Turecký prezident Erdogan se vyjádřil, že má dost, jak jej Američané tlačí do nákupu jejich zbraní, a nakoupí proto protivzdušný systém S-400 od Ruska. To tedy znamená, že budou mít nejen společné bezpečnostní technologie s Ruskem, ale také že jeden členský stát NATO bude kupovat zbraně od Ruska. Co na to říkáte?
Řekl bych, že jde o jeden velký a zásadní precedent, protože Turecko je jednou ze starých členských zemí Severoatlantické aliance – vstoupilo do Aliance v roce 1952 spolu s Řeckem. Na rozdíl od nových zemí připojených po konci studené války, které se postupně zbavují zbraní sovětské provenience, je Turecko odhodláno jít částečně opačnou cestou. Jde o bezprecedentní krok. Nejde o žádnou novinku, protože rozhodnutí nakoupit ruské zbraně se projednávalo nějakou dobu. Určitě zásadním způsobem ovlivní debatu, zda – což je v kontextu toho, co jsme slyšeli, pokud jde o izraelské radary v české armádě – je možné mít v aliančních systémech zbraně od jiných zemí než zemí přátelských Alianci, navíc od země, se kterou máme značné problémy. Mezi Severoatlantickou aliancí a Ruskou federací jsou problémy minimálně od doby anexe Krymu a podobně.
Fotogalerie: - Kremace červených trenýrek
Turecká politika s prezidentem Erdoganem již dávno bere směr, který znamená odklonit se od Západu, a vidíme to i v pochopení Turecka, že členství v Evropské unii je pro ně věc nedosažitelná. Buduje si úplně jiné vazby. Ankara má dnes blíže do Rijádu, než do Berlína, Paříže či Londýna. To je prostě fakt, který je třeba brát velmi vážně v úvahu. A bude čím dále více umocňovat otázky či pochybnosti, které jsme již slyšeli, a to zda a do jaké míry Turecko ještě patří do Severoatlantické aliance.
Jaký dopad, si myslíte, že to bude mít na zahraniční vztahy? A jakou reakci očekáváte od Spojených států a prezidenta Donalda Trumpa, protože Spojené státy tak přijdou o finance?
To je sice pravda, ale je fakt, že turecká armáda je vyzbrojena převážně americkými zbraněmi, turečtí důstojníci a generálové studovali na amerických školách. Já neumím předjímat reakci Spojených států, jde o velkou členskou zemi, která má druhou největší armádu v Severoatlantické alianci, a je otázka, jestli bude reakce negativní a ještě více přitlačí Turecko do spojenectví s Ruskem a zda Turecko bude dále zvyšovat svoji orientaci na Blízký východ. Jak se zachovají Spojené státy, těžko říci, Trump může i překvapit, což záleží na tom, jak bude tento krok vnímat – jestli jako vojenský, nebo jako krok, který ukazuje na další politické trendy v Ankaře.
Prezident Erdogan také volá po obnovení trestu smrti, slibuje popravu svého protikandidáta a podobně. Už jsem slyšela i srovnání, že se v podstatě chová jako nacistický vůdce Adolf Hitler v počátcích své mocenské dráhy. Jak nahlížíte na taková srovnání?
Myslím, že srovnání s Adolfem Hitlerem není namístě a ani bych v něm nechtěl pokračovat. Pravda je, že prezident Erdogan má velmi nevybíravý slovník minimálně vůči řadě evropských spojenců Severoatlantické aliance, obzvláště ve spojení s jeho politickými ambicemi. To je zcela nepochybně pravda. Pokud by Parlament zavedl trest smrti, šlo by o automatické vyřazení jakýchkoliv tureckých ambicí být členskou zemí Evropské unie. Navíc prosadit takový trest ještě retroaktivně by znamenalo, že by všechny oponenty ze zpackaného puče nechal popravit. To by moderní Evropa těžko spolkla. Ale ukazuje to, že Erdogan s Evropou už tolik nepočítá a především buduje svoje mocenské pozice. V jeho některých výrocích nelze nevidět ambice k jistému obnovení Otomanské říše. Turecko se může klidně stát jedním z největších bezpečnostních problémů Evropy budoucnosti. Je to důležitá, velká a ekonomicky poměrně dobře a delší dobu se rozvíjející země a ambice Erdogana jasně směřují k silnému prezidentskému státu.
Někdo také říká, že se Erdogan uklidní, až bude po volbách...
Záleží na tom, jak volby dopadnou. Pokud dopadnou, jak Erdogan chce, tak by se mohlo zdát, že se může uklidnit. Nevíme však, co Erdogan skutečně chce. Uvedu příměr, i když značně kulhá. Ve třicátých letech minulého století mocnosti říkávaly: dejme Hitlerovi Sudety, on dostane, co chtěl, a dá pokoj. A také nedal. Nechci opravdu o Turecku zanášet nějaké reminiscence třetí říše, to si nemyslím, že by čemukoliv pomohlo, a ani si nemyslím, že ta situace je taková. Bohužel obraz Attaturkova sekulárního Turecka značně bledne.
Vláda znovu předložila návrh dohody o letecké dopravě mezi Českem a Saúdskou Arábií, který má dané podmínky upravit, tedy jak přistávání v obou zemích, tak nakládání a vykládání cestujících. Senátoři měli návrh už dříve, ale některým vadilo nedodržování lidských práv v Saúdské Arábii a neprošel. Je taková domluva nějakým bezpečnostním rizikem pro leteckou dopravu? Měli bychom ji zdržovat kvůli porušování lidských práv?
Myslím, že by smlouva měla být uzavřena. Na misce vah v kontextu se snahou budovat strategické spojenectví s Čínou jde o zanedbatelnou věc. V Číně rozhodně nelze mluvit o dodržování lidských práv. V Rijádu si podávají dveře vrcholní představitelé Západu. Trump zde uzavřel na své první zahraniční cestě po zvolení stomiliardové zakázky na americké zbraně. Nesnažme se o příliš papežský postoj. Nic nezměníme a můžeme jenom ztratit.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Zuzana Koulová
