Podle agentury Interfax už bylo zatčeno sedm tisíc lidí, slyšíme o brutálním násilí v souvislosti s potlačováním masových protestů. Zaznívá, že Bělorusové už mají prezidenta po krk. Je to tak, že kdyby zfalšovali ne tak do očí bijící volební výsledek, lidé by do ulic nevyšli? Zeptám se ještě jinak, je už Lukašenkův režim po tolika letech prostě neudržitelný a čekalo se na akcelerátor?

O povaze režimu v Bělorusku toho víme velmi málo a pro odborníky, a to i politology, to byla ještě před dvěma týdny okrajová záležitost. Česká média šíří nenávist. Pro řadu lidí je díky sdělovacím prostředkům v Bělorusku málo svobody, pro některé hladovce je tam spousta ekonomických subjektů vhodných k privatizaci, z barevných revolucí víme, že nejvíce vadí zahraničněpolitická orientace. V případě Běloruska samozřejmě orientace na Moskvu. Režim má spoustu vad na kráse, ale ne každá zavdala příčinu tomu výbuchu nespokojenosti, který vidíme dnes.

Lukašenko je diktátor, už přesluhuje. Co na něm nejvíc vadí?

Diktátoři vypadají jinak, spíš bych řekl, že je to autoritářský politik. Myslím, že se okoukal jeho obličej, ale i svérázný styl. Neumí odejít. To je ale nemoc devadesáti devíti procent státníků. Moc je droga. Kdybych měl jeho obhroublost s někým porovnat, řekl bych, že připomíná tak trochu Vladimíra Mečiara. Rozdíl je v tom, že Mečiar neměl žádné geopolitické zázemí, a proto neměl šanci se udržet. Když už ho zmiňuji, právě v boji proti Mečiarovi se rodil scénář barevných revolucí.

Jaké podobnosti vidíte s „barevnými revolucemi“?

Pohled na Bělorusko ukazuje na manifestacích hodně ze zobecněných scénářů barevných revolucí.

Mladá děvčata v bílých halenkách, která jdou na čele protestů. Samozřejmě, když na ně zaútočí policie, krev na jejich halenkách se dobře prodává na západních televizních kanálech. Nejsou tam náhodou. Vidíme záplavu vlajek, které vznikly v roce 1918 a načas byly zopakované po rozpadu Sovětského svazu. Nejsou to oficiální vlajky Běloruska. Je jich moc, jsou velmi čisté a někdo je musel čerstvě našít, tak jako vlajky pro povstalce v Libyi, které neodpovídaly vlajkám tehdejší oficiální Libye.

Symboly jsou důležité. Proto je také důležité porovnání s ukrajinským Majdanem – v Minsku, alespoň dodneška, nevidíme vlajky Evropské unie, které v Kyjevě nechyběly. Buď to znamená, že vše někdo dobře řídí a rozhodl se, že nebude provokovat, nebo Bělorusové skutečně nemíří na Západ. První varianta se mi jeví jako pravděpodobnější, protože vždycky by se měl objevit nějaký nadšenec, který vlajku EU vytáhne.    

Do jaké míry je osobnost Lukašenka vůbec důležitá, aby v Bělorusku nastala nějaká změna? A jsou změny nutné? 

Když někdo zpochybňuje cíle manifestantů, neznamená to, že není potřeba změny. Změna je jistě potřebná, když už situace přivedla do ulic tolik lidí.