Prosím vás, pojďme si říct pro laika, co jsou to přesně ty bitcoiny. Vy s nimi máte zkušenost, tak vysvětleme lidem, že to nejsou jen peníze v nějaké jiné formě, které se posílají z účtu na účet.

„Ty bitcoiny“ jsou jako „ty internety“… Jsou to „jen peníze“. A ne že ne. Ale jsou to peníze privátní, které negeneruje, neeviduje ani nekontroluje stát nebo banka. Jsou to peníze anonymní. Které stát není schopen zdanit. Jsou to peníze globální, není na nich napsáno Česká republika. Jsou to peníze virtuální. Neexistují zlaté mince ani bankovky. Jen čísla. Nejsou kryty zlatem ani „ostatními aktivy Státní banky československé“, jak se psalo na zelených stokorunách s hutníkem a rolnicí… Jsou závislé na víře v neprolomitelnost některými uživateli sdílené globální účetní knihy. Jelikož jsou anonymní, tak když ztratíte kódy ke své digitální peněžence, ztratíte navždy i peníze v ní. Jsou to peníze, kterými zaplatíte drogy, zbraně, hackerské nástroje či vraždu tchyně. Nebo dovolenou v Karibiku. Musejí být získány anonymně, aby mohly být anonymně použity. Jakmile jednou prozradíte kód své peněženky ve směnárně či u klienta, pak zapomeňte na tajemství.

Pokud se tyto peníze rozšíří, budou kvůli své nezdanitelnosti a neevidovatelnosti znamenat zánik států.

Vy jste si stěžoval, že nikdo neřeší právní hledisko celé „Blažkovy aféry“. Co je na tom ale k řešení?

To, že stát přijme od občana peníze, není zločin. I kdyby to bylo podezřelé. Podezření může prověřovat. To, že občan dobrovolně peníze státu dá, není zločin. I kdyby to bylo podezřelé. Aby něco z toho byl zločin, musí to stát dokázat. Což se nestalo. Důkazní břemeno nese žalobce, tedy stát. Podezřelý či obviněný není povinen nic přiznat ani svému odhalení napomáhat. Podezřelý či obviněný není zločinec. Za stejný zločin nikdo nemůže být odsouzen a potrestán dvakrát, ani když stát opomine své povinnosti nebo něco orgán činný v trestním zřízení či soudce své povinnosti odflákne. Pokud si viník odsedí trest a je propuštěn (třeba pro dobré chování), může si zažádat o výmaz trestu z rejstříku a pak se na něj musí hledět, jako kdyby nikdy nebyl trestán. Pokud má soud důvodnou a neodstranitelnou pochybnost, musí vždy rozhodnout ve prospěch obviněného. I kdyby měl na svobodu propustit vraha, proti kterému nemá důkazy.