Určitě vás jako bývalého šéfa Vojenského zpravodajství zaujalo, co se v Česku v minulých dnech strhlo kolem více než šest let starého výbuchu v muničním skladu ve Vrběticích. Jak to na Vás působilo?

Normálně se k událostem domácí politiky nevyjadřuji, protože se zabývám zahraničně-bezpečnostní tématikou, a ta mne zaměstnává nad míru. Zde činím výjimku, neboť se domnívám, že „Případ Vrbětice“ tak, jak je dnes předkládán veřejnosti, je událostí původu zahraničního. Naprosto totiž zapadá do série fantastických tvrzení amerických politických představitelů a médií hlavního proudu. Posuďte sami:

Saddámovi vojáci vytahovali v Kuvajtu nedonošené kojence z inkubátorů (1991), Srbové prováděli v Kosovu genocidu (1999), Saddám měl zbraně hromadného ničení a podporoval Al-Káidu (2003), Kaddáfí rozdával vojákům prezervativy, aby mohli bezpečně znásilňovat (2011). Od událostí v Kyjevě v zimě 2014 je pak cílem výhradně Rusko - Rusové vojensky obsadili Krym a následně sestřelili malajské dopravní letadlo, řezník Asad plynuje v Sýrii vlastní lidi (nepřímo Ruská federace), agenti ruské GRU tráví v Bulharsku Emilijana Gebreva (2015 „obchodník z Vrbětic“; žije) novičokem, v Salisbury Skripalovi novičokem (žijí), Trump je ruský agent, Rusové roku 2016 hackli server Demokratického národního kongresu (DNK), Rusové v Afghánistánu platí odměny Tálibánu za zabité Američany, Navalnyj byl otráven novičokem (žije) a tak dále. Jedná se o tvrzení neprokázaná (například let MH17), americkými bezpečnostními orgány následně vyvrácená (například Trump jako Putinův agent) až po drze pitomá (odměny Tálibáncům).