Dobře už bylo, budoucnost vidíme černě – slýcháme čím dál častěji především od mladých lidí. Sdílíte jejich pocity?
Ne že bych úplně sdílel jejich pocity. Ale… jsem optimista, ale v dnešní době, když vidím tu náladu mezi lidmi, mě i můj optimismus opouští. Na druhou stranu, zrovna mladí lidé mají velké šance se prosadit, a když se jim to povede, budoucnost pro ně černá, myslím, být nemusí.
Není skepse, kterou nyní někteří cítí, tak trochu důsledkem toho, že v posledních třiceti letech se nám s nadsázkou řečeno vedlo tak dobře, že už si vlastně ani nedovedeme představit, jaké to je „žít špatně“?
Přesně! 99 procent lidí vůbec netuší, jak se žije někde jinde. Když se třeba pořád mluví o Americe, tak ať jim ukážou pravdu, jak to vypadá na americkém venkově. To je děs běs. A i jiné země. Nemusíme chodit daleko. Myslím, že životní úroveň tady je opravdu velká. Samozřejmě každý řekne, že jeho životní úroveň tak velká není. Ale ve srovnání s řadou zemí ve světě na tom opravdu špatně nejsme. Třeba co se týká zdravotnictví, to je tady u nás na špičkové úrovni. To nám některé země nesahají ani po kolena. Itálie, Anglie… já jsem v Anglii dlouhou dobu pobýval, a to se opravdu nedá srovnat. Pokud nemáte hodně velké peníze, tak je to špatné…
Podíváme-li se na to z pozice ideálů, co říci na to, že Havlova „pravda a láska“ dnes u některých lidí vyvolává spíše posměch, nebo averzi, národ spíše rozděluje? Jak moc se Češi za těch třicet porevolučních let změnili?

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: David Hora