Tak se zřejmě blíží uzavření příměří v Afghánistánu, případně dokonce odchod amerických vojsk ze země. S Tálibánem se jedná jako s rovným. Jak to konkrétně má vypadat? Co bude se současnou vládou v Kábulu? Co říci k tomu, že zpráva přišla v době prvního výročí smrti našich tří vojáků u Bagrámu? A k tomu, že před rokem se česká generalita čílila na Lubomíra Zaorálka, když řekl, že bychom měli z Afghánistánu odejít?
Faktem je, že po posledním kole jednání s Američany Tálibán tvrdí, že vyřešili sporné body ohledně konečného odsunu amerických jednotek a záruk, že se Tálibán nespojí s Daešem nebo jinými teroristickými skupinami, proti nimž jinak bojuje. Podrobnosti dohody zatím nejsou jasné, ale lze předpokládat, že se americké jednotky z Afghánistánu stáhnou nejpozději před americkými prezidentskými volbami v příštím roce, aby Trump mohl „navrácení našich synů domů“ využít v kampani. A také lze předpokládat, že kábulská vláda v nynější podobě skončí a bude nahrazena nějakou vládou, v níž bude mít Tálibán přinejmenším rozhodující slovo, byť na nějakou „jednobarevnou“ vládu tálibů bych nesázela. Je poměrně bizarní, že kábulská vláda za této situace dál pokračuje v prezidentských volbách. Možná proto i ten včerejší pumový útok před policejním ředitelstvím v Kábulu, při němž bylo zabito asi patnáct lidí a snad stovka dalších byla zraněna. Něco jako dost brutální vzkaz, aby se „kábulští“ vzpamatovali a podívali se na situaci realisticky…
A co s těmi zmíněnými generály? Očekávám, že budou principiální a odpovídajícím způsobem se pěkně veřejně začnou čílit na Ameriku. Možná by jí mohli pohrozit i vyloučením z NATO, protože takové slabochy a poražence, kteří zabalí nějakou okupaci už po slabých osmnácti zcela marných letech, přece v Alianci nepotřebujeme!
Náš ministr Tomáš Petříček se setkal s českými „kolegy“ Grety Thunbergové a vyjádřil jim podporu. Udělal dobře? Jinak, v Německu je velkým tématem, co kdo konkrétně „udělá pro klima“. Někdo slibuje, že prodá auto, jiný, že už nikdy nepoletí letadlem. Co byste jim řekla, kdyby se zeptali vás?
Už jsem kdysi konstatovala, že komentovat jednotlivé počiny pana Petříčka nemá vůbec žádný smysl, a tak si ho nevšímám dál. Jen mi pokaždé, když zahlédnu jeho jméno v titulcích, znovu vyvstane otázka, co ten pán ve funkci ministra zahraničí pořád ještě dělá.
Zatím ještě nejsme oficiální součástí Německa, a tak o tom nijak moc nepřemýšlím. Auto beztak nemám, chodím pěšky nebo jezdím tramvají, letadlem létám dvakrát třikrát do roka, což je oproti všem těm tisícům bruselských „pendlerů“ naprostá nuda, a vyřazením luštěnin z jídelníčku se ze všech sil snažím potlačovat svou produkci metanu… Z tohoto pohledu si pro boj proti klimatu – nebo za klima, nevím, jak je to správně – připadám vcelku zbytečná.
V USA došlo ke dvěma střelným masakrům. Motivem toho texaského mohla být antiimigrační ideologie střelce, což vybudilo ohnivé reakce proti Trumpovi. Ten prý přiživuje takové „antihrdiny“ svou rasistickou politikou. Lze v tom dát za pravdu Demokratům a liberálnímu tisku? Co také říci k tomu, že masakr v Ohiu měl naopak spáchat obdivovatel Bernieho Sanderse a Antify?
Na jedné straně je samozřejmě pravda, že Trump poslední roky „bělošský nacionalismus“ hodně přiživuje, ale je otázka, jestli tomu sám opravdu věří. Jestli to pro něj původně nebyla jen „díra na trhu“, do které rychle vstoupil, ale sám tomu věří asi stejně, jako věří čemukoli jinému. Na straně druhé to z něj samozřejmě vinu nijak nesnímá, tím spíš, že má dnes problém vyslovit spojení „bílý terorismus“, stejně jako měl Obama problém vyslovit „radikální islamistický terorismus“. A nad tím vším se navíc vznáší fakt, že Trumpovi odpůrci jako by na každý další masakr úpěnlivě čekali, protože do boje proti Trumpovi vyrážejí okamžitě, už během prvních vteřin po prvních výstřelech. Je to celé takové tragické a současně podivné, surrealistické, americké… Důležité přitom asi je, že významní činitelé Republikánů jako třeba George Bush nebo Ted Cruz o „bělošském terorismu“ už mluví, takže to pro Republikánskou stranu není úplné tabu.
A ano, politická a mediální hysterie namířená proti Trumpovi kvůli masakru v texaském El Pasu zcela chybí v případě střelce z ohijského Daytonu, který ve své pomatenosti vyznával satana i americkou verzi socialismu, kterou razí třeba Sanders nebo Elizabeth Warrenová. A také fandil Antifě, která se v poslední době projevuje čím dál agresivněji, i když lidi zatím jen mlátí a nestřílí do nich. U Trumpů v uplynulých týdnech chtěli zařadit Antifu mezi „domácí teroristické organizace“, uvidíme, jak to celé nakonec dopadne.
Mimochodem, není bez zajímavosti, že se v ultra liberálním New Yorku objevily v ulicích plakáty požadující poslat Trumpovy stoupence do „táborů smrti“, nebo že dům šéfa republikánské většiny v Senátu Mitche McConnella obklopili „pokrokáři“ a skandovaně požadovali jeho smrt… Chci říci, že jakýkoli zásah, ať už třeba v podobě konfiskování zbraní, nebo tak něco, nabourá chápání „svobody“ u jedné poloviny Američanů, přičemž ale „po krvi“ touží i ta druhá, „protizbraňová“ a „progresivní“ polovina společnosti. Takhle ze strany to vypadá fakt dost zoufale. A neřešitelně. Tedy, pokud někdo nevyšle do ulic armádu proti svým občanům, nevyhlásí zákaz vycházení, nepozavírá ty nejhlasitější radikály na všech stranách… Trump ale beztak „nemá politickou chuť“ zakazovat zbraně, protože by tím přišel o drtivou většinu voličů, takže se nic nezmění. Zabíjet se bude jistě dál.
Íránský ministr zahraničí Zaríf se stal obětí amerických sankcí. Proč zrovna on? A co to spolu USA a Írán hrají za hru – „Uděláte, co chceme my, jinak...“? A jinak, v Íránu jsou sice volby, ale hlavou státu je ajatolláh Chameneí, ten zůstává pořád a je nad prezidentem. Kdyby v prezidentských volbách vyhrál někdo jiný, změnilo by se vůbec něco?
Sám Zaríf americké sankce proti sobě vysvětlil na tiskovce. Prý mu byla v New Yorku nabídnuta schůzka s Trumpem, a pokud odmítne, budou na něj uvaleny sankce. Odmítl, protože k rozhovorům si Írán klade podmínku zrušení amerických sankcí, a tak sankce dopadly i na něj, jak bylo slíbeno (nebo spíš vyhrožováno). Takže to ani tak nehrají hru USA s Íránem, jako spíš USA proti Íránu – neustále, vlastně už od islámské revoluce na počátku 80. let minulého století, se USA všemožně snaží dostat Teherán na kolena, a pořád nic.
Ajatolláh není formální hlavou státu, spíš má pravomoc posvětit a odkývat (nebo naopak zamítnout) cokoli, včetně čehokoli, s čím přijde vláda. Pokud je prezident „reformista“ jako nynější Hasan Rúhání, může být vyjednávání mezi vládou a duchovním vůdcem kompromisní a vést k nějaké změně statu quo. Pokud by funkci prezidenta zastával nějaký náboženský konzervativec, tak může být „papežštější“ než sám ajatolláh a íránská politika by se pak mohla ponořit do islámu víc, než je tomu dosud. Čili záleží na tom, kdo je a kdo není prezident. Koneckonců, bez Rúháního by nebyla žádná jednání se Západem a žádná dohoda o íránském jaderném programu. To, že ji Trump loni vlastně bezdůvodně vypověděl, je jiná věc. Jen tím nahrál íránským konzervativcům a jestřábům, že jednat s tím „proradným“ Západem nemá smysl.
Aktuálním „ruským“ tématem je, že demonstrantům chtějí odebrat jejich dítě. Navalného jsme si probrali posledně, tak si proberme, prosím, tu snahu připodobňovat ruský policejní zásah se zásahy proti Žlutým vestám ve Francii a protestujícím Kataláncům. Například z TOP 09 zní, že ve Francii a Španělsku tedy děti rozhodně neodebírali...
Upřímně, fakt je pro běh široširého světa vezdejšího důležité, co za demagogii zaznívá z mizející TOP 09?
Odpůrci Ruska se také radují z toho, že dle západních zdrojů stagnuje ruský průmysl a dle průzkumů lidé chtějí v zemi razantní změnu. Čeští komentátoři věští, že Putin je v úzkých, proto jde do demonstrantů tak tvrdě. Co k tomu všemu říci?
S dokonalým viděním světa, jak je prezentují čeští komentátoři, se vůbec nechci poměřovat. Jen mám tuchu, že Rusko podle nich stagnuje (ne-li rovnou krachuje), co si jen pamatuju, a Putin to má nahnuté už dlouhé roky… Ale vážně, Rusové považují za hlavní problém korupci, a i když ruské zpravodajské portály snad každý den přinášejí zprávy o zatčení někdy i hodně vysoko postavených politiků nebo třebas i důstojníků FSB, asi je to pořád málo. Korupce je tam „zažraná“ nejspíš mnohem hlouběji, než si tady u nás umíme představit. A poslední průzkumy ukazují, že třeba třetina Moskvanů sympatizuje s nedávnými demonstracemi. Ale sama do ulic nepůjde, zůstane sedět doma, aby nedostali obuškem. Současně přitom platí, že Moskva nebo Petrohrad jsou jako u nás Praha, tedy, že v metropolích žijí „jiní“ lidé než ve zbytku země. A taky se nad ten zbytek povyšují a taky jím více či méně opovrhují. Nevím, co z toho lze vyvozovat pro další vývoj, když nadpoloviční většina voličů by pořád volila Putina. Jasné je, že jeho podpora už někdejších 80 procent ani zdaleka nedosahuje, ale že by se pod ním houpala židle, mi tedy taky nepřijde.
Ukrajinský prezident Zelenskyj volal Putinovi, ať zastaví vraždění na Donbasu. Zahynuli tam totiž čerstvě čtyři ukrajinští vojáci. Co asi slyšel z druhého konce drátu?
Netuším, co zaznělo z druhého konce drátu, ale tipla bych si, že něco jako: „Zkuste začít dodržovat minské dohody, na jejichž základě se máte bavit přímo s Donbasem, a přestaňte to pořád brát oklikou.“ Mimochodem, když si přečtete minské dohody, tak tam není o Rusku ani zmínka, takže z dohod pro Moskvu nevyplývají žádné závazky. Jsou sepsány tak, že je vše mezi Kyjevem a Donbasem. Vlastně netuším, proč Německo a Francie na takto naformulovanou dohodu vůbec kdysi kývly. Mimochodem, „Luhanská lidová“ zrovna pozvala Zelenského na návštěvu, zaručují mu bezpečnost, a tak vůbec… Tedy, pokud chce opravdu jednat a vyjednávat.
Co bychom v příštích dnech měli sledovat?
Souboj Ameriky s Čínou. Už se pomaličku odhazují rukavice a teče první „krev“, i když zatím jen ekonomická. Jejich souboj bude mít dopad na celý svět…
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Jaroslav Polanský
