Velmi jednoduše: Je Donald Trump v právu, když naříká, že mu byly ukradeny volby, nebo jen naříká, aby omluvil své selhání? Jsou zde různé zvěsti o voličských seznamech plných „černých duší“, zneužitelnosti korespondenčního hlasování, špatných softwarech „volebních mašin“... Co z toho berete vážně?
Velmi jednoduše si budeme muset počkat, jak dopadnou žaloby republikánských právníků a šetření zpochybňovaných postupů u jednotlivých volebních center, kde je podezření ze švindlů. K tomu taky v americkém volebním systému slouží ta časová mezera 6 týdnů mezi odevzdáváním hlasů a rozhodnutím 539 volitelů. Přepočty hlasů a kontroly procedur nejsou ničím výjimečným, pamatujeme si třeba ještě přepočítávání mezi Al Gorem a mladým Bushem. Dokud volitelé nevyhlásí výsledky – nebo dokud předtím jeden z kandidátů neuzná prohru – volby neskončily. Proto je taky od médií, amerických i evropských unfair vyhlašovat vítěze už teď, a svědčí to o jejich předpojatosti proti Trumpovi, kterou ostatně můžeme sledovat celé 4 roky jeho prezidentství.
A není pravdivé jejich tvrzení, že Trump nemá žádné důkazy. Právníkům se jich hromadí stovky – naposledy jsem četl, že se prověřuje 60 volebních okrsků a statisíce možná neregulérních hlasů. Uveďme si tedy některé ty možné neregulérnosti, o nichž se dočítáme v konzervativních serverech a které prošetřují, kromě právníků, také například reportéři organizace Project Veritas. Dodávám, že v této chvíli jsou ještě neprokázané soudně, takže jsou to jen hlášení svědků, nikoli právní výnosy.
Podivnou událostí bylo například koordinované zavření volebních center v 8 večer v šesti státech, kde vedl Trump a počítalo se, že tím odevzdávání skončilo, jak taky podle pravidel skončit mělo. Pak ale v noci začaly kamiony přivážet statisíce lístků, téměř všechny pro Bidena a žádné pro Trumpa, což se bere jako statistická nemožnost. Hlasovací lístky se tam přijímaly ještě tři dny poté, co mělo odevzdávání skončit, a téměř všechny byly pro Bidena. Z některých lístků bylo odstraněno jméno kandidáta zelených, čímž o pár procent přibylo hlasů Bidenovi. Trumpovy lístky nacházeli lidé v odpadcích. Některé volební okrsky měly víc odevzdaných hlasů, než je počet registrovaných voličů. V obvodech ovládaných demokraty nebyli ke kontrole sčítání připuštěni republikánští kontroloři, čímž se porušil volební zákon. Pozoruhodný úkaz je diskrepance mezi počtem hlasů odevzdaných v Michiganu a v Georgii prezidentům a senátorům, jejichž volba probíhala souběžně. Bráno jako logické, že voliči Trumpa budou zároveň volit senátora republikánského, voliči Bidena demokratického. Zatímco u Trumpa a republikánského senátora byl v Georgii rozdíl jen 818, Biden dostal o 95 tisíc víc hlasů než senátor demokratický.
Z protiprávního odevzdávání hlasů za 134 neoprávněné osoby je v Texasu souzena jedna volební úřednice. Další případy lístků odevzdaných za mrtvé a odstěhované se vyšetřují. Že volební podvody se tam skutečně děly, přiznal veřejně texaský guvernér. V Nevadě jsou z falšování voleb obžalovány 3 tisíce osob.
Právnička Sydney Powellová v interview na Fox News tvrdila, že její tým identifikoval 450 tisíc volebních lístků udávajících jen Bidenovo jméno a žádného jiného kandidáta. A hovořila dokonce o počítačovém softwearu zvaném „Hammer and Scorecard“, který přehazoval Trumpovy hlasy v Bidenovy. To už by nám mohlo znít surreálně, ale nechme úsudek na amerických soudech.
Jedna věc je „morální legitimita“ zpochybnění voleb, druhá věc je, jestli soudy upraví výsledky tak, že se na konečném výsledku něco změní. A jinak, co říct na přístup demokratů a médií, že Trump hazarduje s důvěrou v americký politický systém? Když si vzpomeneme na dobu o čtyři roky zpět, kdy za výhrou Trumpa viděli Rusy...
Nejde o legitimitu jen „morální“, nýbrž právní čili dodržení zákonů. Možná že ani prošetřením a přepočtením se výsledek nezmění, ale každopádně ohlašovat Bidena jako vítěze už teď je předčasné, nepravdivé a možná i nezákonné. A že Trump hazarduje s důvěrou v americký politický systém? Trump má, jako každý prezidentský kandidát, zákonné právo žádat prošetření a přepočtení hlasů, jsou-li pochybnosti o jejich regulérnosti. Těch je v tomto případě velké množství. Takže s důvěrou hazardují hlavně ti, kdo už teď Bidena vyhlašují za vítěze. A samozřejmě ti, u nichž se prokáže neregulérní postup v odevzdávání a sčítání hlasů. Demokraté a s nimi sympatizující média (což je cca 90 % všech) už obvinili Trumpa z desítek přečinů a zločinů, od sexismu, rasismu, fašismu po kolaboraci s Putinem, ale žádný se nakonec neprokázal. Naopak potlačují zprávy o pofiderních kšeftech Bidenova syna s Čínou, Ruskem a Ukrajinou, na nichž se sám Biden ne-li podílel, tak o nich přinejmenším musel vědět. Podobně se zamlčovaly kšefty Clintonů s arabskými ropnými státy. Taky se zamlčuje, že Trump je snad za mnoho let jediný politik, který na politice nic nevydělal, na rozdíl od mnohamilionového zbohatnutí Bidenova, Clintonových, Obamových a Nancy Pelosiové, za doby jejich přítomnosti v politice.
Pokud tedy, pravděpodobně, bude prezidentem skutečně Joe Biden, co se v Americe změní? Oblastí je mnoho: klimatická změna, daňová legislativa, více peněz černochům, obchodní politika vůči Číně, údajné přitvrzení vůči Rusku...
Téměř jistě se vrátí k pařížské klimatické dohodě a dohodě s Íránem. To první poškodí Ameriku ekonomicky, to druhé posílí íránskou jadernu hrozbu. Jenže co říká Biden je irelevantní, protože on americkou politiku dlouho řídit nebude, pokud ji vůbec bude řídit od začátku. Z jeho zjevné neschopnosti říct souvislou a něco konkrétního sdělující větu, a z toho, že si už plete vnučku s mrtvým synem, můžeme bezpečně usoudit, že jej silně zlevicovělá Demokratická strana postavila jen jako šidítko pro voliče, pro něž by to její lépe organizované levé křídlo bylo těžko volitelné.
Důležitější je, jak se pod jeho prezidentstvím, zanedlouho jistě proměněném v prezidentství Kamaly Harrisové, změní samotné USA. Jak bude levé křídlo strany dokončovat onu Obamovu „fundamentální transformaci“. To se už začíná projevovat.
V několika amerických městech si už zademonstrovali Trumpovi „popravčí“ s pajdulákem v podobě Trumpa, s nasazeným prasečím čumákem, zmlátili ho do rozpadnutí, usekli mu hlavu, kterou pak okázale předváděli na vysoké tyči, s výkřiky jako „zabijte tu svini!“
Novým heslem demokratů je „nestačí jen porazit Trumpa, musíme porazit i trumpismus“. A porazit trumpismus znamená třeba toto:
„Spalte Republikánskou stranu, ať z ní nikdo nepřežije,“ hlásá komentátorka listu Washington Post Jennifer Rubin v panelové televizní debatě na TV stanici MSNBC, „protože kdyby někdo zůstal i po Trumpově odchodu, mohli by získat moc znovu“. Navrhuje likvidaci republikánů „po celé volební listině, federální, státní, obecní“. A každý, kdo podpořil Trumpovo tvrzení o volebních podvodech, by měl být „vyhnán ze slušné společnosti a nikdy už nesloužit v předsednictvech korporací a na fakultách“. A přidala varování „máme jejich seznam“.
Fotogalerie: - Dunaj, Odra, Labe- vládě zase hrabe
Znovuzvolená newyorská kongresmanka Alexandra Ocasio-Cortez si zatweetovala, že Trumpovi podporovatelé by měli být „dáni na černou listinu za úlohu, jakou sehráli v jeho nepřijatelné agendě učinit Ameriku opět silnou“. A přidala si: „Archivuje někdo tyhle Trumpovy nohsledy pro případ, že by v budoucnu zlehčovali nebo popírali svou komplicitu?“
Samozřejmě že už ty Trumpovy „komplice“ někdo archivuje. Jmenuje se to „Trump Accountability Project“ a jeho účelem je „nikdy nezapomenout, kdo umožnil tuto Trumpovu agendu, a zajistit, aby každý, kdo pomohl Trumpovi podvrátit Ameriku, nesl odpovědnost za to, co udělal“.
Vypadá to jako svižný rozběh honu na politické oponenty ve stylu leninsko-stalinském, s brzkou perzekucí v tandemu. Ta už ostatně do značné míry funguje na univerzitách a v médiích. Republikánští optimisté věřící, že mají další šanci v příštích volbách a radící Trumpovi, aby to vzdal, možná zažijí nepříjemné zjištění, že americká demokracie těmito volbami skončila.
V posledních týdnech otřásly Evropou teroristické útoky. Objevilo se mnoho analýz – kdo za to může, co s tím dělat, jestli se s tím dá něco dělat. Co k tomu vy, jako dlouhodobý pozorovatel?
Jako dlouhodobého pozorovatele mě udivuje, že to politici začínají pojmenovávat správně teprve teď, když jen o něco pozornější pozorovatelé nové radikalizace evropských muslimů (včetně zde teda mě) na to upozorňují už 10–15 let. Islámské teroristické útoky Evropou otřásají už od začátku tisíciletí. Radikalizací myslím návrat ke kořenům (radix) původního islámu Koránu a hadísů, který byl útočný, expanzivní, loupeživý, nenávistný, krutý, vražedný a politicky totalitní. Debaty, zda existuje či neexistuje radikální islám či zda islám je jeden nedělitelný a nereformovatelný, jsou nerelevantní. Jak praví novodobý sultán Erdogan, islám je islám a nemá žádné přívlastky. Máme tu však muslimy radikální či pravověrné a muslimy (řekněme) vlažné či umírněné. Problém je ten, že těch radikálních rapidně přibývá, a ani u těch vlažných se nedá předpovědět, že se nikdy nezradikalizují. Za radikálního muslima můžeme pokládat toho, který věří, že zákony šaría jsou nadřazené zákonům demokracie. Těch je už v některých evropských zemích něco mezi třetinou a polovinou. Jenže i ten zbytek, který by možná rád fandil demokracii, je z těch radikálů podělaný, takže na obranu demokracie proti nim nic neudělá.
A co s tím? I to už se snažím deset let vysvětlovat. Tak znovu, a teď myslím na celou Evropu.
- Nepřijímat žádné další muslimy. Jsou-li někde ve světě muslimové v nebezpečí života nebo v těžké nouzi, ať o ně pečují bohaté muslimské státy, muslim má pomáhat především svým souvěrcům. Azyl bychom měli poskytovat jen těm, kdo jsou perzekvováni za svou víru – a to jsou dnes hlavně křesťané v islámských zemích.
- S muslimskými radikály tíhnoucími k násilí jednat tak, aby si už na žádné další násilí netroufli nebo už tu nebyli. Tedy na násilí odpovídat násilím nebo deportací. Říkají nám, že jsou s námi ve válce, tak ať tedy válku mají oboustranně. Trochu povzbudivé je, že policie francouzská i rakouská zřejmě dostaly rozkaz je na místě střílet, zatímco dřív je tahaly k dlouhým soudním přelíčením, která je nakonec osvobodila.
- Takzvané deradikalizační programy včetně výchovy muslimů k loajalitě k demokracii a sekulárnímu státu budou moci být účinné jenom tehdy, když zde nebudou ti radikální, kteří by je dokázali lákat a převychovat zpět k radikální víře.
- Přestat pronásledovat evropské občany, kteří vyslovují před islámem obavy („islamofobii“) a leží jim na srdci bezpečnost domorodého obyvatelstva.
- Postavit mimo zákon takzvané „neziskovky“, které pomáhají pašovat nelegální migranty a uplatnit na ně trestný čin vlastizrady.
Jenže k tomu, aby si na tohle evropské vlády troufly, bude zapotřebí ještě hodně terorem zavražděných Evropanů, než trpělivost vlád přeteče. Akorát že to už by mohlo být pozdě. Ale máme-li to sesumírovat, kdo za to může, tak vina je jednoznačně na evropských vládách, že takto už desítky let systematicky zrazují a ohrožují vlastní obyvatelstvo.
Prezident Macron vyhlásil snahu skoncovat s islámským radikalismem. Trochu pozdě, říkají někteří kousavě. Mají pravdu? A „evropský prezident“ Charles Michel by pro změnu rád zorganizoval instituci EU, která vzděláním imámů zničí islámský radikalismus. Měl byste pro tuto instituci nějaké návrhy?
Panu Michelovi držím palce, nedělám si iluze, že moje návrhy by tuto instituci mohly zajímat, ale poradil bych jí, aby všem „svým“ imámům ujasnila, že jakékoli nabádání k nenávisti vůči Evropě a Evropanům či demokratickému státu bude mít za následek deportaci, jde-li o cizince, nebo ztrátu kazatelské licence, jde-li o občana. A mohlo by být souzeno jako projev předsudečné nenávisti, za jaký jsou stíháni občané vyslovující obavy z islámu.
Je možná trochu žinantní se na to v této době ptát. Ale je něco, co vás v posledních týdnech pobavilo?
Dvě události související s americkými volbami. Někdo vypustil do internetu zprávu, že Trump dostal nabídku na knihu a TV program za 100 milionů dolarů, jestliže nezůstane prezidentem. Žádné nakladatelství ani TV stanice to zatím nepotvrdily, Trump se k tomu taky nevyjádřil. Takže by to mohly být buď fake news, nebo další trik, jak Trumpa odlákat z politiky. A bývalá milenka Borise Johnsona Jennifer Arcuri ho pokárala, že už gratuluje Bidenovi, když ještě není prezidentem, a přidělila mu toto přízvisko:
„Velké ohybné protoplazmické bezpáteřní želé“.
Na všem se holt dá najít trocha srandy.
Psali jsme:
autor: Jaroslav Polanský
