Štvanci v Paříži jsou téměř všichni identifikovatelní Židé, každopádně v některých čtvrtích, z nichž se stěhují jinam, nebo už přibližně tempem 10 tisíc ročně emigrují. Synagogy střeží policie se samopaly, židovské obchody a firmy mají svoje ochranky, mnohde složené z izraelských veteránů. Jenže ty čtvrti, kde pro ně není bezpečno, se rozrůstají, jak přibývá islámských imigrantů, kteří si přinášejí nenávist k Židům s sebou.

Mnohem konkrétněji kritický k islámské imigraci a s ní přicházejícímu antisemitismu je novinář Eric Zemmour, který si neklade před ústa servítky v televizních debatách, článcích a internetových rozhovorech. Vášnivý obhájce všeho tradičně francouzského a evropského je coby Žid severoafrického původu s mentalitou a kulturou islámských imigrantů podrobněji seznámen. Několikrát byl už za své výroky stíhán soudně a zaplatil pár pokut. Vystupuje důsledně z pozic pravicového konzervatismu, takže se těší sympatiím francouzské pravice včetně té extrémnější, která by mohla mít sklony k antisemitismu, ale pro niž je Zemmour „náš Žid“.

K tomu stojí za připomenutí jedna z dobře zavedených a poměrně zábavných tradic: běžné společenské remcání na Židy třeba při přátelské večeři. To obvyklé „Židi ovládají tohleto a tamhleto, jsou na prachy, zneužívají holocaust ke svým výhodám, atd“. To slyšíte od Francouzů pravicových i levicových. Když namítnete, že jste taky Žid, a jestli to nevadí, odpoví vám: „Tebe znám, ty nejsi jako ti ostatní“. Takže takovým tím „tebe znám“ Židem je Zemmour pro francouzskou pravici. Vysloužil si to tím, že své židovství (k němuž se hlásí, ale ne tak vehementně jako Finkielkraut) ztotožňuje stoprocentně s pravicovou Francií.

Finkielkraut kdysi patřil spíš k levici, a tak mnohým pravičákům ještě zůstává v paměti. Dodnes někdy působí, jako by mezi Židy a Francouze kladl nějaké dělítko. Třeba když říká, že „nikdy nezažil tak silný antisemitismus ve Franci jako teď, a bude to horší“, zní to, jako by z něho vinil samotné Francouze. Třebaže k tomu dnes dodává, že největší antisemitismus přichází od islámských imigrantů, zůstává tam jeho posluchačům stále ještě pocit, že viní i obyčejné Francouze. Taky věnuje víc energie obhajobě Izraele a zapletl se i se sionismem levicovým (organizace JCall, izraelský list Haaretz), zatímco Zemmour se soustřeďuje téměř výlučně na obranu Francie.