Ruský útok na Ukrajinu odhalil trhliny v EU i v NATO, které se projevily v tom, jak které země na něj reagovaly. Na jedné straně se loudá staré jádro EU – Německo, Francie a Itálie, na druhé svižně reagují Británie, Polsko, Česko a Pobaltí. Jak v tomto kontextu můžeme brát Fialovu cestu do Kyjeva?

V zásadě jako správný tah správným směrem, tedy přesun politické váhy od degenerujících centrálních zakladatelů EU posedlých woke politickou korektností víc než bezpečím Evropy, do jejího východního křídla, jehož těžištěm se stalo téměř 40milionové Polsko. Fialovo přimknutí k Polsku je nadějným krokem k možnému přehodnocení celého smyslu EU a NATO. Doufám, že to tak pan Fiala sám vnímá a bude v tom pokračovat. Slovinská účast naznačuje, že středoevropská V čtyřka se možná mění v pětku. Je potřeba ještě nakopnout Slováky a Maďary k pořádnému „středoevropanství“, které by mohlo „starou EU“ probudit k zjištění, že svět se mění jinak, než jak si zpohodlněle zvykla, a půjde v něm o důležitější věci než piplání v genderech, uměle vyvolávaném rasismu nebo pochybné dekarbonizaci. Tedy že půjde o samotné přežití svobod a práv nastolených západní civilizací. Maďaři to mají v hlavě poskládané středoevropsky správně, akorát se spletli v odhadu Ruska, čímž se bezděky přiřadili k oné staré EU, kterou tak vehementně kritizují. Británie se na rozdíl od ostatních velkých Západoevropanů chová tradičně anglosasky jako jeden z ručitelů bezpečnosti Evropy, bez váhání a bez debaty, třebaže je od rusko-ukrajinského konfliktu nejvzdálenější a skoro by se jí nemusel týkat.    

Německo oznámilo navýšení výdajů na zbrojení. Lze to brát vážně, čili jde o opravdový obrat v situaci, kdy je německá armáda brána spíše jako vtip?