Senát v čele se soudcem Šottem se v podstatě ztotožnil s obhajobou Víta Bárty a naprosto manipulativně přijal pouze argumenty jeho strany. Dokonce i některé věty rozsudku byly totožné s tvrzeními obhajoby Bárty. Místy jsem měl dojem, že doktor Chudoba (obhájce Bárty) Šottovi snad jeho řeč přímo diktoval. I samotné expresivní vyjadřování předsedy senátu vůči mé osobě ve zdůvodnění rozsudku svědčí o právní nejasnosti rozsudku.

Kde nejsou argumenty, nastupují tvrdá slova. Všichni svědci ve prospěch Bárty byli podle rozsudku věrohodní, například poslanec Martin Vacek, který pobírá stotisícový plat jako předseda sněmovního výboru, na kontě měl milion, ale potřeboval si od Bárty půjčit 150 tisíc korun. Lukáš Vích, který připravil nahrávku na Kristýnu Kočí, si nepamatoval, komu tento svůj klenot předal. Naopak policista, který přijímal mé trestní oznámení na Bártu a kterého okamžitě kontaktovali a ovlivňovali nejvyšší policejní úředníci, nebyl brán v potaz a mnoho dalšího. Jinými slovy, věrohodní byli pouze svědci ve prospěch Bártovy teorie o půjčkách, ostatní ne.

O to víc působí podivně, když se sám soudce poměrně výrazně smál u výroku Radka Johna o tom, že je Bártovým nadřízeným, ale jeho výpověď bere za věrohodnou. Soud také naprosto přešel bezpečnostní rizika propojení VV-ABL, kdy například sledování politiků Prahy 1 a Prahy 11 firmou ABL stále prověřuje policie. A také bych čekal, že vzhledem k důkaznímu materiálu, bude sám zvažovat trestní odpovědnost křivých svědectví Josefa Dobeše, Karolíny Peake, Michala Babáka, Radka Johna a dalších. Například o koncepčních poradách, které podle jejich výpovědí neexistovaly, ale nahrávku z této porady (jak ji sám Bárta nazývá a u soudu zazněla) považuje za důkaz „puče“... Je to jen a jen na svědomí aktérů, proč takto rozhodli. Podle mého názoru ale bohužel soudce i celý senát podlehli tlaku, aby rozsudek dopadl „správným“ způsobem.