Senátu dříve nevyšla snaha prezidenta zbavit funkce pro údajnou velezradu, teď přišel výbor vedený Pavlem Fischerem s iniciativou, že Miloš Zeman není způsobilý funkci vykonávat. Má jít o článek 66 Ústavy. Do jaké míry to lze aplikovat na současnou situaci a prezidenta?
To máte těžké. Máme v Ústavě dvě ustanovení umožňující sesadit prezidenta republiky.
Jednak máme „velezrádný“ článek 65, umožňující prezidenta sesadit pro velezradu nebo pro hrubé porušení ústavy (velezradou se rozumí jednání prezidenta republiky směřující proti svrchovanosti a celistvosti republiky, jakož i proti jejímu demokratickému řádu). Návrh žaloby podává Senát, schvaluje ji Sněmovna a rozhoduje o ní Ústavní soud. To je způsob, jak se zbavit „zločinného“ prezidenta.
Podporujete boj Svjatlany Cichanouské proti Lukašenkovi?Anketa
Senátor Fischer – budu mluvit o něm, protože zahraniční výbor je zjevně zcela v jeho vleku a žádný jiný jeho člen se k onomu Fischerem koncipovanému usnesení veřejně nehlásí – tedy senátor Fischer navrhuje konat podle článku 66, ale přitom argumentuje nikoli medicínsky, ale politicky, jako člověk, který chce prokázat ne prezidentovu indispozici, ale jako jeho velezradu. V tom Fischer popírá sám sebe. Ostatně, on je lékař? Není. Je filolog. A kdyby lékař byl, tak za posuzování něčího zdravotního stavu takto na dálku by asi rychle lékařem být přestal.
A na tohle jste se neptal, ale já si to neodpustím – Fischer není ani tak odporný tím, že něco takového navrhl, ale svým alibistickým opakováním, že on nic, on jen dostal od senátních klubů úkol… Když už se jednou rozhodnu odstřelit prezidenta, tak si za tím jdu a nesu s tím spojené riziko, a nesnažím se to házet na druhé, to udělá jen srab.
Někde jsem četl, že tato pasáž byla do Ústavy dána pro případ, že by prezident republiky třeba utrpěl mrtvici, nebyl schopen reálně funkci vykonávat a zároveň nebyl třeba při vědomí a nemohl se tak funkce ani vzdát. Je to správná interpretace, nebo je to podle vás jinak?
To ustanovení není zas až tak nové. Vy si možná pletete – a jako laik na to máte nárok – čl. 65 a čl. 66. Čl. 65, ten o velezradě, doznal poměrně zásadních změn v souvislosti se zavedením přímé volby prezidenta. Článek 66 je stále stejný od roku 1993. A budu-li jej brát jako „nástupce“ čl. 64 Ústavy z roku 1960, ve znění novely z roku 1975, pak znamenal „rozvolnění“ – je to degradace předchozího stavu, je to odfláknuté ustanovení.
Postupně. V Ústavě z roku 1960 nic o nemohoucnosti původně nebylo. Pak se roznemohl Ludvík Svoboda, ale odstoupit nechtěl. Podle jiné verze ho nejdřív nechtěl nechat odstoupit Gustáv Husák, protože za něj neměl náhradu (Husák byl tehdy šéfem KSČ, ale ještě ne prezidentem, a rozdělení funkcí předsedy ÚV KSČ a prezidenta vyvolávalo zdání demokratičnosti), a pak zas už nechtěl odstoupit Ludvík Svoboda.
Vyřešilo se to ústavním zákonem č. 50/1975 Sb., který doplnil čl. 64 o tento odstavec: „Nemůže-li president Československé socialistické republiky vykonávat svůj úřad (odstavec 1) delší dobu než 1 rok, Federální shromáždění může zvolit nového presidenta Československé socialistické republiky na nové funkční období." Jinými slovy, komunisti si to nastavili tak, že prezidenta šlo sesadit jen zvolením nového a ta nemohoucnost navíc musela být dlouhodobější, což mělo eliminovat okamžité politické tlaky. Tedy teoreticky, prakticky to ustanovení bylo použito jen na Ludvíka Svobodu.
No, a když se psala současná ústava, jak už to bývá, nikdo neviděl ani za roh, možná to někomu přišlo nadbytečné, možná neuctivé vůči Václavu Havlovi – tady si tehdy nikdo neuměl představit, že tu jednou budou i jiní prezidenti nebo že by Václav Havel mohl udělat něco ošklivého – tak to zmírnili, ale úplně vynechat to nemohli – a výsledkem je legislativní zmetek obsažený dnes v čl. 66 Ústavy.
Fotogalerie: - Procházka na lávce
Stačí k přijetí takového usnesení ve Sněmovně prostá většina, anebo je nutné to schválit ústavní většinou? Evidentně na tom nepanuje shoda.
Ten legislativní zmetek v tomto ohledu mluví celkem jednoznačně:
„Uvolní-li se úřad prezidenta republiky a nový prezident republiky ještě není zvolen nebo nesložil slib, rovněž nemůže-li prezident republiky svůj úřad ze závažných důvodů vykonávat a usnese-li se na tom Poslanecká sněmovna a Senát, přísluší výkon funkcí …“ – následuje podrobný výčet, které funkce přecházejí na předsedu vlády, které na předsedu Sněmovny a které na předsedu Senátu. Nepíše se tam nic o nějaké speciální většině nezbytné pro přijetí takového usnesení, čili stačí prostá většina. To v případě Senátu obnáší 17 senátorů z 27 přítomných, v případě Sněmovny 34 poslanců ze 67 přítomných (viz čl. 39 Ústavy).
Ne, nemá to logiku: Kdyby prezident skutečně byl neschopen vykonávat svůj úřad, bylo by to každému zřejmé na první pohled – nejen těm, kteří s jeho kroky nesouhlasí, ale i těm, kteří jej podporují. Nebylo by třeba psát o tom mnohastránkové analýzy, ve kterých autor v podstatě až jako bonus náhle shledá, že prezident je zdravotně nezpůsobilý – senátor Fischer měl od senátorů přeci úplně jiné zadání, co má zkoumat. Pokud by prezident skutečně byl indisponován, ať trvale či dočasně, bylo by to evidentní a hlasování Senátu a Sněmovny o tom by se fakticky jednalo POTVRZENÍ této skutečnosti, ne jeho rozhodnutí. To, zda někdo je či není nemocný, přece není politická otázka. Proto by bylo logické požadovat i hodně vysokou většinu, právě jako potvrzení toho, že prezidentova indispozice je nezpochybnitelná a všem zřejmá.
Ale pokud třeba Jan Kalvoda v roce 2019 spekuloval, že článek 66 je vynikající způsob, „jak dostat prezidenta ze hry“, protože tam – na rozdíl od článku 65 – stačí jen prostá většina, pak už jen ta spekulace samotná je důkazem politické motivace: On vlastně natvrdo přiznává, že chce sesadit prezidenta, a jen hledá způsob, jak toho co nejsnáze dosáhnout, že zdravotní indispozice je pro něj jen záminka. Ostatně, kdyby byl prezident skutečně nemocen, všichni by přeci zamáčkli slzu a bylo by jim to líto, že mu nemoc brání dokončit mandát, ujišťovali by se, zda je to opravdu nutné, a nejásali by, alespoň ne tak ostentativně.
Ing. Miloš Zeman
Těžko si představit, že za současného rozložení sil v Poslanecké sněmovně může něco takového uspět a to i tehdy, kdyby stačila prostá většina. Kdyby však říjnové volby rozdaly karty jinak, šanci to nepochybně má. Co následná role Ústavního soudu? Bylo by to obhajitelné v situaci, kdy prezident normálně funguje, pracuje, ale je pouze indisponován tělesně?
Já jsem ještě nevysvětlil jednu důležitou věc: Zatímco zbavení úřadu pro velezradu (čl. 65) je konečným rozhodnutím, to, co zde nazýváme sesazením pro nezpůsobilost vykonávat funkci se v zásadě bere jako dočasné opatření, prezident ztrácí možnost vykonávat prezidentské pravomoci, ale prezidentem de iure zůstává. Ústava nezná jiný způsob, jak prezidenta zbavit prezidentství, než pro velezradu. Jestliže čl. 66 říká, že komory se mohou usnést, že prezident je nezpůsobilý vykonávat funkci, pak implicitně předpokládá, že se mohou též usnést, že prezident se způsobilým k výkonu funkce opět stal. Je to podobný rozdíl, jako mezi smrtí a kómatem – z kómatu se ještě můžete probrat.
K vaší otázce: Ústavní soud tu má trochu jinou pozici než u velezrady. U velezrady je to on, kdo prezidenta zbavuje funkce, je to on, kdo říká: „prezident právě přestal být prezidentem“.
U „sesazení” pro nezpůsobilost vykonávat funkci toliko přezkoumává, na návrh prezidenta, který je stále prezidentem, zda skutečně je nezpůsobilý vykonávat funkci, resp. zda byl nezpůsobilý vykonávat funkci v době svého „sesazení“. Teď musím zjednodušovat, abych se vyhnul sáhodlouhému popisu příslušných procedur, ale výsledek může být v zásadě trojí:
1) konstatování, že prezident je opravdu nezpůsobilý,
2) konstatování, že prezident nikdy nezpůsobilý nebyl
3) konstatování, že prezident způsobilý nebyl, ale už opět je.
Je třeba uvědomit si v té souvislosti jednu věc, že nezpůsobilost vykonávat funkci zmíněná v článku 66 zdaleka nemusí být jen nezpůsobilost zdravotní – může se jednat třeba o případ, kdy prezident byl unesen nebo upadl do zajetí, nebo kdy někdo jemu blízký je zadržován teroristy jako rukojmí s cílem působit na výkon jeho funkce, mohl by se tedy stát nástrojem někoho jiného, jednat jinak, než by sám chtěl, kdyby neměl nůž na krku.
Ale předpokládám, že pokud je jako důvod údajné nezpůsobilosti Miloše Zemana uváděn jeho špatný zdravotní stav, že by Ústavní soud tento zdravotní stav přezkoumal, a to prostřednictvím k tomu kompetentních znalců z odpovídajících lékařských oborů, a ne na základě laických dojmů.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Radim Panenka
