Ve středu a částečně i ve čtvrtek byl ve Sněmovně dlouhý den a noc plný projevů poslanců, předcházející hlasování o nedůvěře vládě. Jaký to mělo podle vás smysl? Opozice zkusila, co kdyby to vyšlo, nebo se cítila zavázána požadavky těch velkých protibabišovských demonstrací?
Byly tam dva důvody. Nemyslím si, že by sázeli na to, že to vyjde. Rozložení sil bylo poměrně jasné. Zvlášť vzhledem k postoji komunistů. Prvním důvodem byla snaha a vůle reagovat na demonstrace, ukázat, že i politici jsou schopni něco udělat. Zároveň to byla určitá snaha dostat pod větší tlak sociální demokraty, aby se zodpovědnost za Andreje Babiše přenesla na vrub sociálních demokratů a vytvořilo se jim dusno. Sociální demokraté se do toho ale hodně chytili tím, že posílili třenice mezi sebou, ventilovali různé pohledy na věc navenek. Rozhodně je to neposílilo. Naproti tomu se téměř všichni poslanci ANO postavili na stranu Andreje Babiše. Tím ještě více vynikla rozpolcenost sociální demokracie.
Vadí vám, že prezident Zeman zatím nepřijal demisi ministra kultury Staňka?Anketa
Sociální demokraté vládu podrželi. Jak chápat jejich postoj?
Sociální demokracie je v situaci, že mimo vládu by se nedokázala příliš prosadit. Její poslanecký klub je rozdělený, nemají připravené jasné symbolické kroky a témata, které by mohli prezentovat ve Sněmovně. A zejména v situaci, kdy protibabišovská opozice je velmi roztříštěná. Sice tady občas ožívá něco jako demokratický klub. Ale i mezi nimi jsou rozdílnosti, soutěží o pozornost, kdo je tím tahounem tohoto tábora. Přinejmenším mezi ODS a Piráty.
Vedle toho je SPD, která si také hraje svou hru. Takže sociální demokraté by se dostali do situace, že buď by byli ixtí v řadě, než na ně dojde téma, pozornost či zájem novinářů. Zároveň by se museli přiklonit k pohledu na věc, který zastává Tomio Okamura, nebo naopak pohled, který drží Starostové, lidovci, TOP 09. Což by pro ně bylo nezáviděníhodné. Pro sociální demokracii zatím je lepší být ve vládě a prezentovat se aspoň skrze ministry. Problém je, že se jim nedaří příliš přicházet s vlastní iniciativou, neboť tu jim velice rychle přebírá Andrej Babiš, či si svoji pozici oslabují svoji roztříštěností.
Argumentem ČSSD také je, že kdyby z vlády odešli, vystřídá je v nějaké formě SPD. Je to možné, nebo je to jen od nich alibi?
Vyloučeno to zcela není, protože hnutí SPD by to asi řešilo tak, že by nešlo přímo do vlády, ale jak rádo říká – bylo by pro vládu odborníků, dokonce někdy připouští i s Andrejem Babišem v čele. Zároveň je tu ale problém sociální demokracie, že by v té chvíli byla tuctová. Ve Sněmovně je devět stran, což je přehršel. Pokud nedojde k nějaké souhře antibabišovských sil, tak zatím situace vypadá velmi nepřehledně. Ono je také velmi těžké odcházet z vlády, pokud si nesete negaci za rozbití vlády. Ukazuje se, že voliči sociální demokracie, kteří zbyli, by toto příliš neocenili, protože jsou spíše na straně vlády.
Sociální demokracie buď musí najít vážný důvod – nějaké jednoznačné selhání Andreje Babiše – a to až v momentě kdy budou finální zprávy, kdy bude nějaká nová informace ohledně kauzy Čapí hnízdo. Do té doby se to vždy otočí proti nim, že rozbili vládu a dali šanci posílit Miroslavu Kalouskovi a podobným, udělali to na základě nějaké předběžné zprávy. To si sociální demokracie nemůže dovolit. Důvod, který by dokázali akceptovat její voliči, by musel být opravdu velmi vážný a zásadní.
Když jste říkal, že voliči ČSSD jsou spíše na straně této vlády, tak to je dle mě asi klíčové v postoji ČSSD… Nicméně situaci sociálním demokratům ještě více komplikuje prezident Zeman, který otálí se souhlasem s rezignací ministra kultury Antonína Staňka, jak si ČSSD přeje. Proč tak činí?
Miloš Zeman je v situaci, kdy je pro něj důležité, aby bylo zřetelné, že vláda je z velké části jeho. Celá řada ministrů má blízko k prezidentovi. A je to také signál k dalším ministrům, že dokud to mají dobré s prezidentem, tak mají poměrně stabilní pozici ve vládě. Že není premiér ten, kdo by rozhodoval o budoucnosti ministrů, ale že je to často vůle, postoj prezidenta.
Další věcí, kterou prezident využívá, je nesoudržnost sociální demokracie. ČSSD namísto toho, aby odvolala ministra kultury dříve z jiných důvodů, nebo později, potom jak se ukáží probíhající audity, odvolala ho v naprosto nejnevhodnější moment, kdy to mohla udělat. Ve chvíli, kdy přišel se zásadními prohlášeními, která byla zajímavá a důležitá i pro voliče sociální demokracie a vedení ČSSD je zpochybnilo tím, že ministra okamžitě odvolalo. Zároveň tak nešťastně, že si nezajistilo pevnou loajalitu svého ministra. Pokud by strana byla týmová a soudržná, tak by jakýkoliv ministr – ať by si myslel cokoliv – srazil podpatky a neudělal nic proto, aby se oslabovala jeho strana. Ukazuje se, že sociální demokracie – zejména centrální vedení, poslanecký klub – jsou velmi roztříštěné, vzájemně si nevěří a nejsou schopni týmové souhry a strategie. Tím oslabují svoji značku. Jediným, kdo na tom vydělává, je prezident.
Může prezident Zeman Staňka neodvolat, když bude chtít?
Dlouhodobě ne. Nakonec to dopadne do nějakého kompromisu, že ministr Staněk v určitý moment odstoupí sám ze své vůle. Hraje se teď o to, aby ministr demonstroval to, že je odvoláván neprávem.
Psali jsme:
Opoziční strany, které vyvolaly hlasování nedůvěře vládě, uvažují slovy předsedy STAN Víta Rakušana o společném předvolebním postupu nebo i případně povolebním. Je něco takového možné? Už jste zmínil, že třeba Piráti a ODS jsou docela rozdílní?
Dovedu si představit až tři fáze spolupráce. Fázi užší spolupráce, která má logiku, mezi Starosty, TOP 09 a lidovci. Témata se překrývají, jejich voliči nejsou tak odlišní. Nebo fázi dvě, což je kooperace s ODS. Buď u vybraných osobností a kandidátek, myšleno v kraji. Nebo v dohodě, že budou ochotni spolupracovat vládně. Pak je tu třetí fáze o předvolební dohodě s Piráty na schopnosti případně sestavit budoucí vládu. Nečekám však, že by vznikla jedna velká předvolební aliance, která by se jmenovala dejme tomu „bez Andreje“, protože voliči Pirátů jsou jiní. Jejich představitelé jsou odlišní a asi by nedokázali fungovat hned v nějaké předvolební alianci například s lidovci. Ale dovedu si představit nějakou obrazně řečeno kopretinu složenou ze Starostů, TOP 09, osobností z veřejného života, případně z menších stran a například lidovců kooperující v některých krajích s ODS, která by byla schopná se dohodnout před volbami na principu, že pokud se těmto subjektům zadaří, tak vyjadřují společnou vůli vytvořit vládu. To by mohlo být pro voliče nebabišovského světa zajímavé. Ale řada politiků musí přitom překročit své ego a být schopni kompromisu. To je teď největší zádrhel.
Požadavkem demonstrantů na shromážděních Milionu chvilek je také odvolání ministryně Benešové, a to od chvíle, kdy nastoupila, s tím, že je ohrožena nezávislost justice. Je ale ohrožena? Mimochodem Benešová uvedla, že některé své kritiky si jako bývalá státní zástupkyně pamatuje z policejních odposlechů… Nebo je Marie Benešová pouze zástupným důvodem?
Myslím si, že je zástupný důvod. Demonstrace jsou o Andreji Babišovi a částečně i Miloši Zemanovi. Zkrátka Andreji Babišovi se stalo to, co Miloši Zemanovi. Stal se politikem, který rozděluje hospodu, město i náves. Už jsou jenom stoupenci nebo odpůrci. Nejsou lidi mezi tím. Dlouho se dařilo Andreji Babišovi lavírovat, být neutrálním politikem vůči těm váhavým, kteří se o politiku příliš nezajímají a nešel cestou Jiřího Paroubka, Miroslava Topolánka, Miroslava Kalouska, Václava Klause a Miloše Zemana. Ale už tam spadl taky. Je ve stejné situaci. Už má jen stoupence a jen odpůrce.
Pro něj je důležité koho bude mít do budoucna za koaliční partnery, aby byl schopen sestavit vládu. Aby neprošel tím, co prožil ve své době Vladimír Mečiar, který sice volby vyhrál, ale neměl šanci vládu sestavit. Demonstrace mají jednoznačně nádech proti Andreji Babišovi. Marie Benešová se stala jenom otloukánkem. Navíc si myslím, že dělá celou řadu kroků, které jsou velmi vstřícné vůči demonstrantům. Splnila požadavky těch úplně prvních demonstrací. Myslím, že to bude velice opatrná ministryně, v mnoha krocích velmi uvážlivá. Prohlášení o státních zástupcích vnímám jednoznačně jako ústupek demonstrantům.
Hlavním požadavkem demonstrantů je odstoupení premiéra Babiše. Pokud by tak učinil a nahradil ho jiný premiér z hnutí ANO, bude jim to stačit? Nebudou pak říkat, že Babiš stejně toho nového premiéra řídí?
Pokud by Andrej Babiš udělal tento krok a opustil vládu, tak si myslím, že za rok tu budou podobné demonstrace. Jako v Polsku. Všichni budou říkat, že Babiš je jako Kaczynski, vládne z poslanecké lavice. Vládne za zády premiéra a ministrů. Nevěřím tedy, že by demonstrace skončily. Polarita je teď tak hluboká, že je to buď anebo. Připomíná mi to situaci z demonstrací Děkujeme, odejděte vůči Miloši Zemanovi a Václavu Klausovi. Proto oni také mají postoj k těm demonstracím, jaký mají. Oni tehdy neustoupili, ale polarizace společnosti zůstala. Andrej Babiš, ať už by teď udělal cokoliv, polarita s ním zůstává.
Když jste zmínil demonstrace Děkujeme, odejděte, tak je zajímavé, že dotyční neodešli, a naopak se oba stali prezidenty… Na závěr se však chci zeptat na seniory. Premiér Babiš má velkou oporu v této voličské skupině. Třeba předseda Rady seniorů ČR Zdeněk Pernes tvrdí, že tato vláda je k seniorské populaci nejvstřícnější. Není chyba minulých vlád, že tuto skupinu obyvatel zanedbala a teď se diví, že volí Babiše? Ostatně jak citlivé téma je to, se ukázalo i v nekonečné diskuzi kolem odvolávání vlády, kdy největší rozruch někde kolem půlnoci vzbudila ministryně Maláčová, která pravicovou opozici kritizovala kvůli důchodové reformě.
Zanedbali. Absolutní souhlas. Antibabišovské síly nahrávají Andrej Babišovi i v tom, že jsem zatím nezaznamenal žádné zásadní vstřícné téma vůči seniorům. Ponechávají Babišovi monopol u seniorů a v menších regionech. Z hnutí ANO se stala seniorská a strana regionů. Železná pravidla voličského chování jsou neúprosná. Senioři chodí k volbám častěji. Pokud chce nebabišovský svět Andreje Babiše dlouhodobě porazit, tak musí mít pozitivní program, mít jednu výraznou tvář, která ukáže reálné schopnosti v politice fungovat a rozhodovat a oslovit mnohem širší množství voličů a zároveň musí být schopni servisovat několik stěžejních témat, která dnes obhospodařuje Andrej Babiš.
Není možné k tomu přistupovat, že určití voliči a určitá témata nejsou pro nebabišovské strany atraktivní, nebo důležitá. To je špatně a cesta do záhuby. Je to přesně recept, který se dvakrát ukázal u prezidentské volby, že nezemanovští kandidáti prohráli tím, že začali urážet zemanovského voliče a hlavně jeho témata, strasti, případně radosti. Namísto toho, aby si část těch témat osvojili a vložili do svého programu. V tu chvíli by měli šanci porazit Miloše Zemana. Tohle je podobné. Dokud budou někteří politici urážet Babišovy voliče a témata, která řeší, a budou je shazovat, nikdy nezískají strategickou převahu nad Andrejem Babišem.
To urážení tady bohužel je...
Takto to nemůže nikdy fungovat. Volič je klient politika. Pokud ho chce politik získat, musí k němu přistupovat klientsky. Ne, že ho bude známkovat, nálepkovat či se mu smát.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Oldřich Szaban
