Nedávno jste se věnoval kontroverzi, kterou vyvolalo vystoupení někdejšího komunistického šéfa Státní bezpečnosti Alojze Lorence na akademické půdě. Během samotné debaty se nad přítomností Lorence podivoval redaktor ČT Marek Wollner, názor, že Lorenc nemá na půdě univerzity co dělat, zazníval ve veřejném prostoru i dlouho poté. Je správné, že Lorenc vystoupil? Měli bychom dávat prostor všem názorům?

Na právo sdělovat fakta a názory na veřejnosti se vztahuje obrovské množství pravidel, takže jejich vyjadřování nebude nikdy zcela svobodné. Svoboda slova je jedním ze základních znaků demokratické společnosti a jednou ze základních podmínek osobnostního rozvoje i naplnění. A neplatí to jen o informacích a názorech, které jsou příznivě přijímány a hodnoceny jako neútočné nebo neutrální, ale také o takových, které útočí, šokují nebo iritují.

Potlačování určitých názorů také může zakrývat podstatu problému, na který společnost neumí reagovat. Zároveň může restrikce názorů zvýšit radikalizaci jejich nositelů a zahnat je do ghetta, což může vyústit v sociální otřesy. Restrikce svobody slova navíc vedou k pokřivení demokracie, která by neměla konflikty řešit násilně, ale debatou a přesvědčováním.

Pouhá prezentace názorů však může vést k nevyváženosti, protože nemohou být jako rovnocenné prezentovány postoje toho, kdo právo porušil, i oběti takového porušení. Takový přístup je nepřijatelný, protože by vedl k pošlapání hodnot, na kterých stojí naše společnost. Vystoupení generála Lorence by tedy mělo být zarámováno do skutečnosti, že se podílel na potlačování lidských práv a podpoře zločineckého režimu.