Bilanční článek má svá pravidla. Nesmí být sběrem okamžitých asociací, nesmí ale být ani prostým výčtem veškerého minulého dění. Bilanční článek musí vybírat. Musí odlišit „pěnu dní“ od toho, co mělo obecnější význam, a/nebo co bude hrát roli také v budoucnu. A i v takovém případě je nutno, vzhledem k prostorovým možnostem, zvolit jen některá témata a jiná, byť podobně důležitá, odsunout stranou.

Další názory předních politologů ZDE

V této nelehké volbě jsem pro bilanční článek o vývoji ČSSD v r. 2011 vybral téma voleb a dění v zákonodárných sborech včetně výhledu na r. 2012, dále některé prvky vnitřního dění v ČSSD (sjezd a volba nového vedení, odchod Jiřího Paroubka, rozpad koalice ODS a ČSSD v Praze a vnitrostranický dopad této události) a nakonec jeden příklad jevů, které zůstaly z větší části stranou zájmu médií, které však mají do budoucna nemalý význam (projekt tzv. zelených knih a příprava střednědobého programu).

Volby a dění v zákonodárných sborech

Rok 2011 byl jedním z mála roků existence samostatné ČR, na které nepřipadl termín žádných řádných voleb. Přesto došlo k jedněm volbám mimořádným. V březnu 2011 proběhly doplňovací volby do Senátu, v němž se po smrti Jiřího Dientsbiera (bez politické příslušnosti, kandidát za ČSSD) uvolnilo místo za senátní obvod Kladno. Za ČSSD kandidoval Dientsbierův syn Jiří Dienstbier ml. a přesvědčivě zvítězil. ČSSD si tím udržela v Senátu absolutní většinu, kterou získala v posledních senátních volbách na podzim 2010. Díky tomu byl Senát jako instituce schopen fungovat ve svém nejvlastnějším smyslu, tedy jako brzdná pojistka proti zásadním krokům, podnikaným většinou v Poslanecké sněmovně. Z hlediska příznivců ČSSD je pak Senát jeden z mála nástrojů, kterými může reálně ovlivnit podobu přijímané legislativy a měnit či alespoň brzdit postup současné vládní koalice. ČSSD toho důsledně využívala a v r. 2012 se proto jistě pokusí nejen obhájit pozice v krajích, ale především obhájit svou senátní většinu (k čemuž ji bude stačit obhajoba nebo zisk 6 mandátů).