Při vzpomínkách na 17. listopad – může být podle vás „revoluce něžná, sametová“? Není v tom trochu protimluv?
Nejen trochu, nýbrž zcela, je to contradictio in adiecto – protimluv v přídavném jméně. Takže to byla buď revoluce, nebo něco něžného, sametového, ale ne revoluce. Člověk, který toto spojení vypustil do světa, chtěl vyjádřit, že obyvatelé ČSSR docílili zvratu režimu bez krveprolití a násilí. Jenže vše ukazuje, že to byla jen inscenace I. správy Sboru národní bezpečnosti, což byla československá rozvědka, kde československá veřejnost, zejména 17. 11. 1989, hrála jen roli neplacených statistů.
Jak se dnes stavíme a chováme k odkazu 17. 11. 1989 a k oné sametové revoluci?
Chybně. Omítáme si uvědomit, že obyvatelstvo ČSSR jen posloužilo estébákům vytvořit nátlakovou skupinu na Jakeše a spol. v KSČ, aby se neodvážili násilím vrátit ČSSR do předlistopadového stavu. Většině estébáků v I. správě bylo již na začátku roku 1989 naprosto jasné, že Československu hrozí východoněmecký scénář – státní bankrot – pokud něco proti tomu sami nepodniknou. A podnikli: Zifčák, nasměrování demonstrujících na Národní třídu, jejich zbití, Šmíd a odvysílání podvržené zprávy o jeho smrti Svobodnou Evropou v Mnichově. Nikdo ze skalních komunistů pak nemohl žádat násilný návrat k předlistopadovým poměrům. A bylo to.
Občanská společnost podle Václava Havla je podle některých lidí přežitá. Je to tak?
Aby někdo v nějakém státě byl společensky aktivním, nepotřebuje k tomu nic, ani teze Václava Havla. Jedinou nezbytnou podmínkou je, že nesmí být za své veřejně projevené názory státem perzekvován. Jenže jakákoliv společenská či politická občanská aktivita v daném státě je určována úrovní politické kultury v zemi – a ta je v ČR téměř nulová. Politici důvodně podezřelí z nekalých činů abdikují v zemích s nenulovou politickou kulturou až do vyjasnění své viny nebo neviny policií a soudy. Bureš… nedivme se pak, že absencí politické kultury jsou politické a společenské aktivity v Česku i mnohdy přehnané, často mylné, což budí dojem, že jde o aktivity přežité. Na Západě existují četné nadace starající se o politickou gramotnost obyvatelstva a s tím spojené neustálé zvyšování jeho politické kultury, kdežto v ČR tak nečiní vůbec nikdo.
Psali jsme:
Možná zapomínáme, že již nějaký čas před 17. listopadem bylo tehdejší Československo zaplaveno trabanty a wartburgy a že občané NDR stanovali v zahradě západoněmecké ambasády v Praze…
Události z doby před třemi desetiletími se nám vlivem času znejasňují, vymazávají z paměti. Což je přirozené. Na druhou stranu ale neznám nikoho, kdo by si v době, kdy vzpomínky na to byly ještě v dobré paměti, plně uvědomil rozdíl v počínání Němců z NDR a Čechů. Východní Němci se vzdali veškerého svého majetku a šli téměř doslova s holými zadky za svobodou. U Čechů by to obdobně znamenalo hromadný odjezd například do Budapešti a tam lézt přes ploty vyslanectví západních států a žádat o politický azyl. To ne prosím! Češi nejdříve vykradli opuštěné trabanty a wartburgy, odmontovali z nich, co se dalo. Po čase byli nalákáni na Národní třídu, pak vrchnost nevydržela morální tlak a podvolila se, upustila od návratu k předlistopadovým poměrům a oni si zazvonili klíči na již povolené demonstraci.
Přebíjí covid jak současné kauzy, tak i právě vzpomínku a odkaz 17. listopadu?
Pokud se všechna česká média dnes chovají jako bulvární, tj. neustále se od března předhánějí v negativních zprávách o šíření covidu-19 z celého světa, a přidáme-li naprosto hloupé kroky české vlády proti epidemii SARS-CoV-2, nelze nic jiného očekávat.
Ví vůbec dnešní mládež, kdo to byl Jiří Dienstbier, Zifčák, Štěpán nebo třeba Karel Kryl či Erich Honecker nebo Michail Gorbačov...?
Proč by to měla vědět, když v 6. třídě většina žáků netuší, kolik má vlastně člověk ledvin a jejich rodiče na třídní schůzce tvrdí, že to vědět nemusejí, neb k tomu mají internet?
Které kroky po listopadových událostech byste označil jako fatální pro budoucnost?
To, že nebyly zrušeny zákony z komunistické éry in toto a nahrazeny vyspělými zákoníky ze zemí kontinentálního práva – z Rakouska, ze Švýcarska, SRN nebo i z jiných. Češi se mylně domnívali, že něco vymyslí lépe než všichni na světě, a vrhli se sami do novelizací a tvorby zákonů a zákoníků navzdory tomu, že museli vědět, že zákoníky vznikají, pokud mají být kvalitní, desítky let! Výsledek? Dnes se v českých zákonech nevyznají ani advokáti, jednotlivé zákony jdou svými paragrafy často proti sobě. Přitom zemí, které si nechaly jen přeložit cizí zákoníky a integrovaly je do vlastního právního systému, je dost.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
