Podle toho, co zveřejňujete na FB, jste právě teď na Ukrajině. Jaká je tam situace?

Jsem nyní na Podkarpatské Rusi (z pohledu Kyjeva tzv. Zakarpatí). Během února, března a dubna jsem byl v regionech Oděsa, Lvov, Ivano-Frankovsk, Kyjev, Žitomyr, Rovno. Takže mohu zprostředkovat pohled Ukrajinců, Rusů a Rusínů z oblastí střední a západní Ukrajiny. Na východ, kde převažují Ukrajinci ruské národnosti, jsem se bohužel nedostal, což mě mrzí, protože jsem měl v plánu konečně navštívit Charkov, Dněpropetrovsk, Záporoží, Mariupol… Mohl bych se vymlouvat, že odsud do Mariupole to je stejně daleko jako z Krumlova do Tuniska, ale to mě neomlouvá.

Jak tedy situaci na rusko-ukrajinském pomezí vnímají lidé v oblastech, které jste navštívil?

Bohužel, lidé vnímají situaci tak jako u nás. Vše je ovlivněno masově sdělovacími prostředky. Televize i rádia každých pár minut chrlí propagandistické básničky. Lidé, kteří to poslouchají, jsou tím silně ovlivněni, média už dávno přestala rozlišovat „zpravodajství“, „komentáře“ a „publicistiku“. Už nepoznáte, co je co. Zpravodajství nepodává vyvážené informace z obou stran, hosté jsou vybíráni tak, aby podpořili státní propagandu. Schválně neříkám, na čí stranu se lidé kloní, není to podstatné, příšerné je to papouškování „pseudozpráv“. A to se týká třeba i zpráv o České republice, která je tady vydávána za příklad. Co se týká konfliktu v Doněcké a Luhanské oblasti, lokální média dávala důraz na zvyšování ruské vojenské přítomnosti poblíž ukrajinské hranice, nikdy neinformovala o tom, že se má jednat o dlouho dopředu naplánované vojenské cvičení. Nyní, po ukončení cvičení, mi zase chyběly zprávy o tom, že se jednotky začínají vracet do původních míst. Samozřejmě, můžeme spekulovat, kolik těch jednotek se opravdu vrací a kolik jich zůstane i po dobu plánovaného cvičení NATO, kdy se dá očekávat jakákoliv provokace.

Podíváme-li se na pandemii, dáváte na FB i do svého blogu fotky z restaurací s komentářem „tady je svět ještě v pořádku...“ Jak tedy na Ukrajině fungují protiepidemická opatření? A jak celkově tam s covidem „bojují“?

Tzv. „protiepidemická opatření“ byl jeden z hlavních důvodů, proč jsem z Česka odjel. Potřeboval jsem v klidu pracovat na knížce „Kronika koronopodfucku II.“ a ve druhé polovině února mi bylo jasné, že se u nás chystá další totalitní útok vlády a že bych doma psát nemohl. A tak jsem překročil hranice a v Užhorodě se opět nadechnul svobody, protože na ulicích jsem neviděl „zločince“ s maskama přes tvář jako u nás, ale rozesmáté tváře zdravých lidí, kteří na nábřeží řeky Uh popíjeli kafe s mlékem a z prvního patra restaurace Godynka koukali přes košatý strom, který má dole cedulku „Masarykův jasan“, na svobodné lidi na zahrádkách, vychutnávajících si vodní dýmku a místní likér s názvem Balzám.
Kdo chtěl, měl roušku, v obchodech si ji většinou lidé dávali automaticky, ale nikdo nikoho neprudil jako u nás. Po dvou týdnech přijela jakási komise z Kyjeva, prohlásila, že počet nakažených stoupnul z „pěti na devět“ (teď jen parafrázuji katastrofické sdělení moderátora televize) a že za dva dny se musí zavřít hospody, bary, koncerty a tak. Za dva dny opravdu osiřely zahrádky i restaurace a bary, nicméně za zatáhnutými žaluziemi život běžel dále. Stačilo zaklepat. Ukrajina je totiž už dávno rozkradena nadnárodními monopoly a vláda nemá peníze na to, aby socialisticky vyplácela odpustky tak jako u nás. Ale lidé z něčeho žít musí, takže to místní politici i policie tolerovala.

Odjel jsem do Lvova, všude opět vše fungovalo (je to jiný region), po pár dnech Lvovskou oblast opět označili nějací zločinci z centra za nakaženou a přikázali jí vše zavřít. Sednul jsem na noční vlak a za 350,-Kč přejel nočním spacím rychlíkem do Oděsy. Zašel jsem si na balet Chačaturjana v nádherném Národním divadle opery a baletu, ochutnal ústřice z Bretagne a kaviár z carské ryby, jak tu říkají jeseterovi, dal si k tomu becherovku, o které mi tvrdili, že to je francouzský likér (pravda) a bernarda, o kterém tvrdili, že to je belgické pivo (nepravda). No a hádejte, co se stalo? Po pár dnech mi při placení děvočka v mém oblíbeném pajzlu na Jevrejské třídě pošeptala, že zítra už mají zavřeno (protože jakýsi idiot z Kyjeva vyhlásil, že jsou v nějaké červené zóně), ale že já mohu kdykoliv přijít, stačí prý zaklepat.
Připadal jsem si, že mi to dělají schválně, že tu politickou nemoc snad po regionech ukrajinských roznáším já sám.

A tak jsem druhý den zaklepal, byl jsem vpuštěn, jedli jsme s místními mužiky křepelky, raky, koukali na fotbal v televizi a na ženské chodící po ulici a nepřipadalo mi, že bych byl v totalitním státě, do jakého jsme se nechali dobrovolně uvrhnout u nás. Policie se klidně procházela po bulvárech, nikoho nesráželi k zemi za chybějící náhubek a život fungoval aspoň na zahrádkách restaurací.

Další den jsem si pustil místní zprávy a tam hřímal starosta Kyjeva, že zavírá celý Kyjev a zakazuje všem obyvatelům používat metro, maršrutky a veškerou městskou dopravu, kromě těch obyvatelů, kterým k tomu vydal speciální průkazky. A televize ukazovala místní důchodce, zaměstnance bez průkazek a další bez tohoto Apartheid Covid Passu, jak někteří pláčou, protože se nemůžou dostat na druhou stranu města k lékaři či k příbuzným a ostatní, kteří zablokovali celé město taxíky a svými vozy. Příšerné.
Vrátil jsem se na západ Ukrajiny, kde po dvou týdnech místní orgány „lockdown“ zase uvolnily, protože zjistily, že to pro vývoj nemoci nemá žáden význam. A všichni zase seděli na zahrádkách, v hospodách, holiči holili, kadeřnice kadeřily a muzikanti muzicírovali v klubech, kde nikoho nenapadlo mít ten symbol ponížení – náhubek na pysku. Respirátor zde nenosil nikdo, asi vláda nepotřebovala vyprázdnit sklady tak, jako u nás.

Pojďme do ČR. „Celosvětová ostuda pro Česko“. Napsal jste ve svém blogu ohledně „případu Vrbětice“. Co si tedy o celé té „kauze“ myslíte?

Jestli si dosud někdo o Republice české myslel, že jsme samostatnou a svéprávnou zemí, tak předpokládám, že o tu iluzi už přišel. Legrace o Patovi s Matem z mého blogu, kteří po sedmi letech odhalili agenty Čuka a Geka, už dávno nabrala vlastní život. Z blogu o dvou agentech, kteří přistanou v Praze, v Pardubicích nakoupí kýbl semtexu, v hotelu na ostravské cikánské ulici se potkají s dalšími čtyřmi agenty, koupí od „stareho haviřa zetlele zapalovaci šňury k perunitu“ převezou je žigulem pod Luhačovice a způsobí výbuch za miliardu a druhý výbuch v dokonale zablokovaném prostoru o pár týdnů později, už se stala díky Červenáčkovi Patovi a Slovákovi Matovi legendou.

Když se na situaci podíváme trochu vážněji, pak situace vypadá z ruských zdrojů takto, nyní cituji: „Pokud jde o nepříjemné tajemství, týká se dodávek zbraní a střeliva. Američané včetně zástupců zvláštních služeb vysávali Evropu. Ruční palné a jiné zbraně byly soustředěny prostřednictvím bulharského zbrojního barona Emiliana Gebreva ve skladech v České republice, odkud bylo zboží hromadně vyváženo do zemí Středního východu. Všechny obchodní operace byly prováděny tajně a v rozporu s rezolucí Rady bezpečnosti OSN. A tehdy na ně dohlížel současný americký prezident Joe Biden.“
Spekulace o skladování zakázaných nášlapných min a prodej zbraní teroristům nepřispějí k našemu dobrému obrazu, ať už jsou pravdivé nebo ne.

A co říci na vystupování Andreje Babiše či ministra Hamáčka k této věci, kdy velkou vlnu nevole zvedlo například vyjádření Babiše, že nešlo o teroristický čin, ale „útok na zboží“, za což se později tedy omluvil?

Podívejte se na „řeč těla“ těch dvou, Pata a Mata. Zajíkají se, ošívají se, vykrucují se, nemají důkazy, ale mají silné podezření, načasují „bombu“ do hlavních sobotních večerních zpráv, ale nic nesmí říci…Koudelka pracuje sedm let na něčem, co se sedm let prezentuje jako typický český šlendrián. A najednou hle – ruská stopa! A Koudelka si nedokáže připravit ani věrohodnou zprávu pro veřejnost? Nikdo po něm nechce tajné informace. Vykrucuje se, že nic nesmí říci. Ale když už způsobím celosvětový skandál, mohl bych aspoň zapracovat na nějakém informačním krytí celé akce. Takhle jsme pro smích všem.
Co k tomu říci? Asi jsou ty Chvojkovice-Brod fakt slušný oddíl, já bych mu tu medaili na generála letos už konečně dal, třeba už dá pokoj…

Podle všeho ovšem Pat a Mat přes veškerou absurditu obvinění a přes veškeré škody, které to způsobilo a způsobí České republice, vybruslili z celé situace jak nejlépe mohli a minimalizovali škody, které hrozily. Na zveřejnění celé té šarády se totiž třásli politici tzv. demobloku a Pat s Matem je předešli a sebrali vítr z plachet. Ta překotná tiskovka Pata s Matem byla východiskem z nouze v poslední chvíli v okamžiku, kdy demoblok se svými novináři už rozjel svou akci. Text o celém případu byl v časopise Respekt zveřejněn už skoro o dvě hodiny dříve než tiskovka začala, akce byla v plném proudu. Vláda nás tak rychlou akcí sice poškodila, ale zabránila podstatně větším škodám a veškeré následující řeči politiků demobloku už byly jen vlamováním se do otevřených dveří.