Jste radním Českého rozhlasu, nicméně v politice rezonuje i téma České televize. Co je dobrého a špatného na České televizi? Jak vidíte kontroverzní téma jejího zpravodajství a publicistiky?
Roman Janoušek se přibelhal do vězení. Myslíte, že je na tom zdravotně opravdu tak zle?Anketa
Přesto všechno se Česká televize, konkrétně její zpravodajství a publicistika, ukazuje jako jeden z největších boláků naší demokracie. Jedná se o veřejnoprávní médium, ale od doby televizní revoluce před dvaceti lety si ji zprivatizovala jedna zájmová skupina, která k sobě nepustí nikoho mimo svůj neoficiální mediální kartel, postavený na půdorysu nakladatelství Economia (Respekt), Deník N a Seznam Zprávy. Poslední dvě zmíněná média nahradila dřívější pozici Mladé Fronty, která se po jejím zakoupení Andrejem Babišem stala rovněž ne zcela žádoucí. Zpravodajství jede pořád jak kafemlejnek svou liberální agendu, zamlčuje a manipuluje skutečnosti. O agresivní publicistice pod taktovkou Marka Wollnera a Nory Fridrichové nemá cenu ani mluvit, natož pak o jednom z nejodpornějších pořadů, který se kdy na obrazovce ČT objevil, tedy Newsroomu, který nás má asi proškolit v tom, kdo má pravdu. Václav Moravec je pak zašlá hvězda, která si nikdy nepřipustí, že nejlepší časy TOP 09 jsou už dávno minulostí. Prostor jiným však nedá. Vzpomeňte si na jeho uraženost, když nemohl moderovat prezidentskou debatu mezi Jiřím Drahošem a Milošem Zemanem.
Veřejnoprávní média potřebují notnou dávku rekonstrukce. Změnit konstrukci jejich financování a zároveň posílit i jejich kontrolu. Současné mediální rady jsou bezzubé, z Rady ČT si ředitel Petr Dvořák dělá vyloženě dobrý den.
Prací poslance je především navrhovat zákony. Jaký legislativní návrh míníte v případě zvolení navrhnout a prosadit?
Chci se zaměřit na veřejnoprávní média a kulturu. Protože sám mám doma dvě děti předškolního věku, pak bych měl speciální zájem na přijetí zákona, obdobně jako v Maďarsku, o zákazu propagace LGBT ideologie ve vzdělávacích zařízeních a navíc i ve veřejnoprávních médiích. Skutečně si nepřeji, aby byly moje děti jakkoliv informovány například o medikamentech na oddálení puberty. To totiž dopadne podobně, jako ve filmu Obecná škola, kdy ředitel prostřednictvím rozhlasu varuje žáky, aby v mrazech neolizovali kovové předměty. Film známe, tak víme, že tím akorát dal dětem nápad k vyzkoušení. Podobně to bude s jakoukoliv LGBT tezí, o které se děti dozvědí. Budou ji chtít vyzkoušet.
Jiná věc pak je LGBT propaganda ve veřejnoprávních médiích. Od doby nováckého televizního pořadu Tabu jsme skutečně ušli mílovou cestu. Nevím, jestli jste si někdy poslechl vysílání Českého rozhlasu, stanice Wave. Mnohé z tam prezentovaného je už skutečně rovnou za hranou nechutnosti. Proč musím z vln veřejnoprávního rádia poslouchat o sexuálních úchylkách některých dvojic, nebo třeba i pětic, podle toho jak se zrovna kdo cítí, proč nám tam moderátorka vykládá, co dělá se svou menstruační krví? To už není o otevírání tabu, to je o vytahování nechutností. Ať si to vysílají na svém rádiu, založit si vlastní vysílačku dnes není žádný problém. Ale ať tím neobtěžují koncesionáře.
SPD vede značně vyhrocenou rétoriku vůči neziskovému sektoru, Tomio Okamura operuje s termínem „politické neziskovky”. Sdílíte takto vypjatý postoj?
Inspirace by měla pocházet z USA. Měli bychom začít regulovat neziskovky, především pak tzv. politické neziskovky. Není třeba omezovat jejich činnost, jen je přimět, aby šly ven s pravdou, odkud čerpají peníze. Měly by to mít povinně uvedeno na svých webových stránkách, i na materiálech, které distribuují. Ve veřejnoprávních médiích je pak nutné uvádět jejich pravou afiliaci, tedy v duchu „koho chleba jíš, toho píseň zpívej”, s podmínkou, že nám řekneš, kdo tím chlebodárcem je. Podobně, jako dnes veřejnoprávní média ohlašují ministry nominované za hnutí ANO, tak by měla ohlašovat i zástupce neziskové společnosti, většinově financované například z grantu Open Society Fund, Evropského parlamentu, či americké nebo ruské ambasády a tak dále. Hned bychom věděli, odkud vítr vane, cui bono.
Církevní představitelé se k Vaší kandidatuře staví různě. Tu škálu bychom mohli vyjádřit na stupnici mezi páterem Halíkem a kardinálem Dukou. Jako kdyby kardinál i Halík nabízeli každý jiný přístup k náboženství. Co je za tímto vztahem?
On je to vlastně příběh o pýše, povýšeném elitářství a pocitu nadřazenosti. Tomáš Halík, když už jednou za čas vyjede na venkov, tak se diví, že tam žijí normální lidé, že se tam nesetkal s blbci, udiveně se ptá „kde jsou ti blbci?” To o jeho přístupu ke společnosti svědčí dostatečně.
Kardinál Duka oproti tomu pracoval za komunismu dvacet let v dělnických profesích, byl nežádoucí osobou a hodně lidí se mu na ulici vyhýbalo. Proto běžným lidem rozumí, nemá problém se s nimi solidarizovat. Ví, že lidé lepší nebudou, ale to pro něj není důvodem, aby jimi okázale pohrdal. Lepší katolíci, v čele s Tomášem Halíkem, pak mluví o jeho hnědnutí, o nadbíhání „patologické sedlině společnosti” (http://halik.cz/cs/tvorba/clanky-eseje/clanek/480/). Přitom nepochopili, že posláním pastýře je jít nikoliv tam, kde mě mají rádi a obdivují, ale na periferii plnou strastí, jak kněze nakonec vyzývá i papež František. Halík by si proto měl střihnout nějakou delší stáž nikoliv na další prestižní zahraniční univerzitě, ale v nějaké odlehlé lokalitě, třeba na Šluknovsku. Lidsky by ho to mimořádně pozdvihlo. Možná by pak lépe porozuměl starostem a obavám běžných lidí a přestal by v případě SPD vymýšlet nesmyslné konstrukce o patologických sedlinách a homosexuálních spiknutích.
Asi se nevyhneme „supertrendu”, který prosazuje EU, tedy zelené politice. Likvidace aut na spalovací motory, snižování emisí i za ceny vyšších nákladů na život, možná i za cenu nižší životní úrovně. Kde v tomto směru stojíte vy? Kde vidíte rozumný ekologický přístup k životu?
Je to hezká myšlenka, která ale strašně ublíží českému venkovu. Pokud jste zodpovědný městský liberál, pak cestujete hromadnou městskou dopravou, máte k dispozici elektro carsharing a síť nejrůznějších služeb. Podívejte se ale na venkov. Tam vám žádný Rohlík nákup nezaveze, carsharingové nebo taxi služby tam také nefungují. A autobus jede jen několikrát denně, navíc zajíždí do každých kotěhůlek. Platová rovina venkovanů je také někde úplně jinde, než v prosklené kanceláři. Lidé na venkově jednoduše na elektromobil nedosáhnou, a jsou vděční za ojetou dieslovou octavii, se kterou najedou několik nižších desítek tisíc kilometrů ročně, ale je pro ně dostupná a slouží.
Dovolte mi ilustraci jedním příběhem. Měli jsme tu kdysi jednoho mladého, zeleného revolucionáře, který měl pocit, že lidé se obejdou i bez mrazničky a rychlovarné konvice. Jakmile se ale odstěhoval na venkov, tak pochopil, že bez automobilu to tam nejde. Je to nejenom pracovní stroj na odvoz všeho, co je potřeba, ale i způsob mobility, který na venkově prostě veřejnou dopravou nahradit nelze. A možná si tam také uvědomil, že uhlíková stopa venkovského stréca, který tento termín nejspíš ani nebude znát, je daleko nižší, než ta u městských yupiies, kteří o ní tak možná hezky mluví, ale se svým globalismem příkladem rozhodně nejdou.
Fotogalerie: - Církev a petice
Pokud jde o EU, rezonovaly výroky pirátských politiků, že pro její větší akceschopnost by se měly členské státy vzdát práva veta v některých důležitých otázkách. Je to přijatelná cena za „akceschopnější” EU?
Kdykoliv se něco stane, euroliberálové mají jednoduché řešení: více Evropy. A takhle to je minimálně už od konce 70. let. Je to ale medicína, která nefunguje, respektive které nebudou mít eurofederalisté dost až do chvíle, kdy se Evropská unie transformuje v jeden obří superstát, kde se bude rozhodovat nikým nevolenými úředníky o celém kontinentu. Domácí parlamenty pak budou moci buď mlčet, nebo schvalovat.
Europoslanec Ivan David má tezi, že EU je nereformovatelná. Obávám se, že má pravdu, že pokud chceme nadále pokračovat v rozvoji spolupráce evropských národů, je třeba se vrátit k bodu evropské integrace někdy do 60. let a politice Charlese de Gaulla, na kterého později navázala Margaret Thatcherová. Politický realismus nemůže připustit tezi, že by jeden stát mohl hlasovat o druhém. To nemůže vést jinam, než k odevzdání vlastní suverenity bloku velmocí. A asi nikoho nepřekvapí, že proponentem podobných nápadů je Pirátská strana. Paní Gregorová a pan Kolaja vynikají v Bruselu nejenom udáváním na vlastní zemi, ale i snahou o expanzi rozhodování prostřednictvím tzv. kvalifikované většiny do oblasti obrany, bezpečnosti, justice a práva. Jim by se podobný nástroj totiž líbil velice. Nemuseli by se už namáhat doma s těmi hospodskými „blbci”, ale všechno by jim nařídili pěkně z pohodlí bruselského komisariátu, na základě rozhodnutí několika větších zemí, které by daly dohromady kvalifikační většinu.
Z historie známe momenty, kdy o osudu státu rozhodla dohoda velmocí. Například dělení Polska, okousání Československa při Mnichovu v roce 1938, nebo vytvoření poválečných okupačních zón, kolem kterých se následně stáhla železná opona. Z rozšiřování nástroje kvalifikované většiny do oblasti bezpečnosti, práva, obrany a justice bych pak měl obavy přesně z tohoto důvodu. Že v EU vznikne blok států, který bude jednostranně zbytku společenství diktovat svou politiku. Podobně to dnes funguje už v Evropském parlamentu, který po dlouhá desetiletí ovládají liberální frakce a cokoliv od tama vyleze, je jen k zlosti. Naštěstí má Evropský parlament tak málo pravomocí, že jediné, co může ve skutečnosti dělat, je zasmraďovat ovzduší.
„Kandidovat za české fašisty – nebudeme se přece brzdit politickou korektností – má každý právo. S křesťanskými hodnotami má ale SPD asi tolik společného jako s přímou demokracií,“ napsal i na Vaši adresu šéfredaktor Respektu Erik Tabery. Zpronevěřujete se křesťanským hodnotám kandidaturou za SPD?
Nejenom Respektu, ale celému nakladatelství Economia, vlastněné kontroverzním podnikatelem Zdeňkem Bakalou, jsou tyto metody docela vlastní. V minulosti byli několikrát usvědčeni z šíření dezinformací, naposledy v souvislosti s prezidentem Klausem a údajnou půjčkou Rusku. Podobně když naletěli na zpravodajskou hru s údajným ricinem. Je ke zvážení, zda na Erika Taberyho nepodat žalobu, veřejně o někom napsat, že je fašista, není možné jen tak na základě nějakého svého ranního rozpoložení.
Co se týče samotných úvah pana Taberyho, tak biskupové vydali k letošním parlamentním volbám výzvu, ve které opakují slova kardinála Tomáška: “Katolická církev stojí na straně národa”. Dále vyzývají, že “je třeba dobře rozmýšlet nad prezentovanými volebními programy a prohlášeními, abychom nepodporovali ty, jejichž úmysly jsou v rozporu s katolickým učením, například v oblasti morálky, spravedlnosti či záměry Stvořitele s člověkem.”
Z toho mi jednoznačně vyplývá, že by křesťané neměli volit strany, které jsou v konfliktu s katolickou morálkou. To jsou především Piráti, usilující o eutanazii, implementaci genderové ideologie do našeho právního řádu, rozšíření práva na potrat, nebo islamizaci země. Podobně ale i ti, kteří k těmto zásadním otázkám mlčí, mlží se svým charakteristickým „možná”, nebo dokonce dávají najevo ochotu se na podobné politice po volbách podílet. Tady hovoříme nejenom o hnutí ANO, ale především o koalici SPOLU. A abych použil známý bonmot, být spolupachatelem z hlouposti je větší vina, než být samotným pachatelem. Toto platí především pro koalici SPOLU s lidoveckou účastí.
Přijetím nominace za hnutí SPD jsem chtěl dát křesťanům najevo, že se hnutí SPD nemusí obávat, že je to strana, která kope za jejich zájmy více, než kterákoliv jiná, byť nemá písmeno „K” - křesťanská přímo ve svém názvu. Jednoduše, že SPD je pro ně dobrá volba.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Martin Huml
