Alexandr Vondra pro PL: Po Drahošově výkonu na Primě jsem jen těžko hledal argumenty, proč mu dát svůj hlas. Jediný argument byl...

Díval jste se na televizní duel Miloš Zeman vs. Jiří Drahoš v TV Prima? Kdo podle vás byl lepší, kdo vás zaujal? Dokážete si již nyní podle toho, co jsme viděli, odpovědět na to, kdo má šanci být lepším prezidentem?

Díval jsem se na obě televizní debaty. V první debatě na Primě měl jednoznačně navrch Miloš Zeman. Nahrávaly mu formát, publikum i způsob moderování. V aréně, kde byly cítit krev a emoce, byl jako ryba ve vodě. Naopak vystupování Jiřího Drahoše, který coby akademik neměl s tímto obtížným formátem žádnou zkušenost, bylo tragické. Byl nepřipravený a způsob debaty mu očividně neseděl. Druhá, čtvrteční debata na ČT byla naopak vyrovnaná a neměla jasného vítěze. Myslím si, že velmi, velmi vyrovnaný bude i volební výsledek. Netroufám si odhadnout, kdo vyhraje.

Kdo mě v debatách nejvíc zaujal? Moderátorka Witowská, která – na rozdíl od novináře z Primy – řídila debatu profesionálně a férově. Kdyby kandidovala, volil bych nejspíš ji. Miloš Zeman mě ničím nepřekvapil. Za ta léta ho známe, všechno o něm víme v dobrém i ve zlém včetně faktu, že je silný a obratný diskutér. Takže hlavní otázkou pro mne bylo, jak se v konfrontaci nikoli s příznivci, ale s protivníky bude chovat Jiří Drahoš, o kterém toho naopak moc nevíme. V tom prvním testu, který se odehrával „v bouřce a ve vichřici“, neobstál, v tom druhém, kdy v rudolfinském studiu „bylo polojasno“, naopak projevil houževnatou odolnost a dokonce účinně a trefně útočil. A co z toho plyne? Že může být celkem slušným a důstojným prezidentem pro slunečné dny, ale jak se projeví pod tlakem a v čase krize, na to neumím odpovědět.

Mohou podle vás tyto debaty váhající voliče přesvědčit? A je vůbec v nějakém směru určující, jak se kdo chová před televizními kamerami? Podle mnohých politiků je prý mnohem důležitější to, aby Zeman už prezidentem nebyl. „Pro mne není podstatné, co říkal Miloš Zeman ve včerejší debatě. Pro mne je podstatné, co říkal a konal jako prezident republiky posledních pět let. A to mi bohatě stačí k tomu, abych ho za prezidenta nechtěl a volil Jiřího Drahoše,“ uvedl k tomu třeba bývalý šéf TOP 09 Miroslav Kalousek. Má pravdu?

Tak za prvé, ty debaty nejsou pro přesvědčené voliče, protože jejich názor na to, koho volit, stejně nezmění. Jsou primárně určeny pro nerozhodnuté, kteří chtějí volit, ale buď nemají ve hře svého kandidáta, anebo se o politiku až tak detailně nezajímají a rozhodují se na poslední chvíli. Miroslav Kalousek je přece dávno přesvědčený a Drahoš je dokonce „jeho kandidát“ (on, Gazdík a Bělobrádek ho přece podpořili jako první), takže ze svého hlediska má jistě pravdu. V názoru na Zemana s ním ostatně souhlasím. Já Zemana taky nebudu volit. Nevolil jsem ho ani dřív a pět let jeho prezidentství můj názor na něj nijak pozitivně nezměnilo. Spíš naopak. Neumím hlasovat pro další ohýbání Ústavy, lži, názorové veletoče ve smyslu „účel světí prostředky“ nebo hulvátství na Hradě. To, že po pádu Nečasovy vlády odmítl jmenovat premiérkou Mirku Němcovou, ačkoli mu garantovala většinu v Parlamentu, a místo toho jmenoval Rusnokovu vládu tzv. odborníků, o níž bylo předem jasné, že důvěru nedostane, byl naprosto bezprecedentní tah, který se snad už nikdy nebude opakovat.

A za druhé – ano, máte pravdu, že v dnešním propojeném světě dominovaném masmediální komunikací v televizích a na sociálních sítích, kde rozhodují zkratka, útočnost, rychlá reakce a emoce, je test, jak se politik chová před kamerou v nepřátelském prostředí, důležitou zkouškou jeho odolnosti. Jistě, prezident nebude nutně předhozen do arény se lvy, ale jak v domácí, tak v zahraniční politice je vystavován tlakům, kterým není vůbec jednoduché čelit. Takže si myslím, že ty televizní debaty, přestože na nás mohou působit bizarně, mají svůj smysl.

Zkrátka nevolíme jen „antizemana“. Volíme především prezidenta republiky na dalších pět let. Volíme prezidenta, který až se potká s mocnými politiky typu Babiš, Putin nebo tandem Macron–Merkelová, musí stát pevně a nesmí vlát jako třtina ve větru. A upřímně říkám, že po Drahošově výkonu na Primě jsem jen těžko hledal argumenty, proč mu dát svůj hlas a nehodit u voleb do urny prázdnou obálku. Jediný argument, který se mi tak nějak sám nabídl, že totiž jako bývalý disident, který se zastával slabších, bych ho měl podpořit ve střetu s obludou, není zrovna moc přesvědčivý pro zápasy, které našeho prezidenta v příštích letech nepochybně čekají. Takže budu muset požádat svou dceru, aby mě do volební místnosti doprovodila.

„Drahoš byl neuvěřitelně slabý. Víc, než kdokoli čekal. Viděl jsem prostřihy na tváře Hilšera a Horáčka, kteří byli zděšeni,“ uvedl na Facebooku krátce po úterní debatě vysokoškolský pedagog a publicista Radim Valenčík. „Nečekal jsem takovou převahu Miloše Zemana a už vůbec jsem nečekal, jakého slabého protikandidáta si vybere ‚pražská kavárna‘. Co je na tom zarážející, je to, že tento člověk představoval reprezentanta české akademické obce,“ podivil se nad výkony Jiřího Drahoše senátor a předseda SPO Jan Veleba. I když jsou oba dva sympatizanty současné hlavy státu, přesto se nemohu ubránit dojmu, že mají pravdu. Není obraz „slabého Drahoše v televizi“ prohrou tzv. pražské kavárny, která není schopna vygenerovat ze svých řad jako kandidáta na post hlavy státu silnou osobnost?

Tak pozor! Jan Veleba, který zastupuje agrární velkokomplex pohrobků socialistického zemědělství a Babišových podnikatelských zájmů, pro mne není měřítkem pravdy. Zeman a jeho spojenci vycházeli těmto lidem a jejich zájmům vždycky vstříc a Veleba mu to teď pochopitelně splácí. A pokud jde o Jiřího Drahoše, není myslím výtvorem tzv. pražské kavárny, pomineme-li, že pro ni je nakonec každý dobrý, kdo na sebe bere roli „antizemana“. Pokud mě paměť neklame, tak Kroměřížská výzva, kterou kavárníci založili právě kvůli volbě prezidenta, podpořila Marka Hilšera a Pavla Fischera. Drahoš, kterého podporovali Gazdík s Kalouskem, jim tehdy připadal nudný, nevýrazný, vlastně konzervativní. Teď jsem se pro jistotu díval na jejich web a o Drahošovi tam ani dnes nic není. Jak to dopadne, uvidíme. Já byl k úsilí kavárníků od začátku skeptický, ale třeba to nakonec dopadne tak, že si budou myslet, že vyhráli...

Co je ale pro mě osobně hlavní zklamání, je skutečnost, že standardní politické strany nebyly schopny ani ochotny nasadit do volby vlastní kandidáty. Jasně – atmosféra ve společnosti tomu nepřála. Babiš tu nadělal velký bordel. Žádná strana nechce jít předem na porážku. Přesto měly strany projevit větší odvahu. Kdyby například nasadily do soutěže nějakou ženu, s jasně ukotveným světonázorem a dobrými komunikačními schopnostmi, bylo by to osvěžující a mohly by určitě pomýšlet na úspěch, i když by jejich soupeřem byl Zeman.

Všichni víme, že je Miloš Zeman dobrý rétor, že mu konfrontační debaty v televizi nedělají výrazné problémy a je v nich jako ryba ve vodě. Podle politologa Lukáše Jelínka je ale i v tomto za zenitem. Co si o tom myslíte? Vy Zemana znáte již po několik let... Změnil se ve svém chování a ve své veřejné prezentaci výrazně?

Znám ho od revoluce, v politice ho sleduji, ale už se s ním léta nevídám. Na Hrad mě nezve a i kdyby mě zval, tak bych tam mezi tu jeho kamarilu nechodil. Z dálky to na mě působí tak, že hlava mu stále slouží, ale tělo už ne. Vypadá to, že může mít velký problém zvládnout funkci dalších pět let, i když lidé kolem něj budou jistě dělat všechno pro to, aby ho ve funkci udrželi třeba i na kapačkách. Ale nejsem lékař a nechci hodnotit jeho zdravotní stav.

V politice se mu vyčítá neústavní jednání, i když správnější by bylo říct, že využívá volnosti, které mu Ústava umožňuje, až na samou hranu. V klíčových ústavních kompetencích, jakými jsou třeba jmenování ústavních soudců či centrálních bankéřů, si dokonce myslím, že se rozhodoval líp, než bych před lety čekal. Změnil se ale svým chováním. Sice je stále bystrý a umí si trvat na svém, ale je daleko víc cynický a je-li to v jeho osobním zájmu, je ochoten udělat asi cokoli. Své postoje mění jako ponožky. Nedá se mu věřit – třeba teď v debatě na Primě z mého hlediska správně kritizoval protikuřácký zákon, ale před rokem jako prezident se ho ani nepokusil vetovat.

Dlouho jsem byl k němu shovívavý a v porovnání s jinou obludou na české politické scéně jsem zdůrazňoval, že on je vlastně daleko menší hrozbou pro stát nežli Andrej Babiš. Zatímco Zeman dělal demokratické republice jen ostudu a škodil její image, aniž by měnil její podstatu, Babiš mění její obsah směrem k oligarchii a je tudíž daleko větší hrozbou. Bavím se o tom dost s mladými lidmi. Ti zpravidla souhlasí, pokud jde o kritiku Babiše, ale ve vztahu k Zemanovi jsou kritičtější. Argumentují, že tím, jak chlastá, lže a cynicky manévruje (naposledy právě ve vztahu ke jmenování Babiše premiérem), podrývá ve společnosti základní důvěru v politiku vůbec. V tomto ohledu musím těm mladým – jako starší člověk, který také umí být cynický – dát za pravdu.

O Drahošovi se říká, že je to slušný člověk. Prý jen tak neútočí. I přesto ale vypustil toto: ,,Rád bych se lidí zeptal, proč si myslí, že je Miloš Zeman zrovna politik, který je ochrání nebo který údajně zastává jejich zájmy. Z mého pohledu je výsostný intelektuál, člověk, který v životě fyzicky nepracoval a z mého pohledu ani moc nemůže běžným lidem rozumět,“ uvedl Drahoš s tím, že Zeman snad v životě nepřeřízl pilou prkno a neví, co je běžná fyzická práce. Dá se na to něco vůbec říct? Chápe vlastně Drahoš, o čem že je „prezidentování“?

Za prvé, o tom, že Jiří Drahoš je slušný člověk, nepochybuji. Slušní pánové byli myslím všichni Zemanovi vyzyvatelé v prvním kole. Za druhé, stejně tak nepochybuji o tom, že slušnost a mravní integrita je důležitým předpokladem pro úspěšný výkon prezidentské funkce. Zároveň ale ne každý slušný a mravně integrální člověk je způsobilý k tomu, aby byl dobrým prezidentem. Musí mít intelekt a schopnosti i odvahu činit správná rozhodnutí. Musí umět přesvědčit druhé a stát si za rozhodnutím, až na něj někde někdo vybafne. A za třetí, výše uvedené dvě věty mi nijak nevadí, i když mi pravda není moc jasné, co jimi chtěl jejich autor říct.

Obecně ale platí, že Drahoš je vyzyvatel a tudíž z podstaty svého postavení musí vůči tomu, kdo funkci obhajuje, vystupovat aktivně a poukazovat na jeho slabiny. On je ten, kdo z podstaty situace utočí, zatímco ten druhý se brání nebo obhajuje. Kdyby to bylo naopak, vyzyvatel by neměl šanci uspět. Samozřejmě, že prezidentství není ani o stahování králíka, ani o práci s pilou v lese, ale to pan Drahoš jistě ví. V politice je sice absolutně nepolíbený a jak říkám, mám tu mnoho nezodpovězených otázek, ale hloupost bych mu nepodsouval.

Tomáš Halík řekl, že druhé kolo voleb ukáže, co jsou Češi zač a jakou budoucnost si zaslouží. Již před prvním kolem uvedl, že kdo dá hlas Zemanovi, proviní se proti zájmům České republiky. Co si o jeho slovech myslíte?

Jsem katolík a štve mě, jak Zeman populisticky rozeštvává národ kvůli oprávněným církevním restitucím, ale k Tomáši Halíkovi jsem velmi kritický. Pokud to řekl tak, jak to uvádíte, pak si myslím, že je to hloupé tvrzení. Není to ale od něj poprvé. Než začne něco v politice komentovat, měl by si pověsit do své pracovny v rámečku heslo „mlčeti zlato“. Myslím, že Drahošovi, kterému se snaží pomáhat, dělá spíš medvědí službu. Je to podobný způsob uvažování, jako když před nějakou dobou můj přítel z disentu a velmi odvážný člověk Tomáš Hradílek zahájil hladovku, aby si vynutil Zemanův odchod z politiky. Znechucení ze Zemana, kterému naprosto rozumím, mu jako by zatemnilo mozek. Přeci jsme ta léta v disentu bojovali za to, aby tu byly svobodné volby a aby v nich mohl kandidovat každý, kdo splňuje zákonné požadavky. Teď je už čtvrtstoletí máme a když volby nedopadnou tak, jak si přejeme, je hloupé házet vinu na voliče. Spíš se musíme ptát, co my nebo nám blízcí kandidáti děláme špatně, že nedokážeme na svou stranu získat potřebnou většinu.

A ještě jedna poznámka k větě o zpronevěře národním zájmům. Drahoš neustále zdůrazňuje, že by rád jako prezident národ více spojil. Jestli to dokáže, nevím, to se teprve uvidí. Ale v tomto bodě s Drahošem souhlasím, protože si myslím, že úlohou prezidenta z titulu ústavního ukotvení i historické tradice je překlenovat spory ve společnosti a lidi víc spojovat. Halíkova slova o těch druhých, kteří se proviňují – a je jich v národě cirka polovina –, je přesně to, co ty příkopy ještě víc vykopává. To je ale paradox. Všichni ti, kteří tak mohutně před lety orodovali za přímou volbu prezidenta, se dnes diví, jak právě tento způsob volby prezidenta národ rozděluje víc než cokoli jiného. Vůbec si tehdy neuvědomili, že k takové polarizaci nevyhnutelně vede právě ona přímá volba. Dodnes si vyčítám, že jsem pro přímou volbu kdysi jako senátor pod tlakem zvenčí a proti svému přesvědčení zvednul ruku.