Polsko dnes čelí třetí vlně pandemie koronaviru. Nicméně téměř vše je tam otevřené. Neměli by tam zavést tvrdý lockdown?
Nezlobte se, ale nejsem v pozici odborníka, abych vám na to dokázal odpovědět. Co čtu, tak je v Polsku každý den zhruba 15 000 nakažených. Nevím, jak by se tomu mohlo zabránit. Ve světě není vláda, která by zvládla bojovat s pandemií koronaviru. Někde je to lepší, někde horší, ale všude dělají chyby. Žiju v Česku a mám strach, protože jsme tady také ve třetí vlně. Když Češi mohli cestovat do Polska bez omezení, tak jsem si říkal, že je to divné.
Bydlíte v Praze. Jak vnímáte zdejší lockdown?
Už měsíce opakuji dva největší problémy. Jde o rozpoložení lidí, kteří jsou v karanténě, a mají neschopenku. A zdejší vláda si toho moc nevšímá. Lidé se bojí o své peníze, že je ztratí, když nebudou pracovat, a dál pracují a skrývají příznaky. Člověk v karanténě má opravdu minimum a to je velký problém. Zvláště nižší příjmové skupiny mají tolik, kolik mají, což pro ně znamená velké trápení. To, že se nyní odhlasovalo v Poslanecké snemovně, že člověk v karanténě bude mít až 370 korun, je možný klíč k řešení.
Dalším problémem je hromadná doprava. Víte, jak vypadá pražské metro zrána? Je tak nacpané, že mi dcera, která v něm jezdí, říkala, že stála vedle jednoho pána tak natěsno, že mohla číst jeho smsky. A o tom se moc nemluví. Žiju na volné noze, takže tak moc nejezdím. Když jsem se jednou potřeboval někam dostat, v metru lidé buď roušku neměli anebo ji měli jen na ústech a městská policie je vyzývala, aby si ji nasadili. Byl jsem tím překvapen. To není dobré. Proto nevěřím, že současný tvrdší lockdown bude fungovat. V Praze jsem nepotkal policistu, který by někoho kontroloval.
Napsal jste knihu Pepíci. Je to takové mírně pejorativní označení Čechů...
To fakt ne. Je to takové sympatické označení Čechů podle polské představy. Opravdu nejde o žádné hanlivé označení či výsmech.
Podle některých jsme ale národem Švejků. Mnoho Čechů nařízení vlády opravdu vůbec nedodržuje. Co vy na to?
Podle mě v tom žádný Švejk není. Je to únava. Když si vezmete, jak se chová vláda, a nejlepším příkladem byl pan Prymula, tak se není čemu divit. Setkáme se v hospodě, zajdeme si na fotbal na Slávii, pro nás nic neplatí. Jsem ministr, pak poradcem premiéra a kdo je víc. Proč by se měli Češi podřizovat, když vláda ukazuje, že je možné se chovat i jinak. A únava je opravdu velká.
Papalášismus nejen Romana Prymuly, ale i (nad)lidí předbíhajících v očkování, už byl v Česku stokrát dokázán...
O tom psali všichni a mě to štve. Vždy jsme byli žádáni, abychom se chovali slušně a uznávali opatření vlády. A oni to nedělají. Je to absolutně neslýchané chování. Ale divím se lidem, kteří se chovají tak, že na veškerá nařízení kašlou a jsou naštvaní.
Jste zastáncem tvrdého přístupu státu anebo rozvolňování?
To je dost těžká otázka. Nechápu třeba, že květinářství jsou otevřená, ale malé obchůdky s oděvy ne. Opravdu nechápu, proč existuje podpora pro herce, ale žádná pro spisovatele. To je můj příklad. Říkají nám, vždyť můžeš psát, ale já píšu literaturu faktu, potřebuji, aby bylo otevřeno. Kateřina Tučková, autorka Žítkovských bohyní, řekla, že nás vláda odmítá, že nám vůbec nepomáhá a řekla to správně. Je to smutné. Když se udělují nějaké ceny, tak se říká, jak je kultura důležitá. Ale lidé, co píší anebo malují, nemohou nyní počítat skoro s žádnou podporou státu. Teď je, pravda, jakási pomoc státu vyhlášena, ale vypadá jako grantová soutěž.
Psali jsme:
Tvrdý postup musí být logický. Nyní vláda řekla, že bude lockdown tři týdny, ale podle mě to ještě není tvrdý lockdown. Nezavřeme podniky, lidé jsou hromadně v přírodě a tak dále. Podle mě měl být tento tvrdší lockdown proveden loni na jaře a od té doby se nařízení měla rozvolňovat. Vždyť nyní se už všechny strany a politici připravují na volby. Zcela nelogické je chování opozičních stran, které nepodpořily výjimečný stav, ale dovolily vládě ho přes hejtmany a zákon další měsíce opakovat.
V rámci předvolební kampaně budou politici TOP 09, Pirátů a STAN říkat, že nepodpořili výjimečný stav, ale to je slovíčkaření a vlastně podvod.
Takže opozici hodnotíte jako populistickou či bezzubou?
Ano. V říjnu budou volby a je toho třeba, bohužel, nějak využít.
Je pro vás koronakrize i tématem pro knihu?
Já píšu literaturu faktu. Pro mě to není vhodné téma, které by se dalo dobře využít. V květnu či červenci se na polském trhu objeví má další kniha, na níž jsem pracoval dva roky. A musím říct, že pracovat na ní teď, by bylo nesmírně těžké. Zavřeli nám archivy, knihovny a kavárny a bez toho nic nenapíšu. Když se nemohu stýkat s lidmi, tak to vlastně nejde.
O čem bude ta kniha?
Mé knihy jsou takové slabikáře pro Poláky, kteří mají zájem o Česko. Třeba kniha Pepíci je o několika českých postavách, aby lidé věděli, jak to v Česku vypadalo zhruba před sto lety. V Polsku totiž převažuje představa, že v Československu vždy vládla selanka, lidé chlastali pivo, neřešili žádné velké problémy a tak dále.
O nové knize bych nechtěl dopředu moc prozrazovat, takže řeknu jen jednu větu, kterou jsem napsal do jejího úvodu. Jde o pro mě fascinující příběh, jak se Praha stala českým městem. A o tom píšu. Mým hlavním trhem je Polsko a zda-li bude i na českém trhu po mých tragických zkušenostech se zdejším respektováním autorských práv, to se uvidí.
Jak vás v Česku podvedli s autorskými právy?
V tomhle ohledu jsme opravdu zklamaný. Mohu vám za loňský rok dát hned tři příklady. V knize Pepíci bez mého souhlasu a vědomí zveřejnili lživé informace, že je součástí vydavatelského cyklu Polského institutu ke stému výročí vzniku Polska. To by znamenalo, že mi polská vláda dala nějaké prachy, abych sepsal Pepíky na zakázku. To se ale nestalo. Když jsem se obrátil na nakladatele, tak se na mě ředitel divize knih vykašlal a říkal, že jsem "hysterický Polák". Vím to proto, že mi omylem poslal mail pro někoho jiného.
Před rokem se na mě obrátilo Národní divadlo moravskoslezské v Ostravě, že chtějí udělat divadelní hru, která se bude jmenovat Ach, ty Češky!, a inspirací bude má kniha. Samozřejmě, že jsem souhlasil. Vojtěch Štěpánek, ředitel tamní činohry, slíbil, že se obrátí na Diliu s tím, že se mnou sepíše smlouvu. Nic nepodepsal a čtyři měsíce využíval mé jméno a název mé knihy. Následně zahájil prodej lístků na představení. A když jsem se dozvěděl, že hlavními hrdinkami tam budou ženy, jejichž osudy jsme v knize nesepsal a žádal o vysvětlení, tak mi napsal, že mění název. Nyní se představení jmenuje Češky krásné, Češky mé! Poradil mi, aby se na divadlo obrátil můj právní zástupce. Ten napsal dopis, na který opět nikdo neodpověděl. Informoval jsem o tom i primátora Ostravy a ministerstvo kultury a co se stalo? Nic!
A třetí případ? Zkrachovalo nakladatelství Mladá fronta, které mé dvě knihy vydalo, a přešlo pod nového majitele Albatros Media. Všiml jsem si, že se na webu online knihkupectví Kosmas nedávno objevilo velké množství mých knih. Chtěl jsem znát detaily. A co se stalo? Nic! Kosmas napsal: "Knihy, které v současné době prodáváme, jsou v našem vlastnictví." Když jsem chtěl vědět, kolik knih mají na skladě, a kdy se staji jejich vlastníkem, tak to bylo tajemství. Za ty knihy mi ale Mláda fronta nezaplatila. A nový majitel? Tedy Albatros Media, který převzal knihy, licence a tak dále? Ti mi říkají, že nemohou nic udělat.
O českých úřadech a lékařích neřeknu špatného slova. Ale oblast kultury v Česku? V ní se cítím jako v džungli. Možná proto, že jsem cizinec .
A nebudete se soudit?
Když jde o soud, tak musíte mít pro začátek 300 000 korun. Když nemáte prachy, jste namydlený. Podobné soudy navíc trvají i přes čtyři roky, a kdo to má platit. A já ty prachy fakt nemám. Od října nevydělávám a honoráře za knihy také nebyly nic, moc. Mám tedy dojem, že mi krachující Mladá fronta poslala falešné vyúčtování. Víte, když mluvíme o hodnotách francouzské revoluce, tedy o volnosti, rovnosti a bratrství, tak teď mohu s klidem říct, že opravdu svobodný člověk musí mít hlavně prachy.
Chápu to dobře, že jste v Česku bez koruny v kapse?
Skoro. Můžu být rád, že při mně stojí kamarádi a přátelé. Vypadá to jako sranda, ale když ještě bylo možné cestovat, tak mi napsali, že jedou navštívit Prahu a vezou mi polské jídlo. Odepsal jsem, ať toho moc neberou, protože se mi rozbila lednička. A víte, že přivezli jak jídlo, tak i novou ledničku. Také mí čtenáři z Polska se na mě složili anebo mi peníze půjčili. A proto ještě přežívám.
Z toho ale vyplývá, že podpora spisovatelů v koronakrizi je dost mizerná v Česku i Polsku...
Přesně tak. Je stejně mizerná a je ve hvězdách. Snad přijdou lepší časy.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
