Pane doktore, zdá se, že aura „slušnosti“ Fialovy vlády dostala povážlivé trhliny. Jak vnímáte „bitcoinovou“ kauzu Pavla Blažka, brzy již exministra?

Šlo to velmi rychle, kdo chvíli stál, již stojí opodál. Než se vše podařilo popsat, natož vysvětlit, oč vlastně v reálu jde, vládní tyátr změnil několikrát kulisy i herce. Dokonce i scénické osvětlení měnilo barvy jak v Laterně magice. To, co ale zůstává neměnné, je sveřepá snaha zatloukat, zatloukat, zatloukat. Ne, že by občas někdo nemluvil, ale dokonce i ty nejvýmluvnější dámy, jako je třeba paní  Eva Decroix, ztratily část své upovídanosti. Vládu však mnozí nezapomněli hájit i když svou programovou slušnost spíše zakrývali bojovým heslem Jde o všechno! 

Nepozornému pozorovateli se mohlo zdát, že této výzvě přikládala potenciální nástupkyně pana ministra Blažka menší naléhavost, než při jiných příležitostech. Ale snad to bylo tím, že jí dostihla tíha důležitosti a uvědomila si, co by se skutečně stalo, kdyby ji Petr Fiala jmenoval nejen nástupkyní pana dnes už exministra. A pokud si je vědoma, že vedle toho, co o celé akci víme, lze předpokládat, že se objeví ještě další souvislosti, možná i v zahraničí, mohla slušnost Petra Fialy vidět z jiného úhlu věčnosti.

Jak se obecně díváte na politiky, kteří se otevřeně zaštiťují slušností? Byl to Jiří Drahoš jako „slušný prezident“, nyní Petr Fiala jako „slušný premiér“.

Říká se, že nejčastější reakcí na nějakou lumpárnu je, že zloděj křičí chyťte zloděje. Víme sice, že slušnost je v politice nedostatkové zboží, a že větší úspěch mívají hulváti a nezdvořáci, ale přece jen bychom si mohli nějakého slušňáka dopřát. Je jich málo, nejen v Řeporyjích, ale i v okolí pana prezidenta. Snad proto se ti jinak neslušní snaží na veřejnosti chovat jako v tanečních. Ne vždy se jim to daří. Typickým současným fenoménem neslušnosti jsou divoká televizní hašteření trhovkyň, které jsou díky mnoha různým okolnostem ve funkci reprezentantů někdy velkého počtu občanů. Někdy je slušnost jen pokrytectvím, jak víme už z Moliérova Tartuffa, a proto bychom s pochvalami politiků mohli šetřit, zvláště když si někdy myslíme, že se chovají neslušně slušně.

Ukrajinci přivezli do hloubi Ruska kamion s drony, které následně vyslali. Věříte tomuto příběhu?

Když si vzpomenu na varování nebo vyhrožování Donalda Trumpa Putinovi před dvěma nebo třemi dny, tak se mi zdá, že již tehdy se mohlo na plánu podobných akcí pracovat. Anebo tyto plány byly již uváděny do vojenského provozu. Protože si nemyslím, jako mnoho lidí u nás doma, že prezidenti i takových států, jako jsou ty spojené nebo federované, mají všechno pod kontrolou; ale myslím si, že i oni jsou kontrolováni, je tento, jak říkáte příběh, uvěřitelný. Protože jsem, na druhé straně, nakrmen legendami, jak CIA a britská MI6, či všechny jejich dependance po celém světě, jsou vynalézaví ve svých nordických, nyní tedy anglosaských lstech, musím si nechat alespoň malý prostor pro pochybnosti. Navíc, rusko-ukrajinská válka se zdála blížit ke svému istanbulskému konci, a tak mohl nějaký nový Boris Johnson vymyslet něco starého známého. Jen aby to zase jednou neuniklo zpod kontroly a nemuseli jsme se příští týden dohadovat, kde to bouchlo také blízko nás.

Někteří přátelé se nostalgicky zhlédli v minulém režimu, myšleno husákovsko-jakešovskému. Vzývají tehdejší sociální jistoty. Je to dle vás cesta, nebo bychom Husáka s Jakešem neměli vyhrabávat z hrobů?

Myslím si, že bychom neměli, ale jsem ovlivněn jenom svou subjektivní zkušeností. Na druhé straně musím konstatovat, že úspěchy transformace, privatizace a všech možných restitucí, zanechaly po sobě tolik nepředpokládaných následků, že pravděpodobně až třetí polistopadová generace si bude moci dovolit luxus zapomenutí a začít znova. Bohužel, skoro od nuly. 

Asi se někdy dokážeme zbavit citového dědictví po protagonistech starého režimu, ale možná že nesporný blahobyt může být degradován dehumanizací společnosti. A pak ta pradávná minulost může být nostalgicky nezapomínána. Historie není jen učitelkou života, ale jak víme,  někdy je tragédie, někdy fraška. U nás navíc bývá ještě častěji tragikomedií.

I ze západního světa se ozývá kritika postupu Izraele v Pásmu Gazy. Prý jsou IDF zbytečně brutální. Hroutí se dle vás konsenzus, že Izrael má právo na obranu?

Protože si pamatuji protestní hnutí studentů a mladých lidí ve Spojených státech, kterým hrozilo, že budou nahnáni do americké války ve Vietnamu, hnutí, které se rozšířilo i do Evropy, vím, že hrůzy jakékoliv válečné tragédie se dají prezentovat jako hrdinství našich hochů, stejně jako nedorozumění, které podle slavného muzikálu The Hair zfilmoval Miloš Forman.

V době přebujelé mediální kultury je možné vyrobit jakoukoliv realitu a vlády, státy a jejich armády nevynechají žádnou takovou příležitost ležet stranou, aniž by ji nevyužily. Problém tragédie v Gaze je, podle mého názoru, v tom, že arogantní britské impérium se hádalo s francouzským napoleonským imperialismem o dědictví Osmanského impéria, nedohodli se a  obětí tohoto velkopanství se stali Židé implantovaní na území za pomoci zneužití biblických příběhů a jejich interpretace. Stav je dnes proto takový, že Židé bojují o svou fyzickou existenci, jejich etniky, a náboženské okolí je nenávidí a další vzdálení suveréni do toho zasahují. Že se tím vytváří podhoubí pro staletou nenávist nikoho nezajímá. To, co je ale stále pozoruhodnější, je fakt, že se vrací téměř středověká nenávist vůči Židům, které jsme se v Evropě nedokázali nikdy zbavit.

Internetová televize Netflix uvádí nový dokument o Usámovi bin Ládinovi. Jak vnímáte to, že před téměř 25 lety jsme měli nepřátele, na které si dnes už téměř nevzpomeneme?

Pro mne byl Usáma bin Ládin vždy jen produktem hollywoodské orientace americké zahraniční politiky, podobně jako dosud stále sporné útoky na americká dvojčata 11. září v New Yorku. Myslím, že se ale mýlíte, když předpokládáte, že jde o hrdinu, na kterého si dnes už nevzpomeneme. Je pravda, že právě v současné době si nevzpomínáme, ale bude-li třeba, služebná a dobře honorovaná média jej mohou kdykoliv resuscitovat, anebo vytvořit nového, tomu originálnímu podobnému.

Nechci se dotknout velikosti amerického prezidenta Baracka Obamy, který sledoval hon na Usámu na obrazovkách ve své pracovně a byl svědkem, jak američtí hrdinové svrhli zahalené tělo přízraku teroristy do moře. Vypadalo to sice trochu jako z filmu Hrabě Monte Christo, ale i tento příběh jsme viděli už tisíckrát a je to stále vzrušující. A to mluvíme o románu z 19. století a Usáma bin Ládin odpočívá někde v Pákistánu jen asi pětadvacet let.

My, vychovaní zběsilými nacistickými obrazovými materiály v českých TV programech, mezi kterými je Adolf Hitler monumentálním nadčasovým hrdinou, který vytlačil z našeho TV  konzumu jakýkoliv monument vč. egyptských pyramid, víme, že z vůle některých dramaturgií se některých svých nepřátel už nezabavíme.

Psali jsme:

„Premiér Fiala to musel vědět.“ U Moravce přišlo závažné obvinění

Eva Decroix v Partii: Voliči chtějí náš směr

Jako 30. léta. Zbořil o Fialovi a Merzovi

Zbořil se vypořádal s Ivou Pazderkovou přirovnáním