Istanbulská úmluva je dokument, který má podle autorů ochránit práva žen a obecně osob, které čelí násilí. Totéž říkají její příznivci. Odpůrci naopak varují, že víc než textem chránícím především ženy jde o ideologický spisek, jehož realizace v praxi by zcela přeorala naše civilizační zvyklosti a hodnoty. Dokument se měl dostat na jednání vlády minulé pondělí, ale stáhli ho.
„Dovolím si nevěnovat této záležitosti velkou pozornost. Jako občan ne zcela suverénního státu sice mohu souhlasit nebo protestovat, ale nikdo mne poslouchat nebude. Dokonce jsou na tom podobně členové vlády ČR nebo poslanci a senátoři PČR. I oni si mohou o tomto dokumentu popovídat, vyjádřit svou loajalitu nebo negativní postoj, ale tím to končí.
Kdyby někoho zajímal můj soukromý názor, pak bych si dovolil říct, že je to opět něco nadbytečného. A že o tom máme napsáno v Ústavě ČR nebo v její příloze, kterou je Listina základních práv a svobod už od roku 1993,“ říká politolog Zdeněk Zbořil.
„Problém není ve slovech, ale v dodržování už dávno definovaných pravidel, která se nedodržují. Proč je třeba sepsat na úrovni EU další slohové cvičení, které bez vůle jeho obsah dodržovat je k ničemu. Jak věděli naši dávní předkové, cesta do pekel je přece dlážděna dobrými úmysly,“ dodal.
Které z menších stran byste hodili svůj hlas?Anketa
Poslanec Jaroslav Foldyna jde ve své argumentaci proti „Istanbulu“ ještě dál než ostatní. Podle něho jde o lživý a nebezpečný dokument, který je ještě zákeřnější než nacistické Norimberské zákony. Cílem má být podle něj rozpoutat násilí proti všem Evropanům. Dokonce varuje, že pokud dokument přijmeme, „naše civilizace nemusí přežít.“ Ratifikací Istanbulské úmluvy se podle Foldyny zavážeme umožnit jejím stoupencům vstupovat do života našich rodin, ‚krást‘ nám děti a nás samotné podrobovat násilné převýchově,“ soudí. „Ano, v Evropě mají být opět lidské bytosti, jejichž neodčinitelným ‚dědičným hříchem‘ bude jenom to, že se narodily (jako muži)!“ uvedl Foldyna.
„Hodnocení a kritika Istanbulské smlouvy slovy pana poslance Foldyny jsou příkrá, ale těžko mu jeho přesvědčení vyvracet, když se část Evropy rozhodla ‚že to zvládne‘. To, že tato ‚evropská‘ iniciativa je fakticky garantována státy, které mají s ohledem na obsah této smlouvy až ‚nelidské zkušenosti‘, a mají svou nepříliš vzdálenou minulost, nás nutí k pochybám a obezřetnosti,“ uvedl politolog.
„Ale jak přesvědčit přesvědčené a ty, kteří nechtějí ‚těm druhým‘ naslouchat? Asi si to budou muset mladší ročníky evropské populace vyzkoušet samy na sobě a zjistit, jak přišly národy a státy mimo Evropu už v minulosti na to, že ne všechno, co má původ v celé evropské kulturní a sociální tradici, musí být dobré. To, že dokument byl nazván Istanbulskou, pro Evropany vlastně Konstantinopolskou smlouvou, je možná jen nepředpokládanou, ale osudovou ironií,“ dodal.
Ochrana před násilím je správná a dobrá věc, ale nejenom žen a dětí, ale všech
Slováci a Maďaři Istanbulskou úmluvu odmítli, Poláci zahájili formální proces její výpovědi. V čem je střední Evropa jiná než západní státy, které, s výjimkou Velké Británie, smlouvu ratifikovaly? Máme lepší instinkt než „Západ“, nebo jde spíše o projev zpátečnictví? Krok Poláků vyvolal razantní odezvu. Generální tajemnice Rady Evropy Marija Pejčinović Burić uvedla, že odstoupení Poláků od úmluvy by bylo „nanejvýš politováníhodné“ a jednalo by se o „obrovský krok zpět ve věci ochrany evropských žen před násilím…“
„Každá evropská země a každý evropský národ má své zkušenosti s lidskými právy, velkými ideály a jejich záměrnou degradací. Dokonce i ideály křesťanství si v nesourodé Evropě vykládáme trochu rozdílně. Někdy podle Tomáše Akvinského, jindy podle Jana Husa nebo Martina Luthera. Někdy je nám autoritou první, druhý nebo třetí Řím, jindy ‚revoluční bezbožnost‘. Paní Pejčinović-Burić by se mohla porozhlédnout, jak úporně se prosazovala rovnost volebního práva, a poučit se, jak to bylo snadné v roce 1920 v Československu a jak obtížné ve Francii (po 1945), která je dodnes hrdá na svou Deklaraci práv člověka a občana z roku 1789. Ochrana před násilím je správná a dobrá věc, ale nejenom žen a dětí, ale všech. Zejména když o sobě tvrdíme, že je naším ideálem občanská společnost,“ konstatuje politolog.
„Podle Istanbulské úmluvy by partnerské, manželské a rodičovské vztahy v ČR měl posuzovat mocný nadnárodní orgán (GREVIO), ve kterém ČR nemá smluvně garantované zastoupení, a ve kterém mohou mít většinu státy se zcela jiným hodnotovým rámcem. A právě GREVIO dnes agresivně prosazuje uplatňování Istanbulské úmluvy pod záminkou ochrany žen ohrožených domácím násilím během koronavirové krize. V podobném duchu argumentuje také Evropský parlament, který vyzval své členy ‚zvýšit podporu obětem domácího násilí‘,“ upozorňuje Institut svobody a demokracie.
„Hlavně že už existuje zase nový úřad, dokonce nadnárodní, který chce něco nařizovat ‚národům‘. Dodnes jsem o něm neslyšel a neznaly ho ani moji známí, o kterých předpokládám, že mohou mít zkušenost s domácím násilím. Trochu mi to připomíná nedávné poslední nápady ze Spojených států, kde někteří lidé chtějí zrušit policii a represivní orgány státu a zakládají, zatím neúspěšně, občanskou obranu. Je to i jako výzva v Zahradní slavnosti Václava Havla, kde jeden ze zahajovačů nebo likvidátorů varuje před tím, abychom ‚nevylévali s dítětem i vaničku‘. Neměli bychom přehlédnout, že je to z úst těch, kteří chtějí zlikvidovat zahajovače nebo zahájit likvidaci likvidátorů. Tím chci říct, že dějiny se asi opravdu opakují, ale pokaždé trochu jinak…“ komentuje Zbořil.
Psali jsme:
Jak začít s doškolováním občanů…
Helena Langšádlová v rozhovoru s týdeníkem Respekt hovořila o Stálé komisi pro hybridní hrozby, která nedávno i díky její iniciativě vznikla. Prý nebude sloužit tomu, aby se tlačila jedna „správná“ pravda. Ale podle poslankyně TOP 09 se v Česku šíří dezinformace a „mnoho lidí si to neumí přebrat“. „Lidé se tu v minulosti naučili přijímat slova a činy nekriticky, je tu malá znalost historie, zejména dějin 20. století. Především starší lidé mají v sobě vzorce výuky z doby komunismu, a tak se ztrácejí v realitě a jsou náchylní věřit téměř čemukoli,“ prohlásila.
„Jeden významný politik minulého režimu říkal na svou obhajobu před členy ÚV KSČ – naše usnesení jsou správná, ale lidi nám je neplní! V nedávno vysílaném pořadu na ČT nazvaném Co dokáže lež, říká jedna z jeho protagonistek na závěr, že problémem je, že ‚naším největším nepřítelem je veřejnost‘. Naštěstí to doplnila poznámkou, že to ‚zní strašně‘.“
Jako historik a pamětník mohu paní Langšádlovou ujistit, že se ve svých slovech zásadně mýlí. Lidé se v minulosti nenaučili přijímat slova a činy nekriticky. Naopak „uměli si to přebrat“ (výše citovaný Antonín Novotný by řekl „rozebrat se v tom“).
Kdyby mi nevěřila, doporučuji seznámit se s národním a nadnárodním fenoménem, který po léta představovalo Radio Jerevan. V jeho dikci má paní Lanšádlová vlastně pravdu, ale nejsou to „starší lidé,“ ale ti mladší, nemají v sobě „vzorce výuky z doby komunismu“ a nejsou ochotní věřit čemukoliv. I když to tvrdí poslanci a poslankyně Evropského parlamentu. Dokonce bych si dovolil říct, že takové „vzorce evropské ignorance“ je uráží, uvedl Zbořil.
Langšádlová chce prosadit také občanské vzdělávání, vzdělávání státních úředníků nebo policistů a vojáků v kritickém myšlení, aby byli odolnější proti manipulacím. „Situace v těchto institucích není dobrá – a není dobrá ve stejných institucích ani v jiných unijních státech. Pokusy je ovlivnit jsou velké,“ říká. Česko prý už má rozsáhlou dokumentaci ohledně hybridních hrozeb, ale doporučení v ní zřejmě nejsou plněna. Poslankyně TOP 09 chce zvláštní pozornost věnovat volbám. „Každý má právo svobodně volit, ale jsou tu zkušenosti ze zahraničí, z Německa, Španělska a dalších zemí, že volby se odehrály pod vlivem dezinformací a manipulací. Před tím musíme volby ochránit, abychom se rozhodovali co nejsvobodněji. Občané České republiky se musí rozhodovat sami, bez zásahů zvenčí,“ prohlásila kategoricky.
„To je zase jedna hloupost za hloupostí. Dokonce si myslím, že by se mohlo s tím ‚doškolováním‘ občanů ČR na nějaké večerní univerzitě začít hned u paní poslankyně. ‚Každý má právo volit, ale…‘ To jsou slova, kterými upravovala prasátka revoluční hesla v Orwellově Farmě zvířat. Doporučoval bych nejen paní poslankyni, ale i těm, kteří jí naslouchají, aby tuto knihu měla na svém seznamu povinné literatury v kurzech, ve kterých by se dozvěděla, jaké podivuhodné ‚vzorce výuky‘ má v hlavě právě ona a jak to léčit,“ podotýká Zbořil.
Europoslanec a bývalý předseda TOP 09 Jiří Pospíšil si na svém twitteru postěžoval na českou vládu. Sdílel článek z Deníku N, který psal o tom, že Evropská unie podepsala kontrakt s americkou farmaceutickou společností Gilead na lék Remdesivir. „Zatím zajistí zásoby pro asi 30 000 pacientů. K dispozici pro členy EU a Británii bude od srpna,“ psal Deník N. Evropská unie tedy dle Pospíšila nakupuje léky pro své občany v rámci boje s koronavirem. „V tu samou dobu zakládá vláda Andreje Babiše zbytečné rady a vymýšlí semafory, které nefungují,“ poznamenal Pospíšil.
„Nepamatuji si v poslední době případ, kdy by si pan poslanec Pospíšil nepostěžoval v Praze nebo v Bruselu na českou vládu. Snad jedině když komentoval požár v Muzeu Kampa, které má tak trochu na starosti, se o tom bavil s pražským primátorem. Jeho rozsah činností a vědomostí je ale téměř cimrmanovský. Od Alfonse Muchy ke koronaviru, od střetu zájmů Andreje Babiše po Istanbulskou smlouvu. Jen nevím, zda je dobře, že česká vláda léky nenakupuje nebo nakupuje. Snad by i rada pana poslance mohla být v tomto případě užitečná,“ podotýká Zbořil.
Poslankyně Tereza Hyťhová odešla z SPD. Mezi důvody svého konce v hnutí jmenuje údajnou podnikatelskou podstatu a pěstování ega „některých jedinců.“ „Politiku vnímám jako souboj hodnot a hájení názorů, nikoli jako způsob obživy nebo pěstování ega některých jedinců. I nadále zastávám své vlastenecké cítění a názory a v tomto směru budu pracovat pro naše občany, jako tomu bylo doposud,“ konstatovala Tereza Hyťhová. Předseda SPD Tomio Okamura ji vyzval ke složení mandátu. Její rozhodnutí vnímá jako „dezerci.“
„Taková rozhodnutí nejsou ve stranickém životě a v Poslanecké sněmovně ČR neobvyklá. Pravé příčiny se nedobereme, a tak nám nezbývá věřit, že jde, slovy pana senátora Vystrčila, ‚o hodnoty a nikoliv počítání grošů‘. Z tohoto aktu rozhodnutí, ale nikoliv rezignace na poslanecký mandát, můžeme jen usuzovat na to, že i v SPD, slovy TGM, se nejedná o spor idejí, ale že tam mají jiný názor na skutečnost, že politické strany jsou jen dvojího typu: strany slušných a strany neslušných lidí. Z hlediska výkladu Ústavy je pak vidět, že problém, zda v případě odchodu z jedné do druhé strany by se měl ztrácet nebo nabývat poslanecký mandát, není, a asi dlouho nebude vyřešen,“ podotýká Zbořil.
Tomio Okamura
„Chování účastníků demonstrace vůči ministru kultury moc slušné nebylo“
Na Staroměstském náměstí v Praze se v pondělí demonstrovalo „Za živou hudbu!“. Muzikanti na protestu dávali vládě najevo, že nesouhlasí s jejím postupem směrem ke konání kulturních akcí. Vystoupil i ministr kultury Lubomír Zaorálek a snažil se přítomným odpovědět na jejich dotazy. Jeho proslov však místo potlesku provázel hukot, nadávky a pískání. „Přátelé, já bych vám něco řekl. Dneska, nevím, jestli jste si všimli, ale v Číně a ve Vietnamu se vrací druhá vlna! V Izraeli jsou dva tisíce nakažených denně, ve Francii roste počet nakažených, stejně tak roste počet v Polsku! Tady v České republice jsme vrazili půl bilionu korun do toho, abychom ten nástup covidu zastavili,“ reagoval Zaorálek na hukot.
„Chování účastníků demonstrace vůči ministru kultury moc slušné nebylo. Ale alespoň pan ministr pochopil, s kým chce o něčem diskutovat a s kým to nejde. Nejen on, ale celé jeho MK, a možná i celá vláda, vidí, jak to v této branži chodí, a jakou váhu mohou nebo nemohou mít racionální argumenty,“ uvedl politolog.
Premiér Andrej Babiš si pochvaloval na twitteru, že se u odběrového místa v Nemocnici na Bulovce netvoří fronty. „V 7.40 jsem se zašel neohlášeně podívat na odběrné místo Nemocnice Na Bulovce. Oproti minulé sobotě, kdy mě doběla vytočila fotka dvouhodinové fronty, což byl důvod, proč jsem se přes víkend rozhodl zapojit Armádu ČR a zřídit Radu pro zdravotní rizika, je to podstatné zlepšení,“ uvedl Babiš na twitteru. Jenže následovala smršť komentářů, které řešily, že otevírací doba je od osmi hodin. Ozval se i Miroslav Kalousek, který poznamenal, že „nepotřebujeme premiéra, který chodí osobně kontrolovat odběrná místa.“ „Přišel jsem v 7.40, kdy už tam čekalo asi 10 lidí a pobíhalo asi 10 zdravotníků, otevřeli v 8.00, byl jsem tam do 8.15. Přišel jsem kontrolovat místo a systém odběrů, ne počet lidí. Nejsem idiot, jak si někteří myslí," vysvětlil později na twitteru Babiš.
„Panu ex-ministrovi Kalouskovi věnují PL až neuvěřitelnou pozornost. Debata o tom, jak kdo má před Bulovkou seřízené hodinky a dodržuje pracovní dobu, je při platech obou pánů až moc drahá. Jádrem Kalouskovi výpovědi je věta, že ‚nepotřebujeme premiéra‘. To je ovšem jen zbožné přání MK a někdo si může myslet něco zcela jiného. Když se nepovedlo Čapí hnízdo, udání do Bruselu, tak alespoň ta Bulovka,“ říká Zbořil.
Po takřka čtyřech letech se podařilo docílit propuštění českých občanů Miroslava Farkase a Markéty Všelichové z tureckého vězení. Oba Čechy do vlasti přepravil vládní speciál.
„Celé se to odehrávalo v režii tajných služeb, možná nejen dvou, a ty o svých aktivitách nerady mluví veřejně. A protože ani nevíme, zda vůbec oba mladí lidé s někým chtěli nebo nechtěli spolupracovat, budeme si asi muset počkat, až tato věc ztratí na významu a budou k dispozici nějaké další informace,“ komentuje Zbořil.
Farkas a Všelichová byli v Turecku odsouzeni za spolupráci s bojovníky kurdských milicí YPG, jež Turecko považuje za teroristickou organizaci.
„Já pamatuji dobu, kdy na území ČSSR pobývali mnozí bojovníci kurdských skupin odporu. Dokonce se tu ženili, měli děti a blízko měli nejen do míst bojů, ale třeba i do Spolkové republiky Německo. Někdy i někam dál. Dodnes nevím, co všechno dělali, kdy odjížděli nebo se vraceli. Co si z míst obývaných různými kurdskými kmeny a rodinami přiváželi a naopak tam vyváželi. Ani to se asi hned tak nedovíme. Tak jako nevíme nic o tom, co třeba dělají vyslanci takových organizací, jako je Člověk v tísni aj. Oba zadržení byli na místě v době, kdy tureckému prezidentovi a jeho režimu šlo doslova o život, a to se pak na životy pěšáků příliš nehledí,“ uzavírá dnešní Rozjezd Zdeněk Zbořil.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Daniela Černá
