Dlouhodobě jste používal solární panely, připravoval jste výměnu napájení pecí z plynu na naftu. Přesto i vás jako podnikatele výkyvy v cenách energií dost zasáhly. Jak se vám daří teď reagovat na vývoj trhu?
Máme být kromě západních spojenců vděční za osvobození od nacismu i Rudé armádě?Anketa
Máme poznatky za měsíc duben. A teď budu mluvit jen o ceně v mé firmě. Rozdíl v nákupu energií milion korun oproti loňskému srpnu. Když vezmu loňský srpen versus letošní duben, za osm měsíců je rozdíl v ceně energií milion korun. To je pro moji firmu při velikosti obratu asi 20 milionů měsíčně docela mazec. Takhle to má ale většina firem v České republice. A jestliže náš ministr průmyslu dnes povídá, že se vše průmyslu dotklo maximálně ve dvaceti nebo třiceti procentech? Absolutní nesmysl. Většina firem se potkala s podobnými problémy jako my.
Ceny elektřiny klesají, ale nějak se to nepromítá do cen potravin, nebo ano? Co si myslíte vy?
V řadě firem se trend určitě promítá. Firmy si konečně mohou sáhnout na zisk nebo mají na rozvoj. Já jsem si řekl loni v květnu, že musím zdražit, do té doby jsem nezdražil ani o cent. Pak jsem cenu udržel celý rok, i když v září a v srpnu už byla situace panická. Neměli jsme šanci vůbec nic vydělat. Ano, mohl jsem zdražit, ale také bych se mohl stát nekonkurenceschopným.
Kolem se zdražil i život pro naše zaměstnance. Takto to platí ve většině firem. Zaměstnanci byli zasažení zdražením. Politici si to stále nechtějí přiznat, ale že jsme se dostali do fáze obrovské inflace, bylo způsobené jen krátkozrakostí lidí, kteří rozhodují, jestli poskytnou zásadní podporu na poli energetickém. Podpora byla mizerná a pomalá. Další firmy situaci řešily zdražováním produktů.
Cena energií má vliv absolutně na všechno. Zdraží se topení, svícení, doprava, výroba, pak my zdražíme produkt, vy přijdete do krámu jako konečný spotřebitel, musíte nakoupit jídlo a zaplatit i cenu topení v bytě. Logicky se vše promítne do požadavku zaměstnance na zaměstnavatele: Přidej mi na výplatě, nebo to nepřežiju. Koloběh je neskutečný a neukončitelný. Kolo se roztáčí a politické rozhodnutí není.
Nechci nikoho srážet, že blbě rozhodl. Je to dáno tím, že jsme mladá demokracie. Máme málo zkušeností. Do vedoucích orgánů se volí lidé politicky, nikoli odborně. Nechtěl bych žádné odvětví urazit, ale zdravotní sestřička nemůže schvalovat rozpočet. Jenže v Poslanecké sněmovně to tak je. V Poslanecké sněmovně sedí lidi, kteří rozpočet nikdy nedělali. Život je na začátku jen o číslech. Čísla nám umožňují vidět, jestli jsme úspěšní, nebo neúspěšní. Z toho se pak skládají další věci, jestli jsme na sebe hodní a jestli jsme k sobě ochotní. Když nebudu mít na živobytí, chleba, housky, zeleninu, kde bydlet, nebudu si moct doma zatopit? Asi to logicky vyústí v to, že na sebe moc hodní nebudeme.
Fotogalerie: - Koupání v krvi před ruskou ambasádou
Vím, že jste se dost bránil zdražování, chtěl jste si také udržet zaměstnance, lze takto vůbec obstát?
Před chvílí jsme měli poradu. Říkal jsem lidem, že se nám podařil husarský kousek. Za velkých obětí i managementu, rodiny se podařilo udržet ceny na úrovni ještě akceptovatelné pro spotřebitele. Určitě jste četla, že klesá prodej produktů. My to máme obráceně. My jsme vyrostli a osobně to vidím až na dvacet procent v objemu zájmu o naše produkty.
Vy jste už před čtyřmi nebo pěti lety oslovil všechny poslance z hospodářského výboru včetně vedení ČEZ, aby urychlili odkup akcií od drobných akcionářů a převedli veškeré aktivity ČEZ na stát. Proč plán tehdy nevyšel?
Podnikám třicet let a snažím se sledovat mezinárodní dění. Samozřejmě že jsem počítal s tím, že stav v Evropě je neutěšený. V žádném případě jsem nepočítal s válkou, ale počítal jsem s tím, že se jednotlivé státy budou navzájem vydírat. Třeba tím, že budou k nám do Česka posílat levnější zboží. Chtěl jsem se bránit, abychom nedošli k tomu, že nebudeme mít práci nebo budeme mít drahé produkty. Samozřejmě důležitá je potravinová a energetická bezpečnost. V momentě, kdy si stát bude moct rozhodnout, za jakou cenu prodá kilowatthodinu podnikateli nebo občanovi, vytvoří se nějaké podvědomí, chuť pracovat, žít, investovat. Co způsobuje nestabilní trh, vidíme. Nejlepší by bylo pro stát, pokud by vlastnil energetické možnosti a byl schopen ovlivňovat cenu pro koncového zákazníka. V době, kdy se daří, můžeme prodávat dráž a ušetřit na horší období. V momentě, kdy se podnikatelům nedaří, bylo by možné cenu snížit, aby se všem dobře žilo a získali jsme konkurenční výhodu ve srovnání s ostatními státy.
Něco podobného se děje po stránce potravinové bezpečnosti. Dostali jsme se do situace, že dovážíme maso z druhého konce světa. Ani na té druhé straně světa nejsou schopní vyrobit kilo masa třeba pod pětatřicet korun, přesto se sem dováží za pětadvacet. Je to díky štědrým dotacím těch, kteří si uvědomili, že je potřeba zachovat práci na venkově, a to je klíč k úspěchu. V České republice uměle dotujeme služby na vesnicích, než abychom šli druhou stranou a zajistili na vesnicích přirozenou práci, což je zemědělská produkce. V momentě, kdy budu mít na venkově práci, logicky tam budu chtít bydlet, budu chtít, aby tam fungovalo zdravotní středisko, škola a určitě nebudu chodit do kavárny nebo do hospody do města, když ji budu mít na vesnici. Tohle si uvědomili v zahraničí a díky tomu podpoří produkt např. ve Španělsku atp., aby se vyplatilo lidi na vesnici zaměstnávat. To jsou věci, které spolu souvisejí. Dnes máme v každé vesnici starostu místo toho, abychom se vrhli na správu, která existovala dříve. Teď mě úplně neberte za slovo… Dřív existovalo, že jedno menší město spravovalo další čtyři vesnice, okres pomáhal menším městům, kraj jednotlivým částem, které se věnovaly chodu. Teď na každé vesnici řeší starosta to samé, to znamená dotace. Přitom by bylo možné vše efektivněji spravovat. Ale to jsem už dost odbočil…
Proč si myslíte, že už před lety nebyla politická vůle změnit fungování v ČEZ?
Musíme si uvědomit, kdo politikům pomáhá, aby se politické strany udržely v popředí zájmu. Když se podíváme dnes na ČEZ, jsou tam odborníci, kteří vědí, co dělat, a jistě by ještě lépe uměli spravovat firmu, ale narážejí na politická rozhodnutí. Za dlouhá léta se vypěstovalo povědomí, že ČEZ přispívá na tohle a na tohle… V okamžiku, kdy ČEZ nedělá jen vlastní obchod, tak se v množství úkonů, které dělá ve prospěch blaha Česka, ztrácí hromada peněz. Je to takto podobné i s reklamou, kterou zadává stát. Vždycky s vyšším a vyšším počtem operací, které nejsou zkontrolovatelné, dochází k manipulovatelnosti politických rozhodnutí.
Psali jsme:
Když už hovoříte o reklamě. Řada lidí byla ohromena příspěvkem ministra zemědělství Zdeňka Nekuly, ve kterém všechny láká na nákup zlevněné mouky do řetězce Lidl. Člen vlády v roli dealera jednoho zahraničního supermarketového řetězce je podle mnohých novým dnem Fialova kabinetu a děkují mu, že mouka v akci bude za 12,90 Kč. Co si o tom myslet?
Přiznám se, že tuhle kauzu neznám. Ale rozhodně si myslím, že provázanost mezi byznysem a politikou je obrovská. Já mám rád pana prezidenta Svazu obchodu a cestovního ruchu Tomáše Prouzu jako velice schopného člověka. Kdyby se jeho potenciál využil trošku někde jinde, naší republice by to obrovsky pomohlo. Ale když slouží marketům… Problém je, že vlastnictví největších obchodních řetězců je zahraniční, tak zahraniční řetězce přece nejdou do naší republiky prodělat. Obchod je obrovsky složitá záležitost. Proto, aby se v něm vydělalo, je potřeba mít vlastnickou strukturu i do výroby, jinak nemáte šanci moc v obchodě vydělat. Dělám výrobu i obchod a vidím dnes a denně, kolik stojí prodat jakýkoli produkt a jak je to obtížné. Firmy mají zainteresovanost třeba v zemědělských firmách jinde po světě. Logicky budou chtít prodávat své zboží.
Když jsem byl ještě v Poslanecké sněmovně, bylo na denním pořádku, že volali zemědělci, kteří říkali, že prodávají máslo za 25 a v marketech se prodává za 29. Nebyli jsme schopní to vyřešit, protože nemůžete říct řetězci: Nakup od českých dodavatelů za 25. Logicky, když chci prosperovat, mám vazby na výroby a budu upřednostňovat firmy, kde vazby mám. Také nebudu ve svých prodejnách prodávat pečivo jiného pekaře, i kdyby bylo lepší. Ne, budu prodávat vlastní, protože takto jsem si to vytvořil.
Ministr Nekula vyzval lidi také, aby kupovali pouze ve slevách. Není jediným, koho proslavily rady, aby lidé drahotu řešili kreativně. Ekonomický poradce premiéra Fialy Štěpán Křeček zase doporučoval, aby si lidé jezdili nakoupit do Polska, kde je stále výrazně levněji. Co k tomu říci?
Nemuseli jsme v tomto stavu být, kdyby před čtyřmi lety prošel připravovaný zákon Ministerstva zemědělství, který se nám podařilo dát dohromady a shodly se na tom napříč politické strany. Bohužel pak do toho hodily vidle. Díky obrovské mediální kampani obchodních domů. Kdyby šedesát procent výrobků v obchodních domech muselo být z Česka, nestalo by se to. Za mého působení v Poslanecké sněmovně bylo běžnou praxí, že zemědělci nabídli mrkev za velmi nízkou cenu, oni řekli ne, to je drahé, vezmeme si ji z Nizozemska, a pak ji prodali za daleko vyšší cenu. V okamžiku, dokud se nevytvoří jasně daná pravidla pro vnitřní trh a nebude se na prvním místě zohledňovat potravinová bezpečnost, pak může za pár let dojít k jedné věci: Chcete mít v Česku vepřové maso? Tak buď budete plnit kritéria, která si určíme, nebo bude maso dvakrát tak drahé, protože u nás žádná výroba nebude. A toto můžeme vztáhnout na jakýkoli produkt, který se bude do České republiky dovážet. Základní věci, jako jsou energie a potraviny, bychom měli mít pod kontrolou. Vzduch nám naštěstí nikdo vzít nemůže.
Kromě pekařství máte kuchyně a všechny v září zaznamenaly pokles obratu, protože lidi se začali stravovat levněji. To jste říkal v minulém rozhovoru. Jaký je trend? Máte jídelnu v Mladé Boleslavi i v centru Liberce… Stále si dají zákazníci místo teplého oběda raději rohlík nebo zákusek?
Nám se podařilo trend v našich podnicích částečně zastavit. Máme zlepšené tržby, co se týká pekařství a cukrářství. Pomalu jdou nahoru i jídelny. Zase je to každodenní prací jak s kvalitou, tak s cenou. Přestože máme z jídelen méně peněz. Každopádně trend obecně pokračuje. Méně lidí kupuje hotové obědy, více se kupuje pečivo. Jestliže musím více zaplatit za nájem, elektriku, plyn? Vidíme, jak se chovají energetické firmy v době, kdy by mohly prodávat lacino. De facto v celém státě mohla být energie lacinější, stát to mohl vyžadovat. Bohužel…
Předpokládá se, že nová úprava DPH by měla zachovat pouze dvě sazby, přičemž potraviny by byly v té nižší, která by měla mít 12 procent. Zase vodné a stočné má být v sazbě vyšší. Ale jsou to samozřejmě jen informace z médií. Oficiální čísla od kabinetu ještě nemáme. Přesto, co plánované změny mohou způsobit?
Já se daňovou politikou a změnou daňového systému zabývám už hrozně dlouho a mám představu, jak bychom se mohli pohnout. V celém světě platí, že vzniká problém daňových nesrovnalostí. Čím větší DPH na cokoli, tím jednodušší… jak bych to řekl slušně? Okrádání státu. Jestliže na nějaký produkt dám 21 procent DPH, určitě se dotyčnému vyplatí, když si najde berličku, jak to obejít a zatajit. Získává nejen to, že nepřiznává, že něco vyrobil, ale nepřizná i to, že něco inkasoval. Celých 21 procent mu zůstane.
Řeknu jednotlivý příklad. Dřív bylo běžné, že maso bylo v pětiprocentní dani a hotové jídlo v jednadvacetiprocentní dani. Co vykukové dělali? Normálně prodávali produkty dál, ale oficiálně si pořídili ke svým jídelnám nebo restauracím jatka, prodej masa. Prodávali pak maso „jako“ přes okénko zákazníkům. Pak neodevzdávali jednadvacet procent za jídlo, ale jen pět procent, zbytek jim šel do kapsy.
Podobná je situace na trhu práce. Třicet čtyři procent musí zaměstnavatel odevzdat za zaměstnance, pak je další daň za sociální a zdravotní, což dělá nějakých dalších dvacet a více procent. Co se vyplatí jakékoli firmě, která zaměstnává lidi? Zaměstnat je na tzv. schwarz. To znamená: Ty jsi podnikatel, který mi poskytuje službu, a v tom případě za tebe neodvádím sociální a zdravotní. Nebo druhá varianta. Část zaplatím oficiálně, zbytek ti dám načerno, na ruku. Hromada i velkých firem přešla na tuto hru. Stát přichází o obrovské množství peněz právě za sociální a zdravotní pojištění zaměstnanců. Jinak zdravotní a sociální pojištění zaměstnanců a odvody zaměstnavatele do státní kasy dělají největší příjmovou položku do státního rozpočtu. Pokud si chceme ve státě pomoci jednoduchými věcmi, naše největší starost by měla být ta, zapojit co nejvíce lidí do práce, kteří budou platit sociální a zdravotní, a tím přispívat na to, že stát bude v dobré kondici. Stále méně se nám to daří. Stále méně lidí je ochotno pracovat oficiálně. Vemte si jen milion lidí v exekuci a insolvenci, kteří nechtějí, aby bylo vidět na to, kolik mají příjmů. Tito lidi si chodí pro finanční potřeby logicky na černý trh práce. Díky tomu, že existuje, nejsme schopní se ho zbavit, těmto lidem neumožníme, aby si vydělali normální cestou, aniž bychom jim všechno sebrali, tak stát přichází měsíčně na jednom člověku minimálně o deset tisíc. Minimálně. Ti lidé nejenže čerpají další prostředky od státu na pomoc v nouzi, navíc zaměstnávají armádu úředníků. Stát by si mohl ročně přijít navíc na 120 mld. Hezké, že?
Opět, je to něco podobného jako s důchodovou reformou. Nikdo z lidí neví, kolik se za ně odvádí z kasy, když jdou na pracák nebo zbytečně k doktorovi. Zbytečně si hromada lidí udělá půlroční prázdniny, i kdyby práci rychle sehnali. Je tu opět hromada doktorů a úředníků, kteří se o ně musejí starat. Kdybychom to udělali jednoduchou formou, aby každý měl jasnou představu, kolik do státního systému odevzdá, kolik vybere a na druhé straně kolik mu zůstane, pak by se o sebe staral jinak. Pak bychom nepotřebovali obrovskou armádu lidí, kteří pečují o nepoctivé nebo občas zneužívající, a ušetřili bychom obrovské prostředky. Pak bychom nemuseli přemýšlet o tom, jestli nepůjdeme třeba do důchodu v jedenaosmdesáti letech.
Jiří Bláha, podnikatel, bývalý poslanec. Foto: archiv J. Bláha
Nedávno jsem byl na jedné komisi pro snižování administrativní zátěže. Měl jsem dotaz na to, proč se musí platit solární daň z výroby elektřiny ze solárních panelů? Když je elektrárna, která má víc než 31 kilowatthodin, musí se stát okamžitě plátcem daně z výroby elektřiny. Ale ta daň bude dělat v tomto případě maximálně 800 korun. Jenže ten člověk se musí zaevidovat na celní správě, musí vyplňovat měsíční a roční hlášení, musí ho někdo evidovat a kontrolovat. Říkám, proč to neuděláte jednoduše? Proč mi neřeknete: Když budeš mít elektrárnu, co má 31 kilowatthodin, budeš platit 800 Kč ročně a čau! Jak bychom se mohli mít v naší republice dobře…
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Daniela Černá
F.L.Hek
