Podívejme se hned na začátek na naši politickou scénu. Jak hodnotit zhruba půlrok vládnutí současné vlády? Přišla ta tolik avizovaná a slibovaná „Změna“?
Mají Babišovi odpůrci právo narušovat pokřiky či silnější formou jeho mítinky?Anketa
Když byli zástupci současné koalice v opozici, tak tvrdili, jak mají na všechno řešení a odborníky. Člověk jim to skoro věřil. Jenže dnes nedělají nic. Nic neřeší a premiér největší úsilí věnuje vysílání signálů. Máme tady rozjíždějící se ekonomickou krizi, jakou málokdo pamatuje, a představitelé koalice místo tlumení jejích dopadů na obyčejné lidi a předkládání nějakých řešení (kterých měli před volbami mnoho) radí lidem, že se musí uskromnit, méně jezdit, odepřít si dovolenou a připravit se na zimu, protože také možná nebude čím topit.
Zdražuje prakticky všechno, od energií, po pohonné hmoty, potraviny… Jak dlouho podle vás toto české domácnosti zvládnou a očekáváte v této souvislosti na podzim třeba i nějaké demonstrace, nepokoje v ulicích?
Velké problémy začaly v době, kdy vláda nezvládla pomoci lidem postiženým prasknutím spekulativního byznysu Bohemia energy a dalších dodavatelů energií. Mnoha domácnostem se několikanásobně zvýšily ceny energií. I když na celkovém obrazu ekonomiky to zatím je díky létu a utrácení středních vrstev, kterým by jinak obrovská inflace znehodnotila úspory, vidět málo, řada lidí už nemá, kam sáhnout. Padají do dluhů, následovat budou exekuce. To bude mít dopad i na hospodářství, kdy lidi omezí spotřebu, aby mohli pokrýt raketově rostoucí náklady na energie.
Vyjdou lidi do ulic? Ano, až se proberou z prvotního šoku. Zatím jsou situací tak zaskočeni, že spíše nevědí co dělat. Ta doba ale přijde. A až ten papiňák bouchne, tak se současná vláda, která si nic takového nepřipouští, bude velmi divit! Ve své bohorovnosti si totiž myslí, že občané jim pohádky o nutnosti nicnedělání, válečných podmínkách, konci žití nad poměry a podobně uvěří. Jenže za pohádky je neplatíme!
Už dávno měl být odvolán neschopný ministr Síkela, který situaci vůbec nezvládá, nebo profláknutý ministr vnitra Rakušan, který šéfuje vyšetřování korupčních kauz ve vlastní straně. Mimochodem všimli jste si, jak kauza Dozimetr vyšuměla? Přitom to je největší případ propojení mafie a politiky snad od dob legendárních býčích šíjí z ODS a jejich svérázného přístupu k evropským dotacím.
Pokud si současná vláda myslí, že lidé utáhnou brutální zdražení, kdy například rodina, která zaplatila za vytápění domu 40 tisíc, musí nově zaplatit 120 tisíc, a budou jen tak sledovat, jak premiér Fiala vysílá signály, zatímco mafiánští kamarádi jeho koaličních partnerů si užívají kokainové večírky, tak se, myslím, velmi přepočítá. Ty demonstrace přijdou. A já na nich nebudu chybět.
Fotogalerie: - Motoristé sobě ve věži
Ohledně zdražování energií padají různá vysvětlení – Putinova agrese, přeprodávání české elektřiny přes lipskou burzu, neschopnost vlády došlápnout si na ČEZ sektorovou daní, Green Deal… Jak to lidem srozumitelně vysvětlit?
Otázka zní jinak. Je úkolem vlády lidem zdražení vysvětlit, nebo se proti němu bránit? Podle mě to druhé. Vysvětlování má přijít až když obrana selže. My nechceme slyšet, že to a to nejde. Nechceme přihlížet tomu, jak vláda místo dolních deseti milionů chrání akcionáře ČEZu, kteří svou pravou totožnost skrývají za kyperskými firmami, nebo jak nemůže nic udělat s luxusním byznysem spekulantů s emisními povolenkami.
Krátce po začátku rusko-ukrajinské války to vypadalo, že Green Deal je mrtvý. Sázka na ruský plyn zeleným ideologům nevyšla, byli otřesení a zdálo se, že se svět začne opět řídit zdravým rozumem. Jenže oni se rychle oklepali a dnes už tlačí na pilu ještě víc. Přitvrdili ve snaze prosadit likvidaci tradičních zdrojů elektřiny nebo třeba nucenou elektromobilitu. Naprosto ignorují, že s výpadkem ruského plynu alternativa současných zdrojů energie (plynu, ropy, uhlí atd.) zkrátka neexistuje.
Zelené šílenství má v podobě burzovních spekulací s energiemi a emisními povolenkami, příspěvků na obnovitelné zdroje apod. významný vliv na ceny energií. Takže výmluvy na válku jsou do značné míry alibismus. Obchodování s energiemi přes burzu je obrovský problém. ČEZ by měl na burze prodávat pouze své přebytky. Nezapomínejme, že to byli čeští daňoví poplatníci, kdo postavil elektrárny. A minimálně státních záruk se ČEZ dožaduje i u chystané výstavby nových jaderných bloků.
Vy jste jako předseda představenstva Dopravního podniku měst Chomutova a Jirkova na svém FB porovnal, jak se zvedla cena elektrické energie od roku 2021. Můžete to prosím popsat i pro naše čtenáře?
Veřejné organizace musí při nákupech postupovat podle zákona o zadávání veřejných zakázek. Proto i chomutovský dopravní podnik již mnoho let nakupuje energie na burze. V roce 2021 jsme měli vysoutěženou cenu elektrické energie 1350 Kč/MWh, jenže dodavatel zkrachoval. Přitom to byl jeden z největších dodavatelů pro veřejné instituce a dopravní podniky. A tak jsme soutěžili dodavatele nového. To už ale cena byla 6500 Kč/MWh. Smlouva končí na konci roku.
Pro rok 2023 jsme opět vysoutěžili nového dodavatele, který nabídl nejnižší cenu – podržte se – 10 200 Kč/MWh. Což je zdražení o sedm set procent. V podstatě tragikomické pak je, že v soutěži na dodavatele stlačeného zemního plynu (CNG) se nám už čtyřikrát nikdo nepřihlásil. A to jsme umožnili nabídky až do dvanáctinásobku současné tržní ceny. Taková je i mezi dodavateli energií nejistota.
Psali jsme:
Vyjádřil jste se právě i k přeprodávání české elektřiny přes lipskou burzu. Je podle vás reálná možnost jak z toho ven? A existuje k tomu vůbec „chuť“?
Chuť u obyčejných lidí by jistě byla, u současné vlády ale ne. Ze současných cen energií čerpají bohaté dividendy mnohdy tajemní akcionáři z pochybných koutů světa. Ideálním řešením by bylo získat 100% podíl v ČEZu. Když bude ČEZ zase celý náš, můžeme po něm chtít, aby prodával našim občanům elektřinu za výhodnějších podmínek, které budou odrážet náklady, a ne vydělávat boháčům na nové a větší jachty a tryskáče. Způsobů, jak to provést, je několik a v Česku se v minulosti za přihlížení státu odehrálo hned několik obchodů s obřími firmami, které ukázaly, že když se chce, tak to jde. Jenže opět jsme u toho. To by vláda musela chtít.
A jak vnímáte naši současnou potravinovou soběstačnost? Měla by se zvýšit, nebo mají pravdu ti, kteří věří společnému evropskému trhu?
Potravinová soběstačnost je určitě věc, na kterou bychom se měli zaměřit. Není to ale tak jednoduché, jak se může zdát. U nás umíme vyrobit mnoho základních potravin, ale velkou část surovin vyvezeme a pak zpracované zase dovážíme. Je to tak například u mastných či mléčných produktů. Jako stát bychom se měli zaměřit na to, aby naši zemědělci a potravináři uměli lépe zpracovávat to, co u nás vypěstují a vyrobí. Určitě se v tomto umíme inspirovat u našich sousedů. Pak teprve se budeme moci posunout v potravinové soběstačnosti.
Stále častěji se mluví o hrozbě toho, že Rusko přestane dodávat na západ plyn. Mnozí lidé si tak oddechli, když se to po nedávné odstávce Nord Stream 1 nestalo. Na druhou stranu ale také někteří západní politici opakují, že je nutné „odstřihnout“ se od ruských „zdrojů“. Jak to tedy je?
No právě, jak to tedy je? Na jedné straně se evropští politici předhání v deklaracích, že nechceme plyn a ropu z Ruska, na druhé straně pro ruské suroviny nemáme alternativu, nebo je alternativa tak drahá, že řada domácností bude třít bídu s nouzí. O celkovém dopadu na hospodářství ani nemluvím, to zavání kolapsem. Zdražením energií se totiž zdražuje úplně všechno.
Jistě, není správné financovat Rusku útočnou válku, ale na druhé straně je třeba se ptát – jak dlouho dokážeme Ukrajině účinně pomáhat, když zničíme svoje vlastní hospodářství? Přitom by zřejmě stačilo jenom počkat. Samotné peníze Rusku budou k ničemu, pokud mu dojdou zbraně, které nemůže či nestíhá dost rychle vyrábět.
Německý kancléř Olaf Scholz řekl, že chce v EU zrušit právo veta členských států především v zahraniční politice. Co by to pro menší státy, a tedy i pro nás, znamenalo?
Naprostou ztrátu suverenity! Právo veta je jediná věc, která v EU pořád ještě budí zdání demokracie a zajišťuje jakous takous suverenitu menším státům. Většinovým rozhodováním by EU už naprosto ovládli Němci a Francouzi. Pro nás by ztratilo smysl v takové unii zůstávat. Následovat by mělo přinejmenším referendum o czexitu.
Hodí se ještě připomenout podobně šílené návrhy na reformu voleb do Evropského parlamentu, kdy existují tlaky na to, aby se už v roce 2024 volilo v jediném volebním obvodě. To by opět znamenalo, že EU ovládnou velké a lidnaté státy – o českých europoslancích bychom si pravděpodobně mohli nechat zdát.
Liberální europoslanec Verhofstadt po Fialově proslovu, kde zmínil i Václava Havla, našeho premiéra vyzval, aby Havla nejen citoval, ale i se tak choval. Právě v souvislosti se zmíněným zrušení práva veta. Podpořil by něco takového Havel?
Nevím, co mě pobuřovalo víc, jestli nebetyčná drzost celoživotního kariérního politika a předního zastánce myšlenky evropské federace Verhofstadta, se kterou si dovolil urážet premiéra členské země, nebo poníženost, s níž si Fiala nechal kálet na hlavu. Seděl jako káraný uličník ve škole a nezmohl se na reakci.
Co by podporoval Václav Havel, to si odhadovat netroufám. Dnes je však situace úplně jiná než za jeho života. A my se snahám o ztrátu suverenity musíme bránit. Bohužel chování premiéra Fialy místo naděje na obranu vyvolává leda tak strach ze servilního odkývání dalšího z mnoha bruselských šílených nápadů. Přiznám se, že by mě zajímal názor ústavních právníků, jestli je vůbec takové vzdání se suverenity v souladu s ústavou.
Europoslanec Verhofstadt argumentuje tím, že právě válka na Ukrajině ukázala, že není možné čekat tři měsíce, než EU bude díky právu veta schopna dojednat jednomyslnou shodu například na uvalení protiruských sankcí. Lze v tomto bodě třeba alespoň částečně souhlasit?
Europoslanec Verhofstadt se neštítí využít jakoukoli záminku k prosazení svého snu o sjednocené Evropě. Tím ale ještě víc ukazuje, jak je jednomyslné rozhodování potřeba k ochraně zájmů malých států. Myslíte, že kdyby nemusely, braly by velké státy nějaký ohled na naše potřeby?
Co je dle vašeho názoru nutné udělat proto, aby válka na Ukrajině co nejdříve skončila? A lze po Ukrajincích, kteří trpí, žádat územní či jiné ústupky?
My jako stát nemůžeme udělat nic, maximálně být prostředníkem v nějakých mírových rozhovorech. Každopádně bychom si měli ujasnit jedno. Krize na Ukrajině začala majdanem v roce 2013 a snahou Kyjeva vojensky potlačit povstání a separatistické snahy povstalců, kteří vyhlásili Doněckou a Luhanskou lidovou republiku. Tehdy západ spíše přihlížel. Až minské dohody uklidnily prudké boje, ale v podstatě vedly k zamrznutí konfliktu. Letos nakonec Ukrajinu v plném rozsahu napadlo Rusko, což západ donutilo k aktivnímu zapojení. Řada zemí včetně Česka však v této napůl zástupné válce západu proti Rusku hraje roli užitečných idiotů.
Jakákoli válka je špatná a nejhůř samozřejmě dopadá na civilní obyvatelstvo. Zejména ty, kteří nemají prostředky k opuštění válečné zóny. Oběti války jsou pak oběťmi šovinismu, touhy po moci, území a samozřejmě pohádkových zisků zbrojního průmyslu.
Podívejme se při poslední otázce ještě zpátky k nám. Na fb jste sdílel informaci, tedy nadpis nedávného textu na seznam.zpravy.cz, že „Chudoby se bojí každý, v Česku skutečně hrozí milionu dospělých“. Co na to říct?
Že musíme co nejdříve vyměnit tuto neschopnou vládu! Signál jí voliči můžou poslat zpátky hned v komunálních volbách za několik týdnů.
Psali jsme:
Redakci PL můžete podpořit i zakoupením předplatného. Předplatitelům nezobrazujeme reklamy.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: David Hora
