Médii jste označován za popularizátora vědy. Jak byste populárně, tedy co nejsrozumitelněji, vysvětlil čtenářům, co mohou znamenat závěry nedávné klimatické konference v Paříži?

Především bych řekl, že sledovat počasí je zajímavější než sledovat konference o počasí. Když mluvíme o klimatu, tak se tím rozumí většinou třicetiletý průměr všech stavů počasí za tu uplynulou dobu. Takže když je konference tohoto měřítka a účastní se jí tolik a tolik politiků, kolem dvou set, tak je to vždy do určité míry politická záležitost. A já jsem si všiml už i dřív, že je docela velký rozdíl mezi lidmi, kteří sledují politiku ohledně klimatu, a těmi, kteří sledují klima. Bývá to tak, že ti lidé, co sledují politiku okolo klimatu, jsou často chyceni mocenskou atmosférou v dané věci. Takže jsem už před několika lety říkal, že ani nemá cenu se vyjadřovat k tomu, co říká profesor Klaus o klimatu, ale má cenu se vyjadřovat k počasí, k tomu, jak se mění, co se s tím dá dělat, nebo jaká je perspektiva.

Liší se nějak významně diskuse o klimatu v České republice a ve světě?

Především mimo Českou republiku, v zemích, jako je Dánsko, Německo nebo USA, probíhá mnohem delší a mnohem dospělejší diskuse o klimatických změnách, než probíhá u nás. U nás vypadá situace tak, že – dejme tomu – dvě třetiny lidí věří tomu, že člověk může za změnu klimatu, a třetina nevěří. Na Západě je situace jiná v tom smyslu, že prakticky všichni vědci, doopravdy nějakých 95-98 procent vědců, se domnívají, že klimatická změna probíhá a že za ni, nebo za její podstatnou část, může člověk a že hlavní působení člověka na klima se odehrává skrze skleníkový jev.

Ale skleníkový jev asi není předmětem sporů?

Skleníkový jev je záležitost fyzikálního principu. Neexistuje diskuse o tom, jestli je, nebo není, existuje stejně jako gravitace. Ale můžeme diskutovat o tom, na kolik obsah skleníkových plynů skutečně klima ovlivňuje. Skleníkový jev, jenom abychom si to ujasnili, je to, že na povrch Země dopadá sluneční záření, projde atmosférou jako nůž máslem a dopadne na povrch, známe to všichni z léta, ohřeje ten povrch. Představte si asfaltovou vozovku a ta začne navečer vychládat. To vychládání znamená to, že vypouští, odráží teplo. Ale to teplo, které odráží, už má jinou vlnovou délku. To teplo se různě rozptyluje na vegetaci a na prachu v prostředí, ale má tendenci z planety uniknout ven. Ale v tomhle okamžiku to odražené teplo narazí na molekulu vodní páry, oxidu uhličitého, metanu, nebo některých dalších plynů a tahle molekula třeba toho oxidu uhličitého část tepla vrátí zpátky na Zemi. Takže skleníkový jev je to, že sluneční záření snadno projde na povrch Země, tam se změní na záření o jiné vlnové délce, a to už narazí na ty molekuly skleníkového plynu.