidí věří tomu, že ODS myslí své sliby vážně. S důvěrou je to jako se svobodou – těžko se získává, rychle se ztrácí.

Každá úspěšná strana na sebe zákonitě nabaluje také konjunkturalisty, kteří možná ani neznají výrok Abrahama Lincolna, že: „Politici jsou lidé, kteří kromě zájmu o stát mají také své vlastní zájmy.“ Nicméně jsou tito prospěcháři připraveni vybrat si pokaždé to lepší pro sebe a to horší pro ostatní. Pánové Čermák, Macek a mnozí další v začátcích ODS  jejímu dobrému kreditu nepřidávali, ale pohroma přišla až s virtuálním Radžívem Sinhou a Lájoszem Báczem. V jistém směru však sarajevský atentát ODS prospěl. V té době ji opustila výrazná množina lehkoživků. Z těch poctivých, kteří zůstali, si zaslouží mimo jiné obdiv a uznání dvě jména. Dnes již bohužel nežijící Lubomír Voleník, prezident NKÚ a neuvěřitelná morální autorita. A za druhé předsedkyně Senátu Libuše Benešová, která začala dělat v účtech ODS pořádek, zadala forenzní audit a dostala rozpočet strany zase do černých čísel. Poté byla na kongresu v roce 2004 nedůstojně odejita, viď Mirku? Po jejím odchodu osiřel Jánský vršek a sny o modrých domech se rozpustily v gigantických  nákladech na vydržování modrých týmů.

Ano, soukromí je nedotknutelné, ale jen potud, pokud si do něj někdo nenosí nepoctivě nabyté věci. Doba se změnila. Řečeno slovy Formanova filmu: „Lidé nejsou hloupí. Co bys jim chtěl vysvětlovat? Dobře vědí, že když si rozkradli tombolu, tak to nemůžou vyhrát.“ Je to smutné, ale stalo se: ….Helbigové, Kožený, Motoinvest, Union banka , IPB, kampeličky, H-systém, internet do škol… Ne, že by kradli samotní ódesáci, ale někteří se kolem nebezpečně motali…