Před deseti lety vám vyšla kniha Osvobození 1945. Nyní strategický komunikátor oznámil, že jde o zmatení pojmů a daný proces byla okupace. Co s tím?

Specifická interpretace historických událostí od Otakara Foltýna je pro mne stejně tak relevantní, jako případná interpretace od Josefa Vyskočila z Putimi.

Dobře, ale stejně si neodpustím poznámku. Foltýn svůj názor obhajuje tím, že vychází z jistého litevského materiálu...

Naše „drahé“ strako asi nepochopilo, že historie českého a litevského státu není zcela totožná. Litva byla až do konce třicátých let samostatným státem, který byl v létě 1940 velmi specifickým způsobem začleněn do Sovětského svazu. O rok později bylo toto teritorium obsazeno německou armádou, tři roky nato pak opět Rudou armádou.

V meziválečném období byla Litva členem Společnosti národů, v roce 1945 se členem Organizace spojených národů – na rozdíl od Ukrajiny – nestala. České země byly v roce 1938 zbaveny pohraničních oblastí a v březnu 1939 okupovány německou armádou, na jaře 1945 pak osvobozeny americkými, československými, polskými, rumunskými a sovětskými jednotkami.

V rámci americké 3. armády dorazil v květnu 1945 do Plzně i malý belgický kontingent, proto západočeskou metropoli po osmdesáti letech od této události navštívil belgický panovník. Všechny osvobozující jednotky – s výjimkou našich – se do prosince 1945 stáhly z Československa. Takže by možná bylo lepší příště zapojit hlavu (to je ta část těla, na níž nosí plukovníci brigadýrku) a nepapouškovat pouze cizí materiály.

Dobrá, přejděme tedy k historické realitě. Uvedl jste, že na osvobození českých zemí se podílelo pět armád, ale s Belgičany šest. Jaký však byl jejich podíl na osvobození?

Záleží na způsobu, jakým to interpretujete – můžete použít rozlohu osvobozeného území, počet osvobozených obyvatel, množství nasazených osvobozujících vojsk – a výsledky se vám pak mohou poněkud lišit.

Ve výše citované knize jsem se rozhodl vyjít ze situace v létě 1938 a sledovat všechna města a městečka v českých zemích, v nichž se tehdy nacházel okresní úřad či okresní soud. Z necelých 320 míst s okresními úřady jich Sověti osvobodili přes 230, Američané přes 50, Rumuni, Poláci a Čechoslováci téměř 25. Celkem deset míst pak bylo osvobozeno společným úsilím spojeneckých armád.

Obecně můžeme uvést, že Rudá armáda se na jaře 1945 podílela v českých zemích na osvobození cca 75 % okresních středisek, ostatní čtyři armády na zbývající čtvrtině. Nějak si nedokážu představit, jak to „strako“ bude konkrétně řešit. Třeba v současném Zlínském kraji – Vsetín byl osvobozen (Čechoslováci), Vizovice a Zlín byly osvobozeny napůl (Rumuni a Sověti), zatímco Uherský Brod byl okupován (Sověti)? Nebo i československé a rumunské jednotky, jelikož bojovaly operační podřízenosti Rudé armády, musíme považovat za okupanty? A co České Budějovice, kde do města dorazily jak americké, tak sovětské jednotky?

Podívejme se blíže na odchod cizích jednotek z Československa v roce 1945…

Jak dlouho se zdržela belgická jednotka v Plzni, to opravdu nevím. Její pobyt můžeme počítat asi na týdny, maximálně. Podobně rychle se ze středních a severních Čech stáhly polské jednotky a ze středních Čech a jižní Moravy rumunské jednotky.

Na konci června 1945 byly v českých zemích rozmístěny jen americké a sovětské jednotky. Ohledně jejich odchodu byl klíčovým první týden v listopadu 1945. Tehdy Harry Truman navrhl, aby americké i sovětské jednotky opustily zároveň Československo, a to do konce listopadu 1945. Josif Stalin s tímto návrhem překvapivě souhlasil, a tak bojové jednotky obou armád v určeném termínu naši zemi opravdu opustily. Stahování sovětských týlů (zvláště nemocnic a skladišť) se protáhlo přes Nový rok, ale v únoru 1946 se již cizí vojska na našem území nenacházela.

V květnu 1945 operovala v českých zemích tři frontová uskupení Rudé armády s desítkami armád. Jak se počty sovětských vojsk u nás postupně snižovaly?

Ano, v květnu 1945 se na našem území nacházela vojska 1. ukrajinského frontu, 2. ukrajinského frontu a 4. ukrajinského frontu. Toto označení nemělo nic společného s národnostním složením, bylo zavedeno v říjnu 1943, když Rudá armáda postoupila na území Ukrajiny a Běloruska, později také do Pobaltí. Vznikly tak čtyři ukrajinské, tři běloruské a tři pobaltské fronty, které si názvy ponechaly až do konce války. Tato tři frontová uskupení čítala dohromady 22 armádních svazů (bez letectva), přes 50 sborových a téměř dvě stovky divizních a brigádních svazků.

Jako první z našeho území odešly jednotky 46. armády z prostoru Třeboně, a to v polovině května. Následovaly je jednotky 21., 31. a 59. armády ze severovýchodních Čech, přibližně do konce května. Ještě v květnu zahájilo přesun na Dálný východ velitelství 2. ukrajinského frontu se třemi armádními uskupeními – tato vojska se v srpnu 1945 zapojila do války proti Japonsku. V průběhu června odešlo velitelství 4. ukrajinského frontu se čtyřmi armádními uskupeními – většina z nich se přesunula na západní Ukrajinu, kde se zapojila do bojových akcí proti ukrajinskému podzemí. Složitější byla situace s 1. ukrajinským frontem.

Uvádíte to ve své knize o Ludvíku Svobodovi. Z velitelství frontu vzniklo velitelství Střední skupiny vojsk, jemuž byla podřízena sovětská vojska v Československu, Maďarsku a Rakousku...

Přesně tak. Velitelství maršála Koněva se počátkem června 1945 přesunulo z Drážďan do Badenu jižně od Vídně a podle původních předpokladů mělo mít ve stavu šest pozemních a jednu leteckou armádu. Na československém území měla zůstat Žadovova 5. gardová armáda (sídlo Milovice) a Rybalkova 3. gardová tanková armáda (sídlo Pardubice), letecké jednotky měly působit v Brně a Milovicích.

Další vývoj byl pak zcela závislý na bilaterálních československo-sovětských jednáních. Počátkem července se podařilo dohodnout, že z Československa bude stažena Rybalkova armáda, na dalším snížení počtu sovětských vojsk u nás měl zásluhu ministr Svoboda, který při osobním jednání se Stalinem v září 1945 dosáhl toho, že početní stav Rudé armády na československém území byl dále snížen ze 165 000 vojáků na asi 100 000 vojáků.

Rozhodujícím prvkem ale byl již zmíněný návrh amerického prezidenta na reciproční odchod amerických a sovětských vojsk z Československa. Přitom podnět k americkému návrhu zajistil pravděpodobně prezident Edvard Beneš, který koncem června 1945 požádal britského velvyslance, aby Američanům navrhl „simultánní stažení“ vojsk.

Československo se tak na konci roku 1945 stalo jediným středoevropským státem, na jehož území se nenacházela americká, britská, francouzská či sovětská vojska. Teprve o deset let později se této výsady dostalo dalšímu státu ve střední Evropě – Rakousku.