Znal jste Jiřího Krampola dlouhá léta. Jak dlouho jste spolupracovali? Kolem 40 let?

Spolupráce trvala přes 30 let, ale znali jsme se kolem 40 let. 

Za tu dobu jste se nepochybně znali velmi dobře, byli jste si blízcí. Co se vám do budoucna vždy vybaví, když si na něho vzpomenete?

V prvé řadě na něj vzpomínám stále a pořád, protože s ním mám strašnou spoustu fotografických nebo vůbec obrazových materiálů. Za celou tu dobu jsem ho intenzivně fotografoval. Také jsem s ním vydal pět knížek, kde jde zpravidla o knihy plné fotografií a povídek či textů, které jsme společně psali. Naše spolupráce byla velice plodná. Nemluvě o pořadu Nikdo není dokonalý, na kterém jsem spolupracoval jako Jirkův asistent či poradce. Společně jsme vybírali hosty do tohoto pořadu a sestavovali otázky pro veřejnost. Byla to úžasná, kreativní a zábavná práce. 

Jiří Krampol hrál v bezpočtu filmů a seriálů. Jaký je podle vašeho mínění jeho odkaz? 

Jirka vytvořil strašnou spoustu filmových rolí a hrál i v některých divadelních představeních, i když říkal, že divadlo nemá příliš rád, že má raději zábavné pořady a dělat zábavu formou talk show a přímým kontaktem s publikem, kdy se on může lidí ptát a lidé se mohou ptát jeho. I proto tak dlouho vydržely pořady Nikdo není dokonalý. Zpočátku byl i sám moderátorem, který kladl otázky na ulicích a byla to strašná legrace. Lidé ho zahlédli a už prchali, protože tušili, že tam bude nějaká otázková zrada. Něco ve stylu: Za jaké hokejové mužstvo hrál Vladimir Iljič Lenin? Odpověď zněla: New York Ranger? Takových špeků bylo mnoho. 

Před časem se mě Jirka ptal, jestli vím, kdo je Karel Gott. Povídám, že to samozřejmě vím. On že to určitě nevím a dodává: Karel Gott je pták, který létá s hejnem slavíků nad Bertramkou. Takové krásné hlášky měl. Je jich strašná spousta a jde o věci, které lidi baví. Je to upřímný lidský humor, který se vypráví všude po hospodách, na párty a každý na to vzpomíná. 

Měl neuvěřitelnou paměť, byl velice sečtělý člověk a měl smysl k tomu bavit lidi za každých okolností a kdekoliv. Když jsme třeba jezdili po domovech seniorů, tak musím říci, že pobavit tyto lidi je nejtěžší disciplína. Jirka to ale zvládal naprosto bravurně a většinou, když v těch seniorských klubech bylo narváno k prasknutí, si lidi získal laskavým a příjemným humorem, kterému lidé rozuměli. Žádné kecy okolo. Jirka to uměl podat a lidi to ohromně bavilo. 

Miloš Schmiedberger, Jiří Krampol a Karel Gott. Foto: Archiv M. Schmiedbergera

Když mluvíte o jeho humoru a umění bavit lidi, vybavila se mi slova Miloše Zemana, která napsal v rámci své kondolence: „Jiří Krampol rozdával úsměvy a radost mnohá desetiletí, nikomu neublížil a každému prospěl,“ uvedl bývalý prezident.

Ano, přesně takový byl. Nevím o nikom, kdo by ho neměl rád. Neměl žádné nepřátele. A už vůbec nevím o nikom, komu by snad, byť jen slovně, ublížil. Byl trošku chvilkami cholerický, ale tohle si ukládal v sobě. Na veřejnosti to nikdy neventiloval. Byl v pravém slova smyslu miláček národa. Kamkoli vstoupil, tam ho lidé měli rádi a povídali si s ním. Klidně to bylo ve čtyřce v hospodě na Kladně. Okamžitě se tam s lidmi spřátelil. Nad nikoho se nepovyšoval a rozdával humor a zábavu na všechny strany, ať už v jeho publiku byl kdokoli.

Mnozí umělci, kteří se veřejně angažují i mimo svou profesi, mívají občas pocit, že jsou něco víc a mají tendenci běžné lidi poučovat, vychovávat… Jiří Krampol byl přesným opakem, je to tak? Přestože se klidně občas k nějakému politickému tématu vyjádřil, i když za to sklízel mnohdy nepěkné reakce.

Jirka byl těžce apolitický člověk. Vždycky říkal, že politice nerozumí a kvůli tomu se rozešel se Slávkem Šimkem, protože ten chtěl dělat politickou satiru a Jirka říkal, že to dělat nechce, protože tomu nerozumí. Proto začal pan Šimek spolupracovat s vynikající paní Bubílkovou, která je úžasná ve všech směrech i v tom, že politickou satiru umí dobře prodat. Kdežto Jirka tohle vždy odmítal. Byl naprosto zásadový.

Svého času jsme se seznámili s panem Jiřím Paroubkem, který se poté stal předsedou vlády. Vymysleli jsme pořad Premiéry s premiérem a vzali jsme takto pana předsedu vlády do zábavného pořadu. Nebyl to politický pořad. Zpovídali jsme ho humorným způsobem, o tom to bylo. Chtěli jsme také od něj, aby sám vyprávěl vtipy a bavil publikum. Vystupovali tam s námi špičkové elity a celá řada osobností a nikdo proti tomu nic neměl.

Ten samý případ byl s panem exprezidentem Zemanem, kterého jsme pozvali do pořadu Nikdo není dokonalý. Vystoupil tam ještě s panem Valtrem Komárkem a bylo to v době, kdy nebyl nijak medializovaný a odpočíval na Vysočině. Lidé je vítali potleskem vestoje. Fóry, které v tomto pořadu od pánů Zemana i Komárka padaly, byly neuvěřitelné. Byl to jeden z nejlepších dílů, které Jirka s nějakým politikem udělal. Vždycky zůstal těmto lidem věrný, i když do něho šili ze všech stran. Schytávali jsme to příšerně, ale Jirka v tom byl neochvějný a jeho postoj naprosto tvrdý. Nikdy se potom později k nikomu jinému nepřiklonil, ani k žádné jiné straně, což mnozí umělci dělají s velkou radostí. Jirka řekl, že naše přátelství s pány Paroubkem a Zemanem jsou neotřesitelná. Byl velmi zásadový a svědčí to také o jeho charakteru. Byl jedním z mála lidí, jehož slovo naprosto a za všech okolností platilo. Jirka byl jedním z největších gentlemanů českého showbyznysu.

Foto: Archiv M. Schmiedbergera

Byl odvážný? To, co popisujete, svědčí o tom, že odvaha patřila k jeho vlastnostem. Čelil osobním útokům právě třeba za přátelství s Milošem Zemanem i za některé vyslovené názory, přesto nikdy neuhnul.

Útoky na svou osobu si Jirka nikdy nebral k srdci, byl splachovací. Nepřipouštěl si to, vždycky to hodil za hlavu a přešel s ledovým klidem. Žádné mediální či bulvární zprávy ho nikdy nerozhodily. Každý člověk má citlivou duši. I když jde o velké hráče, kteří hrají tvrdý poker, stejně v srdci a duši určitý cit mají. Je-li člověk vystaven obrovským tlakům v politice či vrcholovém showbyznysu, musí být připraven na všechno. Láďa Štaidl vždycky říkal: Miloši, vykašli se na všechno, tohle je showbyznys a jednou jsi nahoře, jednou jsi dole. Na to musí být člověk připraven a nesmí se nechat strhnout někam do propasti. Jirka Krampol s radostí říkával, že nás do Macochy nehodí. Musí se umět obrnit a žít i s útoky na sebe, patří to k profesi.

Mluvili jsme o různých útocích, které si pan Krampol nikdy nebral osobně. Ty ale přišly i po jeho smrti. Různé vzkazy, že jeho hodnoty nepatřily do dnešního světa, že to byl Zemanův kamarádíček apod. Jak jste to bral?

Tohle je také součást dění, které se odehrává v showbyznysu. Historie jde vpřed, herci se rodí, vyvíjejí se a stárnou. Po nich přicházejí jiní a další. Otázka zní, po kterých zůstanou nějaké hodnoty. Když se otočíme zpátky a podíváme se na herce, jako byli pánové Pivec, Höger či Kemr a mnozí další, nebo slavná éra divadla Semafor, kde Jirka exceloval s Miloslavem Šimkem a rozdávali humor na všechny strany, tak toto všechno do dnešního dne lidi v televizích baví. Když se pustí Holky z porcelánu nebo jiné starší filmy a seriály, proč se na to tedy lidé dívají, pokud jde o pozůstatky nějaké staré generace, jak někdo tvrdí? Humor a osobnosti, které ho uměly rozdávat, budou žít v myslích lidí léta a léta, přestože už tu s námi nejsou.

Podívejte třeba na film Kameňák. Když vyšel první, kdekdo si ťukal na čelo a smál se, co to je hrůzu, ale dneska to má při repríze v televizi jednu z největších sledovaností. Větší než současné nové zábavné pořady. Tak v čem to asi je? Odsuzovat někoho je nesmyslné. Spisovatelé, malíři i herci svým věkem a dobou stárnou k naprosté genialitě, a tak to je.

Někde jsem četl, že pan Krampol měl před časem obdržet vysoké francouzské státní vyznamenání, ale nakonec z toho sešlo, protože se někde vyjádřil kriticky k podpoře Ukrajiny, která je dle mnohých přehnaná. Jak to bylo? Máte o tom informace?

Snažil jsem se tomu pomoci a angažoval se v tom, protože jsem byl přesvědčen, že by si to Jirka za spolupráci na filmech s panem Belmondem určitě zasloužil. Jednali jsme také o tom, že bychom se v Paříži s panem Belmondem sešli, což se už bohužel nepodařilo vzhledem k tomu, že se jeho zdravotní stav prudce zhoršil a jeho syn, se kterým jsme se viděli v Praze, nám řekl, že to už kvůli zdravotnímu stavu není možné a pan Belmondo už nikoho nemůže přijmout.

A co se týče toho vyznamenání? 

Jirka v nějakém rozhovoru řekl, že ho strašně rozčiluje, když na vládních budovách, na Národním muzeu a všude vlají ukrajinské vlajky. Myslel si, že to pro náš stát je nedůstojné, protože jsme Česká republika a na první místě by na budovách měly být vlajky české a když vidí všude ukrajinské vlajky a někde už ani ne ty české, zdá se mu to jako přehnaná propagace. Strhla se naprostá katastrofa, ale přece to nebylo nic, co by se někoho mohlo dotknout. Pobývám často v Paříži, kde mám rodinu a tam jsem nikde na vládních budovách ukrajinské vlajky neviděl. V Římě totéž. A my jsme takoví, že ty ukrajinské prapory jsou všude. Válku hluboce odsuzuji, nesouhlasím s ní a strašně mě to mrzí. Jirku také mrzelo to zabíjení nevinných lidí, kteří se mlátí mezi sebou jen proto, že se někdo není schopen mezi sebou dohodnout a obyčejní lidé to odnášejí. S tímhle Jirka hluboce nesouhlasil. Ale také nesouhlasil s tím, že by v Čechách měly všude vlát ukrajinské vlajky. 

Jak to nakonec dopadlo s vyznamenáním a nedostal ho kvůli tomuto, to nevím. Probíhá to na jiných úrovních, řeší to francouzská ambasáda, jejich vláda, české velvyslanectví v Paříži a jak to skončilo, na to neumím odpovědět.

Psali jsme:

Nejen Krampol. I do slavného Trumpova fanouška po smrti kopali

Hodnoty naší doby. Zbořil pomstil Jiřího Krampola

Rudé právo, rok 1952. Smrt Jiřího Krampola rozvířila zlo

Jiří Krampol: Když vyleze Trump, vyleze prezident. A srovnal s českými