Vláda opakovaně hovoří o tom, že dnešní uskromnění lidé dělají pro naši budoucnost, pro své děti a vnoučata. Co podle vás ukazuje pondělní stávka učitelů o našem školství, květnatě označovaném jako inkubátor budoucnosti země?
Povedla se stávka ČMKOS?Anketa
Máte dojem, že tato vláda má nějakou vizi, kam budoucnost této země směřovat, kromě katedrových pouček o rozpočtové rovnováze? Že má představu, kam chce směřovat ekonomiku, jak to propojit s rozvojem školství nebo do čeho investovat?
Jedinou vizí této vlády jsou aktivistické výkřiku ve stylu zasloužilých svazáků a snaha získat podrbání za ouškem od zahraničních státníků z EU a z USA. ČR je pro ně až druhořadá. A naši občané si to uvědomují, jak je vidět v průzkumech a v rekordně nízké důvěře této vládě ČR.
Ministr Bek současně připravuje „revizi osnov“. Mohou tedy učitelé očekávat další zásadní změny ve způsobu učení? A očekáváte, že do něj už budou promítnuty avizované škrty a úspory?
Revize Rámcových vzdělávacích programů probíhají už velice dlouho. Nápady pana ministra, například zrušení devátých tříd a další, ovšem tuto práci prakticky zahodí do koše a bude se moci začít znova. Škrty se promítnou pouze do zhoršení kvality výuky a školství jako celku.
Jak moc budou podle vás školství bolet škrty, se kterými přichází rozpočet na rok 2024, který tento týden začne projednávat Sněmovna?
Budou setsakra bolet. A hrozí paralýza školství, pokud tedy nezasáhnou zřizovatelé a nepřesunou-li do škol své finanční prostředky. To ale budou suplovat povinnost státu, a navíc zřizovatelé též budou vystaveni poklesu prostředků. Nevím tedy, kde potřebné finance vezmou.
Fotogalerie: - Hnízdo Parthenopejců
Jako jeden z důvodů stávky byly uváděny i změny v indexu PHmax, což je pro veřejnost trochu nepřehledné téma. Stávkující tvrdí, že v důsledku úspor a škrtů bude muset klesnout počet „půlených“ hodin a výuky v menších skupinkách, což zhorší kvalitu výuky; ministerstvo ujišťuje, že nic takového nenastane. Můžete tedy vysvětlit, co se to kolem onoho tajemného indexu vlastně děje?
V mezinárodních srovnávacích testech ČR začala stoupat, čehož hlavním důvodem je takzvaná individualizace výuky, jednoduše méně žáků na učitele a s tím související možnost více se věnovat jednotlivým žákům. Například v případě výuky cizích jazyků je skupinová výuka nenahraditelná. Snížením PHmax se tak může stát, že stát škole místo tří hodin na jazyk proplatí jen jednu.
Ředitel tak bude nucen tyto tři skupiny spojit a vytvořit jen jednu velkou. Že se tím sníží kvalita, je naprosto zřejmé. Zároveň se tím sníží celková hodinová dotace pro školy a následovat bude i propouštění pedagogických pracovníků. Vláda tak naprosto schizofrenně mluví o přínosu individualizace ve výuce, ale reálné kroky jdou přesně opačným směrem.
Původním hlavním důvodem pro stávku byly platy nepedagogického školního personálu, které jsou už dnes často na úrovni minimální mzdy. Nový rozpočet přitom uvažuje o dalších škrtech. Vnímáte ze strany vlády nějakou snahu řešit zoufalou situaci kuchařek, uklízeček, školníků?
Vláda si žije ve svém sídle vysoko nad obyvateli a je naprosto odtržená od reality. Platy zmíněných nepedagogických profesí jsou na hranici k žití, někdy dokonce i pod. Ještě před škrty byl obrovský problém tyto zaměstnance udržet. Vláda však svými škrty bere i poslední možnosti školám, jak tyto platy alespoň trochu dorovnat nadtarifními složkami platu. A představa přehodit financování platů těchto zaměstnanců na zřizovatele, bez příslušných přesunů v rozpočtu, je naprostá utopie.
Zaznívají i názory, že cílem ze strany vládní koalice je přimět školy, aby školní jídelnu a úklidové služby „outsourcovaly“ na specializované firmy...
Tento názor též sdílím. Už se podařilo téměř zlikvidovat speciální školství, které nám svět záviděl, a obávám se, že na řadě je i stravování a úklid. Vnímám to jako snahu o rozšíření byznysu i do této sféry.
V debatách kolem stávky také v pondělí zaznělo, že v posledních letech se ve školách masivně investovalo do vybavení jídelen, což často provázely klasické „cinklé“ zakázky z evropských či jiných dotačních titulů, ve kterých se pořizovaly drahé konvektomaty s mnoha funkcemi, ve kterých ale kuchařky stejně pouze „smaží na 160“ a tak podobně. A na platy kuchařek žádné dotace nebyly, takže tu máme supermoderní kuchyně a v nich zaměstnance na úrovni minimální mzdy. Co si o tom i z vaší osobní zkušenosti učitele myslíte vy?
S tím souhlasím, do jídelen se skutečně masivně investovalo na základě požadavků EU, ale všechny kroky vlády vedou k tomu, že to budou vyhozené peníze. Je skutečně paradoxem, když profesionální práci na špičkovém zařízení musí zaměstnanci vykonávat prakticky za minimální mzdu. Je to jako by pilot v monopostu Formule 1 pobíral plat řidiče městského autobusu.
Miroslav Kalousek do debaty kolem stávky přispěl postřehem, že ministr školství je ministr žáků, ne učitelů. Co si o tomhle pohledu na problematiku školství myslíte?
Tento pohled je naprosto mylný, od člověka mimo profesi. Musí dojít k souznění rodičů, žáků, učitelů a ministra. Bez pochopení a podpory každé jednotlivé skupiny to ve školství bude stále skřípat. Ministr nejprve musí kroky konzultovat a přesvědčit profesionály v oboru čili učitele, kteří vše provádějí do praxe, ti pak působí na rodiče a žáky. Výsledkem přece musí být spokojeni všichni. Je to komplexní systém, ve kterém se nesmí opominout nikdo. Takže ne! Ministr školství je ministr, není jen ministrem žáků. Ministr školství musí být ministrem učitelů, rodičů a žáků.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jakub Vosáhlo
Mivoj
