Politolog vysvětlil, proč je letos takový rozruch kolem předsedy Senátu. Jde i o pravomoci prezidenta

Co říkáte tomu, že v Senátu probíhá boj mezi senátorskými kluby o získání nezařazených a nezávislých senátorů, což v takovém rozsahu v minulých letech nikdy nebylo?

Je pravda, že takové jakoby nahánění nových senátorů je v horní komoře už pravidlem. Ale je čím dál intenzivnější, protože přibývá nezávislých politiků hodně komunálního, regionálního ražení. A v tu chvíli je větší příležitost je získat. Navíc máme fenomén, který se zatím příliš neobjevoval, dříve některý senátor byl kandidátem nejvýše dvou stran nebo nějakého regionálního uskupení, a teď jsme měli několik kandidátů, kteří dokonce byli nominanty čtyř až pěti stran. A je jedna velká neznámá, k jaké straně se v Senátu přidají.

Hraje se nejen o to, ke komu půjdou finanční kompenzace, zkrátka peníze za mandát, ale hraje se i o prestiž, do jakého klubu se zapojí, jaký klub budou reprezentovat, protože největší klub má šanci na obsazení předsedy Senátu, což je věc prestižní, symbolická, protože to je druhý nejvyšší ústavní činitel. A samozřejmě o to víc, že se hraje o nějakou protiváhu prezidentu Zemanovi.

Jde o to, jestli to bude kandidát jakoby povolnější, nebo bude plnohodnotný Antizeman. Takže jede intenzivní vyjednavačská kampaň, protože se hraje o to, jestli tu čelnou postavu budou mít Starostové, pak se dá čekat, že to bude spíš Antizeman, nebo jestli ji budou mít občanští demokraté, což bude člověk, který bude kompromisem a bude vyvažovat postoje antizemanovské i neutrální. Bude rozhodně neutrálnější. A má to obrovskou symboliku zejména v tom ohledu, že teď by mohly uspět subjekty, které mají podporu kolem pěti procent. Mám na mysli Starosty a nezávislé, ale i lidovce. Proto také do toho tak intenzivně vstupovali, protože to je šance zase dát o sobě vědět, že jsou vlivově významnější a mocnější.

Může některé politické straně pomoci ve volbách, když bude mít v čele Senátu svého člověka? Sociálním demokratům to u voličů příliš nepomohlo.

Řekněme si otevřeně, že kdo má předsedu Senátu, tak zase dramaticky ty preferenční výkyvy neovlivní, protože Senát není tak viditelný, medializovaný a pro voliče důležitý. Ale má to jistou symbolickou hodnotu, zvlášť v situaci, když tu máme prezidenta, který je výrazný, provokativní, ale zároveň má složitý zdravotní stav. A v tu chvíli je volba předsedy Senátu velmi důležitá, protože má možnost v případě potřeby některé kompetence za prezidenta převzít.

I když jste jmenoval řadu důvodů, není právě ten poslední, to znamená možné převzetí kompetencí za prezidenta, možná ten nejdůležitější, proč je tak urputná snaha senátních klubů získat nově zvolené senátory a mít tak šanci prosadit do čela Senátu svého kandidáta?

Vyloučeno to není, protože může také dojít k dohodě s prezidentem a předseda Senátu může některé činnosti, třeba zahraniční výjezdy, absolvovat za prezidenta. Takže vedle prestiže tam může být i nějaký kalkul, že tento předseda Senátu může být mnohem viditelnější a bude mít mnohem více příležitosti se zviditelnit vůči veřejnosti.

Může tak být pro někoho křeslo předsedy Senátu odrazovým můstkem pro jeho případnou kandidaturu v přímé volbě prezidenta?

Bezesporu ano.

Mám na mysli třeba dosavadního místopředsedu Senátu Jaroslava Kuberu, který před minulou volbou nejprve připustil zájem o účast v boji o Pražský hrad, získal dokonce podpisy asi dvaceti kolegů ze Senátu, ale pak se rozhodl nekandidovat. Může mít ODS zájem pomalu přes šéfa horní komory připravovat senátora a bývalého dlouholetého starostu Teplic Kuberu na příštího prezidenta?

Vyloučeno to není. Pokud by do toho opravdu šel Václav Klaus mladší, je to příležitost, jak vytvořit určitou protiváhu, vytvořit ještě jiného kandidáta, který může reprezentovat politiku a hodnoty ODS ještě vedle Václava Klause mladšího. O to se hraje.

O členství nových senátorů usilují i kluby, které nepatří k největším, takže neaspirují na získání funkce předsedy Senátu. O co jim tedy jde? O peníze za mandáty, protože téměř milión za každého člena není úplně zanedbatelná částka?

Je to tak. Tento příspěvek získá strana, která nominuje úspěšného kandidáta, teď už zvoleného senátora. Například Hilšerovo uskupení o jednom členovi a předsedovi v jedné osobě získá všech 900 tisíc ročně po dobu šesti let. Naopak v případě senátorů jako je Jiří Drahoš, kterého nominovaly čtyři strany, se dá očekávat, že se tento příspěvek rozdělí, každá strana dostane ročně čtvrtinu z těch devíti set tisíc.

Občanští demokraté za to Marka Hilšera kritizují, dokonce jeden senátor ODS prohlásil, že je vyčůraný, když šel do volby se svým hnutím a získá příspěvek za mandát pro sebe. Ale není to nespravedlivé obvinění?

Je to legitimní krok, je to jen nezvyklé, že je to strana o jednom členovi a jednom předsedovi, o jedné osobě. To neznáme, je to nové a přinejmenším zvláštní a atypické. Teď bude zajímavé sledovat, jak s těmi penězi naloží. Ale těžko můžeme hodnotit, dokud to ještě neznáme. Je to nové, je to nestandardní, ale není to nelegální.

Pan Hilšer se ucházel o nominaci Pirátské strany, ale neprošel nějakým jejím hlasovacím sítem. Lze se divit, že po té zkušenosti už se nikde nedoprošoval a založil si vlastní hnutí? Na druhou stranu nemohl ve volební kampani počítat s finanční ani jinou pomocí odjinud, všechno si sám odpracoval. Proč to tedy kritizovat?

Je to zvláštní v tom ohledu, že někteří nezávislí kandidáti kandidovali, ale nevytvořili si žádnou politickou stranu, čímž pádem za nimi ty peníze nešly. Když to řeknu ve zkratce, tak stát ušetřil, protože těch 900 tisíc korun zkrátka nevyplácel. To je případ řady senátorů, kteří v Senátu byli a jsou. Šli jako občanští kandidáti, pan Hilšer na to šel jinak, vytvořil si subjekt o jednom člověku, což je samozřejmě novum.

Možná teď někteří nezávislí senátoři litují, že nepostupovali stejně jako pan Hilšer, že je to nenapadlo.

To je docela dobře možné. Je to jedna z variant, že to mohli udělat, protože je vidět, že to voličům nevadilo. Možná si někteří říkali, že se na Hilšerovi ukáže, jestli to voličům vadí nebo jestli s tím nemají problém.

Jak vnímáte, že se začali kádrovat jednotliví kandidáti na předsedu Senátu? Ukazuje se, že ostatní kluby mají například s možnou nominací Jaroslava Kubery za ODS problém. Nedal prezident Miloš Zeman Jaroslavu Kuberovi polibek smrti, když ho označil za dobrého kandidáta na šéfa horní komory? A premiéru Andreji Babišovi by také nevadil.

Částečně ano, částečně ho zablokovali tím, že ho podpořili jako výraznou osobu. Na druhou stranu si myslím, že i bez jejich komentáře by nebyl zvolen, protože je solitér, je velmi individualistický ve spoustě komentářů a vystoupení, což samozřejmě ne vždy je domovské straně po chuti. Dokud to přináší domovské straně hlasy, je respektován a tolerován, ale v momentě, když má být nominantem strany, tak podporu nemá. Myslím, že to je jeden z důvodů, že nešel nakonec do přímé volby prezidenta, protože necítil absolutní podporu ODS a nechtěl dopadnout jako před časem Přemysl Sobotka. To jsou podle mne důvody, pro ODS není takovým týmovým hráčem, loajálním k vedení, aby ho strana podporovala jako svého reprezentanta, protože je pro ně příliš nevyzpytatelný a má svou hlavu. A to strany nemají rády.

V minulosti se většinou respektovala nominace nejsilnějšího senátního výboru do čela horní komory, byť to někdy vyplynulo z toho, že nejsilnější klub byl schopen prosadit si svého kandidáta sám, ale existovaly i výjimky, třeba v případě Petra Pitharta. Nedělá se dnes z nouze ctnost? Nebo se nyní tahle tradice zpochybňuje, protože na rozdíl od minulosti má v současné době několik klubů přibližně stejný počet senátorů?

Samozřejmě to do toho promlouvá. Máte pravdu v tom, že své dělá to, že síly jsou poměrně vyrovnané a že rozdíly jsou poměrně malé. Ale z toho titulu se možná bude hledat nominant na předsedu Senátu sice ze Starostů a nezávislých, ale takový, který bude konvenovat a bude schopen kompromisu s občanskými demokraty i s lidovci. To bude podle mne takové zadání. A myslím, že ten úzus se bude ctít, že se to stalo celkem pravidlem.

Měl by to být člověk, který má už aspoň elementární zkušenost s fungováním Senátu, to vyřazuje profesora Drahoše, a zároveň by to měl být člověk, který bude schopen najít kompromis a shodu s většinou senátorských klubů a s většinou senátorů a bude schopen reprezentovat Senát navenek. A aby zvládl případně některé ústavní povinnosti od jiných ústavních činitelů. Myslím, že to bude klíčové zadání.

Kdo by podle vás tato náročná kritéria splňoval? Máte nějaký tip? Klub Starostů a nezávislých jmenoval tři možné kandidáty.

Já bych tipoval pana Hampla. Splňuje ta zadání, je schopen mluvit s dalšími, má zkušenost s vystupováním navenek, protože reprezentoval univerzitu, v Senátu už nějaký čas je, myslím, že by se na to mohl cítit. U ostatních nominovaných si nejsem jist, že by se na to cítili.

Myslíte si, že v činnosti Senátu dojde k nějaké změně vzhledem k tomu, že tam došlo k přeskupení sil? Většinu získali kritici prezidenta a současné vládní koalice.

Upřímně řečeno myslím si, že nějak zásadně se to nezmění. Určitě kritičtější bude Senát k vládě, bude zejména velmi zdrženlivý k ústavním změnám a k reformám, ale on byl zdrženlivý i předtím. To mimochodem dokumentuje hlasování o Dienstbierově návrhu na změnu volby senátorů, preferoval australský model. Hlasovali „staří“ senátoři, kterým teď končí mandát, a byli velmi distingovaní. Senát je obecně vůči ústavním reformám skoupý, vůči novinkám je spíš nedůvěřivý.

A myslím, že se bude postupně více regionalizovat, ve všech uskupeních posílili starostové, regionální politici, bude to obecně komora hodně regionalizovaná, bude velmi distingovaná vůči vládě. Když tam premiér a ministři budou chtít něco prosazovat, budou muset přistupovat hodně optikou regionální a komunální politiky a principů této politiky, protože senátoři se budou primárně neustále odkazovat tomu, aby bylo spokojeno voličstvo v jejich lokalitách. Oni tam vnášejí zkušenost každodennosti a reálných problémů, které regiony tíží. Ať jsou to strategické investice, ať jsou to sociální zákony, ať je to střídmost v rozhazování peněz. Myslím, že když do toho promlouvají regiony, je spíš dobře, protože zakoušejí tu reálpolitiku v praxi. Může to tam vnášet jiná témata a může to politické kultuře spíš pomáhat.

Takže berete Senát jako důležitou součást naší parlamentní demokracie?

Já bych rozhodně Senát nerušil, protože je to jistá pojistka. Buďme rádi, že jsme ji ještě nikdy nemuseli využít, protože to je symbolika nepříznivých časů. Šel bych cestou propojení s kraji, s krajskými volbami, protože těch voleb máme už přespříliš. Každoroční volby jsou ubíjející pro politickou kulturu, pro voliče i pro nějakou politickou profesionální práci, protože je jasné, že politici nejsou ochotni dělat i nepopulární věci, protože jsou pod neustálým tlakem nějakých kampaní a nějakých voleb. Jsem stoupencem toho, aby se volby do Senátu zrušily a řešilo se to tak, že by kraje posílaly do Senátu své nominanty po krajských volbách na základě poměrného principu, jak to dělají v Německu, v Rakousku a v jiných evropských zemích. A funguje to velmi dobře.