Dobrý den, dámy a pánové. Dovolte mi, abych navrhl upřesnění toho, co se schválilo na organizačním výboru, kde se prohlasovalo to, že bychom chtěli, nebo já bych si přál, abychom ve Sněmovně projednali informaci premiéra Petra Nečase o posledním jednání Evropské rady. Nicméně vím, že premiér se zúčastní v pátek Ecofinu a příští týden 13. a 14. dalšího jednání Evropské rady. Takže to, že ten bod je na programu, je ještě málo, protože jde o to, abychom se včas zabývali tím, co bude na pořadu na Evropské radě teď v polovině prosince.

Já to tady navrhuji a chci navrhnout zařazení tohoto bodu dnes proto, protože jsem si prakticky jist, že to, co se odehrává v současné době v evropských institucích a na Evropské radě, je naprosto klíčové. Obávám se, že Česká republika v tom, jak se situace vyvíjí, se stále více ocitá na slepé koleji. Připomenu, že ve středu Evropská komise navrhla jakýsi jízdní řád dalšího pohybu a integrace eurozóny, ve kterém se mluví už o takových věcech, jako je například autonomní rozpočet eurozóny. Vystoupení šéfa Evropské centrální banky zaznělo v tom smyslu, že je schopen kontrolovat přes tisíc bank. Mluví se o společných dluhopisech. Je evidentní, že představa dalšího pohybu eurozóny získává stále přesnější a konkrétnější obrysy. A co je důležitější - do toho zaznívají hlasy, že země eurozóny už si nenechají mluvit do pohybu další integrace, pokud někdo se nehodlá na této věci účastnit, tak prostě se jím nenecháme brzdit a půjdeme dále sami. Tohle zaznívá opakovaně. Já jenom připomenu, že je celá řada zemí jako Dánsko, Polsko, Švédsko, které dávají najevo, že na tomto pohybu v každém případě chtějí participovat, i když nejsou členy eurozóny, a stále častěji se mluví o těch, kteří se evidentně toho účastnit nehodlají. A v evropských médiích se jmenuje Velká Británie a vedle ní také Česká republika.

Jsem přesvědčen, že pokud bude tady tento pohyb pokračovat, pokud tento rozjetý vlak pojede dál, tak jak se to prozatím děje, tak znovu čelíme nebezpečí, že Česká republika je zemí, která dále bude závislá na hospodářském rozvoji eurozóny.

Budeme s ní těsně spojeni, ale přitom se budeme zbavovat schopnosti mluvit do pravidel, budeme se zbavovat možnosti mluvit do toho, jaký bude další vývoj eurozóny. Zdá se mi, že nás čeká situace, kdy vlastně proti nám budou hlasovat jednak země eurozóny, země, které se dohodly na fiskální dohodě, země, které dneska pracují na projektu bankovní unie. A tohle může mít důsledek také nejenom ten, že prostě budeme bez vlivu a bez schopnosti mluvit do společných pravidel, ale také to může vést v těch horších scénářích dokonce i k hospodářské izolaci země, může to vést k tomu, že to ovlivní a sníží množství investic a přitažlivost České republiky pro investory. Já se prostě obecně obávám toho, že tento typ politiky vede Českou republiku někam na východ. Mohl bych říct, že se přibližujeme k zemím, jako je Maďarsko, jako je Rumunsko, a je to podle mě změna zahraničněpolitické koncepce tohoto státu.