Před několika dny jste se vrátil z muslimské náboženské poutě v Iráku, kde jste jako arabista zkoumal tamní zvyky. O jakou pouť se jedná? Jaké regiony jste navštívil?

Na Západočeské univerzitě máme projekt výzkumu šíitských náboženských obřadů a poutí. Největším shromážděním lidí na světě by podle dostupných zdrojů měl být svátek Arbaín, česky čtyřicet, podle toho, že trvá čtyřicet dní. Během čtyřiceti dnů jdou poutníci pěšky po různých trasách do města Karbalá v Iráku. Tam se nachází hrob imáma Husajna, vnuka proroka Muhammada, který patří mezi přední mučedníky šíitské větve islámu. Tuto pouť jsme s několika kolegy absolvovali již loni, kdy jsme šli pěšky s davem několika milionů lidí z města Nadžafu do města Karbalá. Letos jsme tam jeli o něco dřív, abychom unikli davům a mohli provádět výzkum přímo ve svatyních měst Nadžáf a Karbalá. Bylo to docela zajímavé a člověk Irák vidí přece jenom trochu jinak, když jím prochází pěšky, než když o tom čte doma v novinách. 

Irák je jednou ze zemí, ze kterých evropské země přijímají uprchlíky. V minulém rozhovoru jste mi sdělil, že se tam ale lze v určitých částech pohybovat zcela bezpečně. Jak je to tam tedy ve skutečnosti s tou bezpečností? Mohou se běžní lidé cítit v nebezpečí? Změnila se nějak ta míra bezpečnosti v Iráku mezi vašimi návštěvami?