Herečka Anna Geislerová má za to, že lidé na venkově jsou buď neinformovaní, nebo pod dezinformačním tlakem, tudíž nejsou v souladu s myšlenkami Milionu chvilek, které ona podporuje. A proto je potřeba za nimi jezdit a mluvit s nimi. Je to správný předpoklad?

Otec Aňi Geislerové Petr byl můj spolužák na orientalistice FFUK. On dělal japonštinu a já indonéštinu, a ačkoli jsme byli dobří přátelé skoro až do jeho posledních dnů, vím, že to s ním doma neměli lehké. Přestože pracoval pro japonskou informační agenturu, oba jsme sdíleli osud tak trochu na okraji společnosti 70. a 80. let. Oba nás to poznamenalo a obě naše rodiny na to dost podobně doplácely. Proto jsem opatrný a snažím se, abych někoho posuzoval nebo odsuzoval podle absolutních morálních kritérií. Jen bych chtěl na okraj některých nešťastných výroků dnešní herečky Aňi ji a ostatní podobně uvažující informovat, že sice jsem pod desinformačním tlakem propagandistů a agitátorů Milionu chvilek, nejsem zase tak úplně neinformovaný, a přesto nesdílím myšlenky „Milionů“. Jednak si myslím, že to nejsou žádné myšlenky, ale jen drby a pomluvy, a to ještě dost nepůvodní, ale také proto, že nechci „být v souladu“ s primitivními hlupáky a hulváty, kteří ji v jejím sociálním okolí zřejmě nevadí. A pokud si nechá poradit, doporučuji ji, aby na ten „venkov“ raději nejezdila, není listopad 1989 a mohla by se dočkat různých zklamání.

Do regionálních demonstrací se zapojili i různí jiní umělci. Herec Vladimír Polívka v Liberci pravil: „Ty svině nás chtějí rozdělit. A docela se jim to skoro podařilo. Ale tenhle rok po celé zemi je jasný důkaz toho, že jsme hrdý národ a že se nenecháme rozdělit tady tím hovadem ani tím druhým. Tady je tisíc lidí. Výborně. Takže na Letné bude 26. června tři sta tisíc lidí, další rok tam bude pět set tisíc lidí a až se definitivně naserem, tak půjdeme na ten Hrad.“ Co k takové rétorice říci?