„Majitelé“ ČT. Poznal Kavčí hory, teď Nerušil z SPD mluví

Jakožto bývalý radní ČRo a spolupracovník ČT máte zkušenosti z práce v médiích. Jak se díváte na to, že navzdory vůli občanů došlo ke zvýšení koncesionářských poplatků a následně byl odvolán ředitel ČT Souček?

Zvýšení koncesionářských poplatků je v současné situaci naprostá nehoráznost. Česká televize, stejně jako Český rozhlas dlouhodobě porušují zákon, když některé politické proudy favorizují a jiné naopak ignorují. Předseda hnutí SPD Tomio Okamura byl například v hlavním publicistickém pořadu ČT naposledy před deseti (!) lety. Přitom třeba taková předsedkyně zkrachovalé sociální demokracie byla jen letos v OVM dvakrát, vloni dokonce minimálně třikrát. Kladu si tedy otázku, proč by přes půl milionu voličů SPD mělo platit více peněz za vysílání, ve kterém je předseda jejich politické strany ignorován, a zároveň ze kterého se dělá hlásná trouba neúspěšných sluníčkářů?

Souček veřejně slíbil, že bude vymáhat plnění etického kodexu, a vypadal, že chce omezit ideovou „cochcárnu“ ve zpravodajství a publicistice. Zrušil Noru Fridrichovou. Ale nakonec naštval i ty, kdo ho do funkce dosadili. Co měl udělat jinak a lépe?

Ředitel Souček měl podle mého názoru dobrou snahu, ale narazil na odpor tzv. „majitelů České televize“. To je management ČT a několik novinářských part, které spolu mluví. Vlastně, od roku 2000 a pověstné televizní stávky je jakákoliv snaha o změnu zaběhaných pořádků v televizi i rozhlase odsouzena k neúspěchu, protože vždycky narazí na odpor těchto „majitelů“. Řešením je tedy jen radikální politický řez obsahující vnitřní organizační i personální reorganizaci a posílení kontrolních mechanismů nad finančními toky.

Hnutí SPD má v programu zrušení TV a rozhlasových poplatků a převedení ČT a ČRo do státních příspěvkových organizací. Představte si, že máte po příštích volbách většinu s ANO, které chce něco podobného. Dokonce sloučení obou institucí. Proveďte nás procesem té změny: Jak by to vypadalo, co by pocítil divák, co by pocítil zaměstnanec ČT, jaký přesný produkt by byl na konci? Vzali byste české divačce StarDance?

Divák či posluchač by si podle mého názoru změny ani neuvědomil. Naprosto spolehlivě by ji ale měly poznat lobbistické skupiny uvnitř zmíněných institucí a jejich management. A ti, kteří chtějí začerněné smlouvy. Jinak by se nejednalo o řešení, které by k něčemu bylo.

Ve své podstatě je koncesionářský poplatek určitá forma daně, nyní od května daně z internetu. Jako takový je drahý na výběr a ve své podobě zastaralý. Jeho zrušení ale neznamená, že by tyto instituce přišly o finance. Naopak je to příležitost, aby se otevřela potřebná debata, co se od veřejnoprávních médií očekává a kolik na to dostanou peněz. Podle mého názoru by pak bylo vhodné rozlišit peníze na původní tvorbu a na zpravodajství s publicistikou. Zároveň by bylo potřeba tyto peníze podřídit veřejné kontrole, my v SPD navrhujeme kontrole Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ). A úkol veřejnoprávních institucí by měl být jasný: skutečně kvalitní zpravodajství, podpora národní kultury, českého jazyka, původní české tvorby a zprostředkování špičkového světového výběru. Drahé licence na komerční akce a béčkové formáty pak mohou zůstat k užitku komerčním stanicím.

To je zajímavé. A když už jsme to probrali ohledně ČT, vezměme ještě i Český rozhlas s mnoha stanicemi, kde jste pracoval a byl i členem rady.

Český rozhlas je předně přezaměstnaný moloch. Zároveň je ale nesmírně důležitý pro udržení kultivované mluvy a vyjadřování v českém jazyce. V českém národě se v posledních dekádách soustavně pěstuje pocit určitého studu za to, co je české. Dříve jsme se setkávali s ohrnováním nosu nad českým zbožím, nyní si stále více všímám jakéhosi studu za český jazyk. Všimněte si, že české elity upřednostňují vzdělávání v cizím jazyce, mnohdy už i na střední škole. V případě některých českých univerzit pak snaha o zavádění výuky v angličtině působí až komicky. Polovina posluchárny neumí více než středoškolskou angličtinu, ale abychom se cítili světově, vyučující na ně mluví anglicky, studenty tlačíme do práce s cizojazyčnými texty, kterým oni ale pořádně nerozumí, ačkoliv by mohli pracovat s kvalitními českými překlady. Proto si v hnutí SPD myslíme, že je nejvyšší čas zahájit debatu o zákonné ochraně českého jazyka. Za dvacet let může být pozdě, protože češtině ujede vlak.

Kdybych byl Jindřich Šídlo, Nora Fridrichová nebo podobný „strážce nezávislosti“ české žurnalistiky, namítl bych: Vy chcete osekávat nezávislá veřejnoprávní média, protože vám vadí kritická žurnalistika namířená na slabá místa SPD?

To není o tom, že by nám vadila kritická žurnalistika. Nám vadí selektivní žurnalistika dvojího metru za veřejné peníze. Veřejnoprávní média mají ze zákona postupovat nestranně a objektivně. To se v dnešní době rozhodně neděje, v minulosti jsem na toto téma zpracoval několik analýz, ze kterých jednoznačně vyplývá, že zpravodajství, ani publicistika veřejnoprávních médií nepřistupují k jednotlivým politickým stranám nepředpojatě. Redaktoři zcela prokazatelně dlouhodobě favorizují strany a respondenty názorově blízké politice současné vládní koalice, naopak opoziční názory systematicky upozaďují.

Stejně tak bych, pokud bych se převtělil do oněch kmenových kádrů české mediální scény, namítal, že „SPD útočí na neziskové organizace, které chrání demokratické hodnoty a dělají tolik dobrého“. Co byste řekl na to?

Na neziskové organizace útočíme, ale trochu z jiného důvodu, než nám podsouvají naše mediální elity. Politická agenda se prosazuje prostřednictvím demokratických voleb, nikoliv pokoutně pod falešnou záminkou konání „nezištného“ dobra a za veřejné peníze. Požadujeme, aby financování neziskových organizací bylo transparentní, podobně jako je tomu v případě politických stran. Pro přidělování peněz z veřejných rozpočtů by měla být jasná pravidla, abychom se vyhnuli situacím, kdy si politická parta platí spřátelené organizace a aktivisty na podporu svého politického programu. Pokud pak taková neziskovka přijme peníze ze zahraniční, měli bychom vědět, odkud tyto peníze pocházejí. Když to mohou dělat politické strany, není podle mého názoru jediný důvod, aby to nedokázaly i politické neziskovky.

Čili spolek Svatopluk si předsevzal zamezit jakémukoliv vlivu politicky orientovaných neziskovek ve státní správě. Orbán v Maďarsku navrhuje, aby neziskovky se zahraničním financováním, které ohrozí suverenitu Maďarska, čelily pokutám a případně i zákazu. Chce totéž i SPD?

Jsem členem spolku Svatopluk a mnohé prezentované teze podporuji. Jedné ideové debaty Svatopluku se nakonec účastnil i předseda hnutí SPD, Tomio Okamura. Rozdíl mezi námi a těmi, které kritizujeme, je jednoduchý. Svatopluk nečerpá žádné peníze z veřejných rozpočtů a ani tento cíl nemá. Ve své podstatě je domácí reakcí na působení organizací, které se k nám snaží implementovat nejrůznější ideologické představy zahraničního původu.

Na jeho činnost se skládají samotní členové a Svatopluk jim na oplátku poskytuje prostor pro dobrovolnou intelektuální a volnočasovou realizaci. Smyslem aktivit je pak zapojit širokou veřejnost do debaty o směřování země a národa. Nikoliv čerpání dotací a infiltrace státních úřadů za účelem jejich ideologické indoktrinace.

Teď nevím, jestli jste uklidnil, nebo ještě více vyděsil ty, kteří tvrdí, že SPD je hrozbou pro demokracii a „nestojí na správné straně“, jak říká premiér Fiala? Co takovým vzkázat?

Premiér Fiala a vlastně celá koalice SPOLU svým předvolebním heslem jen potvrzují, že jsou to oni, kdo rozděluje společnost. Stát na správné straně znamená stát na straně své země, svého národa a všech slušných lidí. A to je i program SPD pro lidi v kostce. Ne se bít za Brusel a Zelenského režim, jak předvádí naše vláda.